Autor: Pavel Skořepa

Není víc osvěžujícího pocitu nežli znovuobjevování kvalitních děl (z povědomí lidí dávno ztracených) českých autorů, z nemalé části bohužel též zapomenutých. Obzvláště pokud se nejedná o nic menšího než výjimečné spojení hororu a poezie. O to více povznášející je zjištění, že se stále ještě najdou lidé, kteří se nebojí vynaložit nemalé úsilí a čas, aby takováto úžasná kniha mohla spatřit světlo světa.

K důkazu existence člověka nestačí pouze jeho fyzická přítomnost ve světě, nýbrž je navíc nutno ji mít podloženou i úředními dokumenty. Čím sociálně složitější společnost, tím více byrokracie. Pro člověka je důkazem vlastního bytí interakce s jinými lidmi, a obzvláště s těmito svědky společně sdílené životní události.

Zřejmě každý alespoň jednou pomyslel na to, že je pouhou loutkou bez svobodné vůle vedenou neviditelnou rukou skrytého loutkáře. Žít podle představ někoho jiného není právě příjemné, spíš znepokojivé. A pokud i loutkářovy vlivy přicházejí zvenčí, pro účastníka cizí hry, bez znalosti scénáře, je nemožné je zvrátit.

Dokážete si představit, že by se v lidské společnosti mohl zcela nepozorovaně vyvinout nový druh „člověka“? Tak podobný a přitom tolik odlišný od většinové společnosti? Nejedná se sice o nadčlověka s výjimečnými superschopnostmi, ale spíše o jedince, jehož se dotklo samo Zlo a zanechalo na něm neviditelné znamení. Někteří lidé se specifickým darem jej přesto vidět mohou.

Dva plodní hororoví autoři, dvě novely, jedna kniha a jedno rozvrstvené téma. Co víc si přát než spojení jmen Miroslav Pech a Honza Vojtíšek v jednom nízkonákladovém titulu, který spojuje silná témata femme fatale a rodovou kletbu?

Místa oplývají vzpomínkami, mají svá tajemství. O takových, na kterých došlo k něčemu zlověstnému, co se svou intenzitou prolíná se světem lidí, se začínají vyprávět legendy a psát příběhy. Neboť tato místa hovoří opravdu hlasitě, a to i k jinak hluchým lidským uším.

Jak by nejspíš vypadal svět, ve kterém by příšery po večerech lovily a požíraly malé děti? Není zde řeč o lidských příšerách, nýbrž o takových, jimž sama evoluce dala nadpřirozenou moc k vábení a omamování nic netušících obětí předtím, než jsou uloveny a pozřeny. To vše samozřejmě a pochopitelně v módu bizarro.

Vše živé má zcela přirozeně danou svou konečnost ve smrti. Pouze lidé se jí na jednu stranu neustále obávají a na tu druhou se ji snaží zatvrzele popírat jako něco vzdáleného někde v nedosažitelné budoucnosti. To ovšem neplatí u hororového žánru, jenž upozorňuje na to zasuté v lidském podvědomí, vynese to na denní světlo a řádně tímto nezkresleným výjevem děsí.

Prakticky nic se nemusí podařit napoprvé, tak proč by zrovna vánoční zázrak měl být výjimkou? Stačí jeden anděl pověřený vykonáním vánočního zázraku, kterému nebylo shůry příliš naděleno a jenž neporozumí nevinnému dětskému přání. Zejména pokud si vybere nepříliš vhodné místo s ne úplně normálními obyvateli…

Kdo by se nechtěl opět setkat se starými známými, s nimiž se již důvěrně seznámil a oblíbil si je v úžasném příběhu Špinavá práce? Pokračování pod názvem Použité duše vydalo nakladatelství XYZ v roce 2017.

Na poli literární fantastiky není nijak neobvyklé, když je hlavní hrdina hned na začátku příběhu konfrontován se situací, při níž zjistí, že je výjimečný. Co když ale hlavní postava románu s výmluvným názvem Špinavá práce od Christophera Moora nemá vůbec hrdinskou náturu a je mu svěřena role, na kterou by se fronty rozhodně nestály?

Kultovní myšlenku o vraždící videokazetě nejspíš není třeba příliš rozebírat. Postaral se o ni literární tvůrce píšící pod pseudonymem Kodži Suzuki, jemuž následně sekundovali japonští a američtí filmoví tvůrci, jejichž pojetí se v pokračování ubíralo diametrálně odlišným směrem než to autorovo.