Nightwish – Human. :II: Nature.

Deváté album Nightwish přináší kvalitní skladby, avšak jinak celkem nic nového. Album Human. :II: Nature. je zároveň poslední deskou a v pořadí šestou, na které se podílel baskytarista a zpěvák Marko Hietala. A už zdaleka ne tolik jako na deskách předchozích.

Kapela Nightwish prochází dalším bouřlivým obdobím. Jedním z prvních byl odchod Samiho Vänskäho v roce 2001, po něm byla „odejita“ zpěvačka Tarja Turunen, již už po pěti letech následovala i její nástupkyně Anette Olzon. Po dlouhém působení v zákulisí nakonec odešel i zakládající bubeník Jukko Nevelainen (nahrazen byl Kai Hahtenem ze skupiny Wintersun). A nyní, po dlouhých čtrnácti letech, mizí i Marko Hietala.

Na desce budete marně hledat nějakou výraznou hitovku nebo chytlavou melodii. Nešokuje a místy vlastně ani nezaujme a posluchač může časem zjistit, že tomu přestal věnovat pozornost docela. Ono se totiž zdá, že Nightwish už místy vykrádají sebe sama, že trochu recyklují určité motivy, které jen kosmeticky poupraví, aby se neřeklo. Zajímavější nebo výraznější momenty tak nabídne snad jen píseň Tribal nebo poslední třetina skladby Shoemaker, s krásným vokálem Floor Jansen. Celkově je hlasového rozsahu Floor i Marka Hietaly nevyužito.

Klávesista, vášnivý skladatel i producent kapely Tuomas Holopainen má zvláštní rukopis, který (přirozeně) prochází vývojem. Klade čím dál větší důraz na symfoniku i každou jednotlivou melodii a také poselství. Jeho texty se vždy dotýkaly spojení člověka s přírodou, běžných lidských vášní i tajemství samotné Země. Ovšem tam, kde kolegové ze skupiny Wintersun strhávají nebesa, Nightwish si jen plaše pobrukují. I proto, že Holapainen postupně upozaďuje zpěv. Silné vokalisty doplňuje a nyní často i nahrazuje – například song Harvest nazpíval Troy Donockley (značně nevýrazně, nutno podotknout, doposud v kapele hrál na lidové nástroje) – častěji se také objevuje mluvené slovo (nově zaslechneme anglickou herečku Geraldine James nebo Holopainenovu manželku, finskou folkovou zpěvačku Johannu Kurkelu).

 

Tuomas Holopainen se zkrátka za každou cenu snaží všem dokázat, že jeho hudba je nosná sama o sobě, že dokáže zaujmout beze zpěvu a oslovit beze slov. Už album Imaginaerum obsahovalo jak klasickou, tak i instrumentální verzi, a nebyl to úplně špatný tah. Nejinak tomu bylo i u předchozí desky Endless Forms Most Beautiful. Na Human. :II: Nature. jde Holopainen ještě dál, instrumentální CD nabízí až v rámci trojitého „digipacku“.

V základním dvojitém naleznete „pokračování“ samotného alba Human. :II: Nature., tedy desátou skladbu, která je rozdělena na osm částí. Hudebně připomíná ze všeho nejvíce filmový soundtrack. Nijak závratně nápaditý, ale příjemný na poslech určitě, a díky absenci výraznějších či hlasitých úseků (a elektrických kytar vůbec) vhodný i jako hudební podkres při jakékoliv činnosti. Zde se více než kde jinde ukazuje, že Tuomas Holopainen začal upozaďovat i metalové prvky. Je otázkou, zda se vydal správnou cestou, kolik původních fanoušků jeho karavanu opustí a kolik jich naopak naskočí a kam se ten velký hudební cirkus v příštích letech bude ubírat.

CD1
1. Music 7:23
2. Noise 5:40
3. Shoemaker 5:19
4. Harvest 5:13
5. Pan 5:18
6. How’s the Heart? 5:02
7. Procession 5:31
8. Tribal 3:56
9. Endlessness 7:11

CD2 – All the Works of Nature Which Adorn the World
1. Vista 3:59
2. The Blue 3:35
3. The Green 4:42
4. Moors 4:44
5. Aurorae 2:07
6. Quiet as the Snow 4:05
7. Anthropocene 3:05
8. Ad Astra 4:41