Nejnovější román Miroslava Pecha je teprve druhým autorovým čistě hororovým počinem. Jeho děj čtenáře přenese do devadesátých let minulého století. Vsadil jej do fiktivního velkoměsta, jemuž dominuje opuštěný tovární komplex, kolem kterého se vše točí.

Dlouhodobé sebedestruktivní tendence západní společnosti nejsou bohužel žádnou novinkou. Nemálo o tom bylo napsáno, a snad ještě více natočeno. Buď si za to lidstvo mohlo úplně samo zmáčknutím pomyslného červeného tlačítka, nebo se proti němu, jako v případě tohoto příběhu z pera Carltona Mellicka III, postavily na odpor jeho vlastní produkty. A proč by to nemohly být právě hračky obdařené umělou inteligencí?

Případnému čtenáři by se mohlo zdát, že Zatracenci jsou jen western. Myslí si to i sám autor Martin Štefko, který se o vzniku románu, od první myšlenky po finální podobu příběhu, rozepsal v doslovu. O své inspiraci „spaghetti westerny“, o fascinaci postavou pistolníka, proplétajícího se skoro všemi jeho knihami. V Zatracencích ostatně pistolníky všeho druhu a ražení nešetřil a děj zasadil přímo do prostředí Divokého západu.