Rubrika: Mýty a pověsti

Byl pošmourný, větrný den a rozbouřený oceán zle dorážel na pobřeží Tenerife. Dva guančtí pastevci by v té chvíli raději byli ve své jeskyni a hřáli se u ohně. Ale práce je práce. Kozy se do ohrady samy nezaženou. A tak spěchali, aby byli co nejdříve hotovi, když na pobřeží uviděli přízrak – alespoň tak nějak probíhalo zjevení Panny Marie z Candelarie před více než šesti stoletími.

Jeskynní komplex Býčí skála, to je perla Moravského krasu opředená mnoha mýty a legendami.

Noc z 30. dubna na 1. května bývá jednou z nejtajemnějších a nejmystičtějších v roce. Jednak se pálí čarodějnice, jednak na ni připadá i jeden z keltských svátků – Beltine. Minulý rok jsem v tomto čase vyrazil na jedno tematické místo, kde se dříve odehrávaly a možná ještě odehrávají čarodějnické sabaty a které bylo významné i pro Kelty – na svědecký vrch Chotuc.

Pojmenování satyrů pochází z Řecka a s latinskými označením satura či satira pravděpodobně vůbec nesouvisí. Původ tohoto slova je poněkud nejasný. Satyr je v českém etymologickém slovníku definován jako „prostopášná mytologická bytost v lidské podobě se zvířecími rysy“, a jak doplňuje Slovník cizích slov, označuje poživačného, smyslného člověka.

Striga (strix, stryx, strega, stria, strzyga) neboli filia noctis (dcera noci) vzbuzovala v Sasech děs a hrůzu jako příšera sající krev. Představovala archaický obraz ženy-matky, která lidi buď ochraňuje, nebo jim přináší smrt. Podle všeho se sama rozhodovala, zda své magické síly použije k dobrým či zlým účelům. Legendy o strigách sahají až do starověkého Říma. Básník a spisovatel Publicus Ovidius Naso se zmiňuje o možné proměně člověka ve zvíře, rostlinu, kámen a další podoby. Strigu vidí jako krvelačnou nestvůru a popisuje ji jako křížence mezi ptákem a stařenou, která krade malé děti z kolébek a požírá jejich vnitřnosti.

V římské mytologii se jim říká Fúrie, v řecké zase Erínye, ale známé jsou i pod názvem Lítice. Erínye ve staročeštině znamená vzteklá. Hašteřivé ženě se říká fúrie i v dnešní době, ale ne každý tuší, že přezdívka vznikla právě díky těmto věčně rozlíceným bytostem.

Trollové patří k nejznámějšímu druhu nižších severských mytologických bytostí a skandinávského folklóru. Traduje se, že jsou potomky obrů, a proto jsou tak vysocí. Nejčastěji žijí v horách, kopcích a jeskyních. Někteří však číhají podél cest nebo pod mosty, aby mohli přepadnout nic netušícího pocestného. Za volný průchod vybírají mýtné a tímto způsobem si v průběhu života nahromadí spousty zlaťáků. Buď pocestný dobrovolně zaplatí a oni jej nechají projít, nebo si vezmou všechno, co dotyčný má, a navrch k tomu ho zabijí – a pak sní.

Banshee (v češtině se vyslovuje bánší; v irštině se píše bean-sí nebo bean-sidhe), je nadpřirozená bytost, víla, která svým nářkem věští, nebo rovnou přináší smrt nějakého člověka. Pověra o této bytosti pochází ze Skotska a Irska, ale je známá i z keltské či křesťanské mytologie. Traduje se, že se objevuje vždy, když si žena, víla, démonka či čarodějka vytrpěla až příliš žalu a bolesti po boku své lásky, muže, který jí zlomil srdce. Kvílení se obvykle ozývá v noci a smrtelníkům z něj tuhne krev v žilách.

Halloween je anglosaský lidový svátek, který připadá na 31. října. Na ochranu před zlem se děti obléknou do strašidelných kostýmů a vyráží si vykoledovat něco sladkého, zatímco dospělí v  maskách soutěží o nejstrašidelnější kostým. Tento svátek se však slavil mnohem dřív, ačkoliv tehdy se nenazýval Halloween, ale Samhain.