Finové se dokážou v zimě pořádně rozehřát, o tom se mohli přesvědčit hudební fanoušci 7. prosince 2018 v pražském klubu Nová Chmelnice, kam dorazily skupiny Ensiferum a Trio De Facto se svojí akustickou šou.
Ne nadarmo se říká, že Češi jsou národ muzikantů. Pravdou je, že hudebních skupin tu máme dost a další mladé kapely dnes stejně jako kdysi rostou jako houby po dešti. Některá uskupení se snaží tvořit ryze vlastní hudbu, některá se inspirují již existujícími hvězdami v zahraničí, jiné své slavné vzory přímo napodobují. To je případ i skupin Špejbl’s Helprs, kteří imitují koncerty australsko-skotských velikánů AC/DC, a RCZ (Rammstein Tribute Show), kteří imitují show svých jmenovců z Německa.
10. března 2018 se konalo poslední vystoupení fantasy-metalové kapely Rhapsody. Kapela si už podruhé zvolila zlínský klub Masters of Rock Café, který toho večera tak trochu praskal ve švech. Jako předskokany si Italové přivezli své krajany – skupinu Scarlet Aura a finské Beast in Black. Nemohli zvolit lépe.
Je až skoro s podivem, jak málo fanoušků klasické fantasy zná italskou hudební skupinu Rhapsody. Skupinu dosud nepřekonanou v soundtrackovém znění, která všech svých deset desek vydávala jako příběh na pokračování. A že jde o příběh poutavý, napínavý a krvavý.
Jedním z prvních letošních koncertů v Praze se stalo vyprodané vystoupení původně švédské, nyní už spíše mezinárodní grupy Arch Enemy. Hudební skupina, která vznikla už před více než třiadvaceti lety, sklízela největší ovace od chvíle, kdy na svoji tehdy ještě vratkou palubu přizvala Angelu Gossow, energickou blondýnu s dosud neslýchaným zpěvem. Posluchače i diváky na koncertech totiž tahle drobná štíhlá diva šokovala growlem lepším, než měli tehdy Cradle of Filth, Eluveitie nebo Crematory.
„A jednoho dne, až se všechno vytratí a zmizí i stopy ve sněhu, budu konečně doma.“ (Winter – Loneliness) Jari Mäenpää patří mezi nejschopnější a nejnáročnější hudebníky současnosti. Má vysoké nároky na kolegy, ještě vyšší na sebe, nejvyšší pak na samotnou hudbu. Není pro to divu, že se mu jen tak nějaký výsledek nelíbí, že se dostává do křížku se studii ohledně zvuku a skupina samotná stála vždy někde na hranici bytí a nebytí.
O tom, jak Tarja zazářila v prosinci loňského roku v Praze, už jsem tady psala. Její další koncert v Čechách v rámci oblíbeného Metalfestu byl ale natolik pozoruhodný, že jsme se spolu se Zuzkou Šafářovou rozhodly alespoň pro krátký fotoreport.
Je tomu téměř dvacet let, kdy se na tuzemských pultech objevila první dvě alba pro nás tehdy neznámé německé skupiny Rammstein – Herzeleid a Sehnsucht. Sehnat se dal i první živý záznam z Berlína, ale o něm se sem tam šuškalo, natož aby u nás měl reklamu. Velká část koncertu se totiž dala považovat za obscénní. Letos už bylo samozřejmě všechno jinak.
Malý klub, mizivá reklama a hodně ostré songy ne tak úplně pro každého – skoro jako by se „Děti od jezera Bodom“ skutečně vrátily na samý začátek své kariéry. Dvacáté výročí kapela oslavila netradičním koncertem, jehož setlist se skládal výhradně z prvních čtyř „oldschoolových“ alb.
Od 10. února se v pražské GOJA Music Hall bude hrát světový muzikálový hit Ples upírů autorské dvojice Michael Kunze a Jim Steinman podle stejnojmenné filmové předlohy režiséra a scenáristy Romana Polanského.
Dlouhé čekání a spousta emocí. Pagan-folková skupina Omnia konečně navštívila Prahu. Že se s kapelami jako Korpiklaani nebo Eluveitie poslední dobou protrhl pytel? Je tomu tak, ale například Omnia okouzluje příznivce kvalitní hudby už celých dvacet let. Proč za tu dobu ani jedenkrát nenavštívila naši zemi, zůstává dodnes záhadou.
Za jedenáct let své sólové kariéry Tarja Turunen dospěla a konečně také dosáhla svého. Dokázala zakomponovat svůj výjimečný hlas do nejrůznějších hudebních stylů. O její lásce k hudbě jako takové se nedá pochybovat. Vedle metalové královny Doro Pesch ji fanoušci jako severskou metalovou princeznu řadí právem. Nedávno jsme se mohli i u nás přesvědčit, že svoji pozici s přehledem udrží i naživo.