Melmoth – Prahou obchází věčná Židovka
Jak by to asi vypadalo, kdyby světem od Ježíšových časů neobcházel za trest muž, nýbrž naopak žena? Vždyť již jen ze samotné podstaty vnímání světa by svědectví věčné poutnice muselo vyznívat ještě nesmyslněji než z pohledu mužského. To, co je schopen v mezních situacích i zcela nesmyslně z pokroucených ideologických důvodů provést člověk člověku, vlastně ani hlubšího vysvětlení nepotřebuje.
A na to se snaží nalézt ve svém příběhu odpověď britská autorka Sarah Perryová. Tuto nelehkou úlohu uložila na bedra Angličanky Heleny Franklinové, překladatelky žijící v mystickém prostředí dnešní Prahy v dobrovolném odsouzení za své napáchané hříchy. Ovšem jen do okamžiku, kdy se seznámí s dokumentem sudetského Němce Josefa Hoffmanna, líčícím jeho provinění, která jako by připravila živnou půdu k tomu, aby se mu začala zjevovat poutnice Melmoth a neustále mu je svou přítomností připomínala, a to až do chvíle, kdy by přijal její společnost, nebo do jeho posledního vydechnutí.
Jeden z mála Heleniných přátel je vysokoškolský profesor Karel Pražan. Od něj tento dokument získala a následně se jí dostaly do rukou i další historická svědectví potvrzující existenci temné poutnice, kupříkladu z roku 1637 z anglického venkova, či líčící genocidu Arménů v tehdejší Osmanské říši. Tyto dokumenty již Heleně předává Karlova manželka.
Melmoth se stává nedílnou součástí Helenina života, i svědkyní jejích vlastních hříchů, zjevuje se jí v křivolakých pražských uličkách.
Text samotného příběhu je možná až příliš rozkolísaný. Kvůli použití různých vyjadřovacích stylů, které se všemožně mísí a prolínají, by se mohl nepozorný čtenář lehce v ději ztrácet a následně vracet. Dále se zde vyskytlo několik hrubších historických nepřesností, u nichž není jisté, jestli byly použity záměrně k podpoře individuálního vnímání dějinných událostí čtenářem, nebo vznikly jen nepozorností autorky při jejich ověřování. Za všechny by se dala zmínit chybná vysvětlivka ohledně křtu panovníka Karla IV., zmíněna již ze začátku v Hoffmannově dokumentu.
Román Melmoth nakonec i přes tyto rozkolísanosti drží pohromadě a vlastně i jistá rozháranost textu celkově podporuje snový ráz celého příběhu. Ten je dán různými vizemi zjevující se Melmoth. Čtenář se na samotný závěr dozví vše, co bylo naznačeno v průběhu, a i hříchy hlavní hrdinky došly ke svému pojmenování, přijetí a uzavřou celý příběh.
Melmoth z tohoto světa skutečně neodchází, neboť její úloha věčné svědkyně není ještě rozhodně u konce. Jen odchází na svých krvácejících nohách, oděna v černém rozevlátém rouchu, hledat jiné hříšníky, kterým by mohla dělat svou bolestnou společnost.
Hodnocení: 61 %
Vydalo: Argo, 2020
Překlad: Rani Tolimat
Vazba: vázaná
280 stran / 298 Kč
