Retellingy II: Trocha klasiky neuškodí
V předchozím článku jsme se ve zkratce podívali na to, co jsou retellingy a kde se tu vzaly. Dnes jsem pro vás vypsala už pár tipů na to, co se vyplatí (nebo i nevyplatí?) číst. Tentokrát se podíváme na klasická díla, mýty a legendy.
Jak jsem psala již minule, aby byl retelling retellingem je potřeba dodržovat stěžejní události daného příběhu a jeho základní pravidla – Popelka prostě musí na tancovačku, Kráska musí být u někoho uvězněna, Karkulka musí někde potkat vlka… Zdaleka se to ale netýká jen pohádek. Bohatou studnicí mohou být i mýty a legendy, které jsou většině čtenářů dobře známé díky hodinám literatury na základní a střední škole. Nejinak je tomu v případě klasické literatury, kdy je její obsah do studentů také metodicky vtloukán. Platí, že čím známější příběh, tím je pravděpodobnější, že ho někdo převypráví – retellingy se totiž za to, že jsou nově pojatým starým příběhem, nestydí. Naopak, čím víc lidí pozná původní příběh, tím lépe.
Na skok k bílým břehům Anglie
Pýcha, předsudek a zombieNejznámější dílo Jane Austenové si vzal na paškál Seth Grahame-Smith. Jak už lze tušit z názvu, jedná se o dílo parodické, což spoustě čtenářům leží v žaludku. Autor víceméně jen přepsal (a osekal) původní knihu, vložil do ní zombie a maličko upravil závěr. Nedá se říci, že by to byl kdovíjaký literární skvost, ale zábavné to vcelku je.
Na plátně: Kniha byla roku 2015 zfilmována. Film si vzal za vzor snímek z roku 2005 a občas kopíruje celé scény. Někoho to může pohoršit, někoho pobavit. Já osobně patřím k těm, kteří si tento film dokážou patřičně užít.
Jane Austenová podruhé, tentokrát s druhým nejznámějším románem, když ten první byl již zabrán. Bohužel Ben H. Winters (autor výtečné postapokalyptické trilogie Poslední policajt) se v tomto případě pořádně utnul a jeho parodie se příliš nepovedla.
Chutná tělaDva milenci ze znepřátelených táborů, jimž osud zrovna nepřeje, ale jejich láska i tak vzkvétá, než se rozhodnou zvolit smrt namísto… Pardon, žádné spoilery, já vím, já vím… Ale něco mi říká, že stejně všichni víme, jak dopadli Romeo a Julie (ačkoliv zdejší Romeo už trochu zahnívá od samého počátku).
Na plátně: Kniha Isaaca Mariona byla zfilmována roku 2013 pod názvem Mrtví a neklidní (anglicky se snímek jmenuje stejně jako kniha Warm Bodies). Patří do klasické škatulky „neurazí, nenadchne“.
Už ze samotného názvu je patrné, že se jedná o převyprávěnou verzi Jany Eyrové, další romantické klasiky. Tahle Jane autorky Cynthie Handové je trochu plašan, co vidí duchy, a to, jestli si na konci vezme pana Rochestera, není vůbec jisté.
Mlhy AvalonuA nyní už na vážno. Artušovská legenda je nejznámější anglickou legendou, kterou se pokusil ztvárnit kdekdo. U nás jsme jí už jeden článek věnovali. Za všechny knihy a příběhy, co jich je, tak zmíním jen tento jeden – dnes již naprostou čtyřdílnou klasiku Mariona Zimmer-Bradleyho.
Na plátně: I toto dílo bylo zfilmováno roku 2001 s uhrančivou Anjelicou Huston v jedné z hlavních rolí. Nicméně snímek si z knihy, jak už to bývá, vzal jen to, co se mu zrovna hodilo.
Novinka od Megan Spoonerové, která se zabývá novou verzí druhé nejznámější anglické legendy – o zbojníku Robinu Hoodovi. Spoonerová to ale celé trochu obrátila a hodila Robina do sukní. Kniha je tak podle mnohých skvělou ukázkou kvalitně napsaného feministického románu, který zároveň nikoho nepohoršuje. Inu, možné to je, pravdou ale zůstává, že Sherwood postrádá poetiku jiných autorčiných děl.
Tohle není přímo retelling, abych byla upřímná. Nicméně se jedná o variaci Pýchy a předsudku s fantasy motivy, tak jsem si řekla, že jako tip to sem prostě dám (ano, mám pro Austenovou slabost…). Autorkou je Mary Robinette Kowal.
Ohřejte se v Řecku
Achilleova píseňTohle je zase maličko podvod, protože tahle kniha Madeline Millerové nemá tak úplně klasické fantastické prvky. Ale zaobírá se velice známou bájí o Trojské válce, takže si myslím, že své místo si tu zaslouží. Navíc je to příjemně psaná, poměrně lyrická záležitost.
Dcera boha slunce Hélia byla vypovězena na osamělý ostrov. Potkala tam Argonauty i Odyssea… a tohle je její příběh. Kniha Madeline Millerové vyšla v loňském roce a podle zahraničních ohlasů je to prý neskutečná pecka. Kdoví, třeba se tohohle titulu dočkáme i v českém překladu.
Hádes a Persefona – dvojka z řeckých bájí, která to taky neměla úplně jednoduché. Přeci jen ty manželky je lepší neunášet, jinak se pánové nemůžou divit, že to s tou láskou pak není kdovíjak žhavé… Každopádně Meg Cabotová to pojala po svém a zasadila příběh do současnosti. V jejím podání nikdo nemůže čekat nic jiného než young adult, ale jako čtení na léto, proč ne. Kniha je prvním dílem trilogie Podsvětí.
Ostatní
Fantom opery – francouzská klasika. Srdceryvný příběh osudové lásky, nenaplněné touhy a zpěvu. Příběh, který dokázal učarovat lidem napříč generacemi. Po svém si ho přepracovala A. G. Howardová a jak je jejím zvykem, nechybí tu spousta šíleností a drobných úletů.
Tohle je zvláštní kniha, respektive dilogie. Nevychází totiž z příliš známého příběhu. Kniha je inspirována německou legendou o králi duchů (v podání S. Jae-Jonesové značně romantizovanou), kterou do jedné ze svých balad zapracoval například i Goethe. Příběh je hodně lyrický a klade důraz na emoce. Jedná se o romanci, která se ani nesnaží hrát si na něco víc než je, což je velice milé.
Kniha od Claire Legrand je inspirovaná příběhem Louskáčka (poměrně populární příběh, přesto využívaný relativně málo) a podle všeho navíc stojí samostatně. To stojí za prozkoumání. Nikoho ale snad nemůže překvapit, že se jedná o young adult.
Román Patricka Nesse je variací na klasiku Bílá velryba. Příběh je tu obrácen naruby a má nést jisté poselství. Kniha hodně spoléhá na výtvarnou stránku a příběh sám o sobě je poměrně jednoduchý. Přesto kniha potěší a místy donutí k zamyšlení.
České luhy a háje
Juraje Červenáka netřeba představovat. Vždyť díky němu vznikl pojem „slovanská fantasy“! Ve svých knihách použil i pověst o Bivojovi. Ve dvoudílném cyklu (který v roce 2016 vydal souborně Brokilon, navíc v poněkud rozšířené verzi) sice ona inkriminovaná pověst hraje jen malou roli, ale vzhledem k celkovému obsahu slovanské mytologie (i dalších pověstí) do tohoto výčtu patří.
Moderní pojetí příběhu tří dcer Krokových z pera Vilmy Kadlečkové nenechá nikoho na pochybách, že autorka má opravdu skvělou představivost. Zasazení do současnosti a zvláštní vztahy mezi jednotlivými aktéry dávají příběhu netušené možnosti.
Filmový příběh Tima Burtona – Ospalá díra – si našel spousty fanoušků. Petr Jaroněk se ho rozhodl zasadit do nám známého českého prostředí. Výsledek už musí posoudit každý sám.
Četli jste některou z těchto knih? Co vám tu případně chybí? Podělte se…
Příští týden se podíváme na pár autorů, kteří se rozhodli převyprávět po svém pohádkovou klasiku Kráska a zvíře.
