Děti noci

Román Země zmaru, první díl postapo série Daniela Grise, svým civilním pojetím a využitím reálií, které všichni známe, dokázal čtenářům způsobit opravdu nepříjemné mrazení v zátylku. Pokračování nazvané Záblesk v temnotě jede dál po stejných kolejích.

Ačkoli se Jan Dobiáš dušuje, že spisy o životě, skutcích a smrti krále Klacka nalezl v archivu městské knihovny v Kladsku, i nejhloupějšímu čtenáři dojde, že jde z autorovy strany o stejnou mystifikaci jako svého času Ervínu Hrychovi s Krhútskou kronikou či pánům Smoljakovi a Svěrákovi s Járou Cimrmanem.

Mít za rodiče uznávané archeology není pro šestnáctiletou Alex žádný med. Nikde dlouho nepobude, nikde si nemá šanci najít přátele. Teď ale rodiče letí za vykopávkami a Alex si má prvně vyzkoušet něco trvalejšího – internátní školu. Už tak je to velká změna, ale ještě větší ji čeká za dveřmi ředitelny.

Uběhlo už několik měsíců od chvíle, kdy se studentka archeologie Toňa probudila na chatě v jižních Čechách a zjistila, že svět už není takový, jaký ho zná. Lidské dějiny se roztříštily a složily zpět do chaotického puzzle. Toňa už dávno není studentkou a nemá klidný život. Teď je z ní slavná augusta, vládkyně impéria a Římské říše.

Je mnoho představ o tom, jak by vypadala mimozemská invaze. Od těch nejteatrálnějších až po ty nejnenápadnější se většina objevuje ve fantastice naprosto běžně. Ovšem až tak běžné není, aby měla podobu počítačové hry, v níž se všichni lidé stali hráči a bojují o svůj život a plní přidělené úkoly, aby se rozvíjeli a postupovali k cíli hry.

Tisíc tváří Portugalska v antologii, která vás donutí změnit plány na letošní dovolenou. Na povídkách je velice sympatické, že se věnují Portugalsku napříč dějinnými epochami a čtenář v nich zavítá nejen do Lisabonu, ale i méně známých, přesto zajímavých míst.