U příležitosti nového vydání románové prvotiny Nevoľnosť bych rád představil českým čtenářům slovenskou autorku fantastiky. Denisa Kancírová je šéfredaktorkou elektronického časopisu Abdon, majitelkou nakladatelství Art Floyd, organizátorkou různých tvůrčích soutěží a setkání. Dalo by se říct mladá moderní žena mnoha tváří a tvůrčích zaměření. Nebojí se jít za svými sny, čímž je velmi dobrým příkladem pro ostatní.

V našich končinách poměrně neznámý finský spisovatel Marko Hautala, specializující se na temné thrillery s hororovým zabarvením, docela nešťastně označený za finského Stephena Kinga, se před pár lety představil českému čtenáři dvěma knihami vydanými v Knižním klubu: Bába Motyka a Šeptající dívka.

Nevoľnosť je první román slovenské spisovatelky Denisy Kancírové, přesněji první část plánované trilogie. Příběh vznikal v době, kdy autorka končila studium na vysoké škole, tudíž by se dalo nalézt mnoho podobného mezi ní a její hlavní ženskou postavou.

Naše země je opravdu bohatá na legendy o čarodějných bytostech, které mohou pomáhat, většinou však člověku při jeho pouti životem škodí. Je to tak nějak v naší podstatě, že si raději vyprávíme ty druhé příběhy. Přece jen slouží k lepším příkladům jak pro děti, tak i pro dospělé.

Jak by to asi vypadalo, kdyby světem od Ježíšových časů neobcházel za trest muž, nýbrž naopak žena? Vždyť již jen ze samotné podstaty vnímání světa by svědectví věčné poutnice muselo vyznívat ještě nesmyslněji než z pohledu mužského. To, co je schopen v mezních situacích i zcela nesmyslně z pokroucených ideologických důvodů provést člověk člověku, vlastně ani hlubšího vysvětlení nepotřebuje.

Kvalitních gotických veršovaných příběhů, tolik oblíbených v minulosti, se v našem malém českém rybníčku mnoho neobjevuje. Příkladem toho, že se i přesto tomuto tématu stojí za to věnovat, je kniha Trpká hodina, jejímž autorem je Jan Hlubek.

Marka E. Pochu není třeba čtenářům a milovníkům české a slovenské fantastiky nijak zvláště představovat. Na kontě má několik románů, editorskou práci na tematických antologiích a sám do mnoha sbírek povídkami přispěl. V současnosti se snaží prosadit na diametrálně odlišném poli, a sice jako raper.  U příležitosti vydání románu Bestie, který je po knize ONI druhým počinem vydaným v češtině u nakladatelství Carcosa, jsem položil Markovi několik otázek.

Světlo světa spatřila nová očekávaná kniha slovenského autora hororové literatury Marka E. Pochy – Bestie. Současně se po románu Oni jedná už o jeho druhou knihu vydanou v českém jazyce u žánrového nakladatelství Carcosa.

Neoddiskutovatelným znakem západní civilizace je postupné hloupnutí většiny jejích zástupců, sklouzávajících až na úplné dno estetického cítění. Mělkou kulturou a uměním počínaje a vírou v něco víc konče. Co se stane, když se nějakému smrtelníkovi podaří nalézt zaručený způsob, jak dosáhnout svých cílů? Stane se celebritou kýče, milovanou i zatracovanou, bižuterním Ježíšem, přinášejícím instantní víru, víru v modlitbu každému na míru, podle jeho přání.

Nejnovější román Miroslava Pecha je teprve druhým autorovým čistě hororovým počinem. Jeho děj čtenáře přenese do devadesátých let minulého století. Vsadil jej do fiktivního velkoměsta, jemuž dominuje opuštěný tovární komplex, kolem kterého se vše točí.

Dlouhodobé sebedestruktivní tendence západní společnosti nejsou bohužel žádnou novinkou. Nemálo o tom bylo napsáno, a snad ještě více natočeno. Buď si za to lidstvo mohlo úplně samo zmáčknutím pomyslného červeného tlačítka, nebo se proti němu, jako v případě tohoto příběhu z pera Carltona Mellicka III, postavily na odpor jeho vlastní produkty. A proč by to nemohly být právě hračky obdařené umělou inteligencí?

Případnému čtenáři by se mohlo zdát, že Zatracenci jsou jen western. Myslí si to i sám autor Martin Štefko, který se o vzniku románu, od první myšlenky po finální podobu příběhu, rozepsal v doslovu. O své inspiraci „spaghetti westerny“, o fascinaci postavou pistolníka, proplétajícího se skoro všemi jeho knihami. V Zatracencích ostatně pistolníky všeho druhu a ražení nešetřil a děj zasadil přímo do prostředí Divokého západu.