Autor: Finka

Málokdy se stane, že by kniha měla tak výstižný název. Osud čarodějnice Anarché je zvrácený tak, až se to zdá neuvěřitelné.

Zhroucení naší civilizace přišlo ve velmi nevhodný čas. Kdyby jen apokalypsa chvilku počkala… Existuje totiž jedno elegantní řešení. Zničili jsme si vlastní svět? Stačí pouhý krok a můžeme začít ničit jiný!

Nehodlám umřít starý. Dostanu šanci umřít mladý a zanechám po sobě krásnou mrtvolu. No není zajímavé si tohle říct na sklonku života?

Všechny špatné zprávy se objevují po trojicích. Toho dne se magie probudila, barvy umřely, a když pták vykrvácel, opět se vrátily – vzkaz předán. V poště je dopis od příbuzné, která nemá ani existovat, a další od Kongregace. Takže do třetice všeho špatného.

Celosvětová padoušská spiknutí, (ne)organizovaný zločin, politika nedílně spjatá s korupcí, to vše ovšem okořeněné geneticky modifikovanými špionážními kočkami a stávkujícími sprostými delfíny. Co na to čtenář?

„Zrovna jsem se viděl na chodbě“ – stejně jako první díl Mickey7, začínají i Trable s antihmotou velice výstižně – ale to přece není možné! Osmička to být nemůže, toho rozebrali Hmyzáci a šablony do tiskárny byly přece smazány…

Na konci předešlého dílu slibuje Pán noci Bonarata, že bude Mercy pronásledovat do konce jejího života. Zatím jí jen dýchá na záda (do telefonu) a udržuje ji ve střehu a jeho oslovení „Ma petite“, rozhodně nezní mazlivě jako od hrdiny jiné knižní série.

V závěrečném díle trilogie Protektorát stojí umělé i neumělé inteligence s lidskou tváří i bez ní proti něčemu cizímu, co lidi přesahuje. Prim hraje opět primská majorka Sanda Greevová, teď už oficiální velitelka nejnebezpečnější zbraně ve známém vesmíru.

Majorka Sanda Greevová, persona non grata, nakopávačka zadků a královna nadávek, která jednoznačně velela už první knize, je zpět. Nenechá se ničím zastavit, její statistika přežití začíná konkurovat švábům a nic jí nezabrání v tom, aby bojovala za to, co si myslí, že je správné. Jen se musí včas rozhodnout, zda šlápnout do lejna a jak hluboko.

Po sto třiceti dvou letech ve vesmíru je prostředí archy Archimédes patřičně zoufalé. Loď se neustále opravuje, jeden obytný prstenec nefunguje vůbec, voda má cenu zlata a je platidlem, zločiny se trestají mulčováním a opravdu nikdo se nemusí bát, že zemře stářím.

Pravda je lidské právo. To tvrdí Nils Ortega, který se ve veřejné aréně pasuje za bojovníka za pravdu a transparentnost.