Rubrika: Ostatní hudba

Ozzy Osbourne – duchovní otec metalu a samozvaný princ temnoty po odchodu z kapely Black Sabbath odstartoval veleúspěšnou sólovou kariéru. Zpěvák po vydání legendárního debutu Blizzard of Ozz (1980) nahrál jedno lepší album než druhé, po vydání dlouhohrající desky Scream (2010) měl však menší utrum a nového materiálu jsme se dočkali až po dlouhých deseti letech…

Do českých metalových vod připlula nová loď. Zatím ji vidíme nezřetelně a její posádka je ještě trochu skrytá. Ale už se osměluje a začíná odhalovat tvář. I když u kapel je podstatnější zvuk. I ten už můžeme slyšet. Kapela Ewenay vydala debutové EP Death Harvest a představila se stálým hostům folkmetalové krčmy, ve které teče medovina proudem.

Emerald Shine je novojičínská skupina hrající fantasy metal, tedy tvrdou hudbu okořeněnou nástroji jako harfa, housle a flétny. Ve své tvorbě se inspiruje přírodou, fantastickými světy a bytostmi, což se odráží v textech písní i ve vyznění hudby samotné.

O kapele Therion a jejich ambiciózním operním projektu jsem nedávno psala zde. Ani novinka Leviathan není jen řadovým (teoreticky už 17.) přírůstkem do diskografie – jde o první CD z chystané trilogie. Aby ne, když kapelník Christofer Johnsson za sebou má celou armádu schopných a zkušených hudebníků, tvůrců a manažerů.

Skladatel a zakládající člen švédské kapely Therion Christofer Johnsson dlouho mluvil o tom, že skupinu odstaví k ledu, aby se mohl soustředit na vytvoření metalové opery, což bylo vždy jeho velkým snem, Beloved Antichrist ale nakonec vyšla až v roce 2018 jako šestnácté studiové album Therionu. Od ostatních desek se zas až tak moc neliší. Kudy vlastně vedla ona přes třicet let dlouhá cesta?

Finové se dokážou v zimě pořádně rozehřát, o tom se mohli přesvědčit hudební fanoušci 7. prosince 2018 v pražském klubu Nová Chmelnice, kam dorazily skupiny Ensiferum a Trio De Facto se svojí akustickou šou.

Je až skoro s podivem, jak málo fanoušků klasické fantasy zná italskou hudební skupinu Rhapsody. Skupinu dosud nepřekonanou v soundtrackovém znění, která všech svých deset desek vydávala jako příběh na pokračování. A že jde o příběh poutavý, napínavý a krvavý.

„A jednoho dne, až se všechno vytratí a zmizí i stopy ve sněhu, budu konečně doma.“ (Winter – Loneliness) Jari Mäenpää patří mezi nejschopnější a nejnáročnější hudebníky současnosti. Má vysoké nároky na kolegy, ještě vyšší na sebe, nejvyšší pak na samotnou hudbu. Není pro to divu, že se mu jen tak nějaký výsledek nelíbí, že se dostává do křížku se studii ohledně zvuku a skupina samotná stála vždy někde na hranici bytí a nebytí.

Je tomu téměř dvacet let, kdy se na tuzemských pultech objevila první dvě alba pro nás tehdy neznámé německé skupiny Rammstein – Herzeleid a Sehnsucht. Sehnat se dal i první živý záznam z Berlína, ale o něm se sem tam šuškalo, natož aby u nás měl reklamu. Velká část koncertu se totiž dala považovat za obscénní. Letos už bylo samozřejmě všechno jinak.