Rubrika: Literární recenze

Naše země je opravdu bohatá na legendy o čarodějných bytostech, které mohou pomáhat, většinou však člověku při jeho pouti životem škodí. Je to tak nějak v naší podstatě, že si raději vyprávíme ty druhé příběhy. Přece jen slouží k lepším příkladům jak pro děti, tak i pro dospělé.

Po předchozích knihách Frost a Hitokiri se Oskar Fuchs vydal do svého fantasy světa potřetí. Leichenberg však vypráví poněkud jiný příběh, než na jaké jsme byli od tohoto českého autora zvyklí. Co zůstalo zvykem: nový příběh si žádá opět nového hlavního hrdinu.

Jak by to asi vypadalo, kdyby světem od Ježíšových časů neobcházel za trest muž, nýbrž naopak žena? Vždyť již jen ze samotné podstaty vnímání světa by svědectví věčné poutnice muselo vyznívat ještě nesmyslněji než z pohledu mužského. To, co je schopen v mezních situacích i zcela nesmyslně z pokroucených ideologických důvodů provést člověk člověku, vlastně ani hlubšího vysvětlení nepotřebuje.

Praha City je město, kde by skoro každý chtěl žít, protože z České republiky toho moc nezůstalo. Svět se rozpadl a lidé přežívají v nebezpečí za hlídanými hranicemi svých státečků. Obrazovky City News hlásí, jak je život v Praze skvělý, ale bývalý policista Petr Vachten ví svoje.

Potemnělá pláň je v pořadí čtvrtý – a finální – svazek série Kroniky hladových měst. Nutno podotknout, že čeští čtenáři si ho mohli poprvé přečíst až letos, protože předchozí vydání z let 2005–2009 skončilo u třetího dílu. Celá série navíc dostala nový kabátek v podobě úvodních ilustrací od Iana McQuena, díky nimž získaly knihy dospělejší nádech.

Dokázali byste se vzdát šance na přežití ve prospěch někoho jiného? Pět kamarádů, pár tajemství a pouze jedna jízdenka zpět do světa živých.

Roman Bureš nabízí ve své nové knize dva příběhy: první o mladíkovi, který neposlouchá svou matku a schopností má na rozdávání. Druhý je o muži, kterému by se nějaké schopnosti velmi hodily.