Netvora 3 – ne každý uprchlík může najít azyl
Horor je v literatuře poměrně opomíjeným žánrem. Nicméně v komiksové sféře je vcelku populární. Jednou z nejlépe hodnocených komiksových sérií současnosti s hororovými prvky je jednoznačně Netvora, kterou má u nás pod křídly nakladatelství Crew.
Maika Půlvlčice je lovnou zvěří nejen kvůli svému původu, ale také proto, že vlastní jeden z úlomků masky vytvořené legendární Šamanskou císařovnou, která dává svému nositeli moc nad dávnými bohy. Po událostech na Ostrově kostí hledá Maika a její společníci dočasný úkryt na neutrální půdě – ve městě Pontus. Ale ani tady nemusí být v bezpečí, protože válka je na spadnutí.
I pro třetí díl Netvory, nazvaný Azyl, platí totéž, co pro předchozí dva díly série – a sice, že je to celé zbytečně překombinované. Nechápejte mě špatně, preferuji příběhy, kdy člověk musí zapojit hlavu, musí držet pozornost, jinak se v tom ztratí, a musí se koukat mezi řádky, protože ne všechny věci jsou řečeny přímo. Nicméně Netvora si tuhle složitost drží na příliš mnoha frontách. Má extrémně komplikovanou kosmologii, složitou historii s až obludným počtem rozličných frakcí a na poměrně krátkém prostoru představuje autorka Marjorie Liu až zbytečné množství postav (a pokud se v půlce třetího dílu objeví postava, s níž jste se setkali naposledy v půlce prvního dílu, můžete občas trochu tápat).
Nicméně musím uznat, že dokud jste ponořeni v příběhu, drží to pohromadě. Jakmile však knihu zavřete a někdo by po vás chtěl, abyste vyjmenovali všechny tamní frakce, nejspíš byste se jen zmohli na obligátní: „Ehm…“ Je proto lepší číst knihy hned po sobě (což se snáze řekne, než udělá, protože čtvrtý díl série ještě nevyšel ani v angličtině), aby se neztratila kontinuita.
Teď přijde jedno velké ALE (a jak všichni víme, nic co bylo řečeno před „ale“, se nepočítá). Pod onou skořápkou přílišné složitosti se nachází vcelku jednoduchý příběh, který dokáže vyvolat emoce. Azyl je plný zrady, soubojů, smrti a utrpení. Nad tím vším visí ovšem také přátelství a rodina, které dávají ponurému příběhu alespoň občas zdání naděje. Dohromady to tvoří kombinaci, která vás přinutí sedět a hltat stránku za stránkou. A vzhledem k tomu, jakým cliffhangerem třetí kniha končí, bude čekání na další svazek Netvory hodně náročné.
Kapitolou samo o sobě je pak výtvarné ztvárnění příběhu. (V rámci zachování recenzentské objektivity nemůžu prostě a jednoduše říct: „Je to naprosto boží.“) Sana Takeda sice občas nezvládá tak úplně akční pasáže, v nichž je těžší se orientovat, ale má úžasný smysl pro detail, a především dokáže skvěle vystihnout mimiku postav. V Azylu se duševní rozpoložení a emoce jednotlivých aktérů střídají jak na kolotoči a Sana Takeda si s tím skvěle poradila. Díky ní vždycky poznáte, jak se která postava cítí, a napomáhá to tak budování hutné atmosféry. Velmi dobře jsou také voleny barvy, které jsou tlumené a povětšinou tmavé, nezřídka převládají studené tóny. Vizuálně je styl kresby Netvory označován za japonský steampunk říznutý art deco motivy (představte si Muchu, jak kreslí fantasy horor), čímž se hned na první pohled odlišuje od současné komiksové produkce. Myslím, že díky kresbě člověk Netvoře odpustí ledacos.
Netvora 3 – Azyl zodpoví některé otázky z předchozích knih, ale mnoho jich zase položí. Ukáže sílu rodinného pouta a přátelství a dostane vás hutnou atmosférou a emocemi. A samozřejmě také výtvarnou stránkou, která je… inu naprosto boží.
Vydal: Crew, 2019
Scénář: Marjorie Liu
Kresba: Sana Takeda
Přeložil: Filip Škába
Vazba: brožovaná
Počet stran: 168
Cena: 449 Kč