Rubrika: Literatura

To, co vidíme, je pro nás skutečné. Jenže co kdybychom najednou viděli něco, co do námi dosud známé reality vůbec nepatří? Například něco děsivého, živého, a přesto naprosto cizího?

Jakými účinnými způsoby se může příroda bránit proti zlovolnému chování lidských tvorů, kteří ji již dávno vytěsnili ze svých niter, tudíž podlehli falešné iluzi o své oddělenosti od ní?

Jedna krvavá válka skončila, ale to neznamená, že by si Nikan mohl oddechnout. Román Dračí republika, druhý díl epické fantasy trilogie inspirované novodobou čínskou historií i světem dávných bohů a legendárních monster, je plný násilí, smrti a zrady.

Vánoce, svátky plné kouzel a radosti, jsou pro mnohé příležitostí užít si společné chvíle s rodinou, pro jiné jsou spojené s vyvražďováním nebohých kaprů a genocidou jehličnanů. Pro Michaelu Merglovou a Petra Brožovského se alespoň ty letošní Vánoce staly záminkou pozvat spisovatele a upéct s nimi sborník fantastických povídek Krev, monstra a cukroví.

Mezilidské vztahy bývají dost často komplikované, o tom se přesvědčíte i v novele Pan Nikdo.

Pokud patříte mezi vášnivé hráče nebo milovníky příběhů o hrách, jistě vám neuniklo vydání light novely Sword Art Online – Vílí tanec. A kdyby přece jen, můžete se nechat přesvědčit, že stojí za to se po téhle knížečce poohlédnout.

Majorka Sanda Greevová, persona non grata, nakopávačka zadků a královna nadávek, která jednoznačně velela už první knize, je zpět. Nenechá se ničím zastavit, její statistika přežití začíná konkurovat švábům a nic jí nezabrání v tom, aby bojovala za to, co si myslí, že je správné. Jen se musí včas rozhodnout, zda šlápnout do lejna a jak hluboko.

Román Kouzla rodu Thornů jednoznačně patří mezi čtenářsky nejoblíbenější dílo Margaret Rogersonové. Čtenáři tak dlouho prosili, že se chtějí vrátit do světa oživlých grimoárů, až je autorka nakonec vyslyšela a sepsala novelu, v níž se fanoušci dozvědí, jak to bylo dál mezi Elisabeth a Nathanielem. A nezůstane samozřejmě jen u nich.

Po sto třiceti dvou letech ve vesmíru je prostředí archy Archimédes patřičně zoufalé. Loď se neustále opravuje, jeden obytný prstenec nefunguje vůbec, voda má cenu zlata a je platidlem, zločiny se trestají mulčováním a opravdu nikdo se nemusí bát, že zemře stářím.

Lidstvo neustále trápí nedostatek odpovědí na to, jak skutečně vypadal život na Zemi v období před příchodem člověka. O to víc, že přes všechny oficiální odpovědi to nikdo neviděl vlastníma očima. Ovšem kdyby tu ta možnost byla, líbilo by se člověku to, co by viděl? A přežil by, aby o tom mohl vyprávět?