10. března 2018 se konalo poslední vystoupení fantasy-metalové kapely Rhapsody. Kapela si už podruhé zvolila zlínský klub Masters of Rock Café, který toho večera tak trochu praskal ve švech. Jako předskokany si Italové přivezli své krajany – skupinu Scarlet Aura a finské Beast in Black. Nemohli zvolit lépe.

Je až skoro s podivem, jak málo fanoušků klasické fantasy zná italskou hudební skupinu Rhapsody. Skupinu dosud nepřekonanou v soundtrackovém znění, která všech svých deset desek vydávala jako příběh na pokračování. A že jde o příběh poutavý, napínavý a krvavý.

Jedním z prvních letošních koncertů v Praze se stalo vyprodané vystoupení původně švédské, nyní už spíše mezinárodní grupy Arch Enemy. Hudební skupina, která vznikla už před více než třiadvaceti lety, sklízela největší ovace od chvíle, kdy na svoji tehdy ještě vratkou palubu přizvala Angelu Gossow, energickou blondýnu s dosud neslýchaným zpěvem. Posluchače i diváky na koncertech totiž tahle drobná štíhlá diva šokovala growlem lepším, než měli tehdy Cradle of Filth, Eluveitie nebo Crematory.

„A jednoho dne, až se všechno vytratí a zmizí i stopy ve sněhu, budu konečně doma.“ (Winter – Loneliness) Jari Mäenpää patří mezi nejschopnější a nejnáročnější hudebníky současnosti. Má vysoké nároky na kolegy, ještě vyšší na sebe, nejvyšší pak na samotnou hudbu. Není pro to divu, že se mu jen tak nějaký výsledek nelíbí, že se dostává do křížku se studii ohledně zvuku a skupina samotná stála vždy někde na hranici bytí a nebytí.

Je tomu téměř dvacet let, kdy se na tuzemských pultech objevila první dvě alba pro nás tehdy neznámé německé skupiny Rammstein – Herzeleid a Sehnsucht. Sehnat se dal i první živý záznam z Berlína, ale o něm se sem tam šuškalo, natož aby u nás měl reklamu. Velká část koncertu se totiž dala považovat za obscénní. Letos už bylo samozřejmě všechno jinak.

Malý klub, mizivá reklama a hodně ostré songy ne tak úplně pro každého – skoro jako by se „Děti od jezera Bodom“ skutečně vrátily na samý začátek své kariéry. Dvacáté výročí kapela oslavila netradičním koncertem, jehož setlist se skládal výhradně z prvních čtyř „oldschoolových“ alb.

Dlouhé čekání a spousta emocí. Pagan-folková skupina Omnia konečně navštívila Prahu. Že se s kapelami jako Korpiklaani nebo Eluveitie poslední dobou protrhl pytel? Je tomu tak, ale například Omnia okouzluje příznivce kvalitní hudby už celých dvacet let. Proč za tu dobu ani jedenkrát nenavštívila naši zemi, zůstává dodnes záhadou.

Skupina Druga nedávno vydala druhý maxisingl, k tomu má za sebou dva videoklipy. Jejich skladby jsou inspirované českými pověstmi a slovanskou mytologií. Většinu písní má na svědomí kapelník Lukáš „Vořech“ Pokorný. Vyzvedá v nich poetiku starých národních pověstí a slovanské mytologie vonící pohanskou tradicí.

Pohanství a předkřesťanská mytologie láká nejen fanoušky literární fantastiky. Na metalové scéně působí již pěknou řádku let několik zavedených pohanských kapel. V posledních letech se příběhy z pověstí a mýtů stávají inspirací i mladým folkovým a akustickým hudebníkům.

Dohromady se dali roku 2008 a jejich hudba si od té doby vysloužila pozornost nejen domácích, ale i zahraničních fanoušků. Je drsná i melodická a propracovaná. Zběsilý rytmus bicích, fibrilace špičkových kytarových rifů a žíznivý scream posluchače provází hororovým, postapokalyptickým světem, kterému jedině klávesy a dívčí vokály občas propůjčují trochu tepla a naděje… 

Jiný čas – tak by se dal přeložit název nové brněnské kapely Alia Tempora. Hned při pohledu na přebal desky Digital Cube je vám jasné, že půjde o moderní kousek a počin profesionálů zároveň. Tak totiž mladá brněnská kapela přistupuje nejen k hudbě, ale i k tvorbě celkově.

V anglosaských zemích dnes slaví Halloween, ale pozvolna tento svátek migruje i do zbytku světa. Jeho součástí je pestrá strašidelná výzdoba, zombie průvody i tematické večírky. A takové mejdany se dají doplnit vhodně zvolenou hudbou. Z fantasy námětů čerpaly pro své klipy občas i ty nejznámější poprockové hvězdy.