Píše se rok 2019. Města jsou již deset let pustá a prázdná. Za dne. Jediný netopýr stačil, aby bylo lidstvo nuceno se stáhnout ze slunečního svitu. Režisérské duo bratří Spierigových představuje svou vizi společnosti upírů, jež stojí na hraně své vlastní existence: po deseti letech blahobytu dochází poslední zásoby krve. Klíč k řešení se dostane do rukou upíra Edwarda.

Pod pojmem „zombie film“ si člověk představí mnohé. Romerovu Noc oživlých mrtvol, Boyleův vylidněný Londýn 28 dní poté, místy až absurdní britskou komedii Soumrak mrtvých či akční komediální jízdu Zombieland. Režisér Andrew Currie nás ve svém romanticko-hororovém dramatu Fido přivádí do alternativní verze 50. let, kde světu vládnou muži, ženy pečou a vaří v krinolínových sukních a na podpatcích a zombie sluha patří k vyššímu společenskému statusu.

„Je to už dva měsíce, co se pacient číslo jedna zakousl do nakaženého burgeru. Ještě dva měsíce a budu posledním živým v zemi. Těmi slovy nás Columbus, hlavní hrdina americké zombie komedie, uvádí do světa, v němž vás před smrtí sežvýkáním hnusáckými zombiemi na veřejných záchodcích může zachránit jen dodržování několika málo jednoduchých pravidel. A ostrými náboji napěchovaná bouchačka.

Skupinka Londýňanů, hordy zombíků, suchý britský humor, kriketová pálka a kytice žlutých růží aneb autorské trio Edgar Wright, Nick Frost a Simon Pegg představují Soumrak mrtvých, první díl volné série komedií neoficiálně nazvané Trilogie krve a zmrzliny – při sledování se dočkáme spousty krve a také zmrzliny Cornetto.

Vizuální mág Tim Burton a jeho osobitá adaptace nejznámější gotické telenovely všech dob. Už z principu to nemohlo dopadnout špatně, a i když má film pár drobných mušek, rozhodně by si ho neměl nechat ujít žádný fanoušek hororového žánru, přestože se místo lekacích scén „jen“ dobře pobaví… Chcete vědět víc?

Tematice zombíků jsem se ve filmech a seriálech vyhýbala, nemám totiž zájem o noční můry. Pár hororových klasik jako Resident Evil nebo 28 dní poté jsem ale viděla. Nedávno se ke mně dostalo několik nadšených ohlasů na zombie seriál The Walking Dead. Zvědavost udělala své a do seriálu jsem se pustila. A možná bych nějaké noční můry z detailních záběrů na rozstřílené lebky zombíků měla, kdyby The Walking Dead nebyl spíše rodinným dramatem.

Upíři versus vlkodlaci počtvrté. Je to tak, zdá se, že se Underworld stane další donekonečna natahovanou sérií. Otázka ale zní, zda to vadí…

Šílené vědce, monstra stvořená z mrtvých lidí i nešťastné existence trpící lykantropickým prokletím už máme úspěšně za sebou a přišel čas podívat se na poslední filmovou kolekci, která je tentokrát věnována nejslavnějšímu upířímu hraběti z Karpat. Nastal čas pověsit do okna sušenou oměj, na stůl přichystat topinky s česnekem a se sklenkou dobře vychlazeného krvesaje si společně vychutnat nejen digitálně vyčištěného Draculu ztvárněného nezapomenutelným Bélou Lugosim.

Po minulém seznámení s Vlkodlakem se dnes podíváme, co zajímavého nás čeká po otevření další obsáhlé krabičky, která je tentokrát věnována jiné, ale rozhodně neméně zajímavé hororové superstar. Dámy a pánové, vložte stříbrný disk do svého přehrávače, pohodlně se usaďte do křesla a můžete se začít seznamovat, protože do vašeho obývacího pokoje právě vstupují další legendy stříbrného plátna – hrabě Frankenstein a jeho ještě slavnější monstrum!

Dlouho předtím, než se plátnech kin objevil Norman Bates, Freddy Krueger, Jason Voorhees nebo Michael Myers, patřilo tohle území jiným a neméně sympatickým mordýřům. Poprvé se teď společně vrátíme do černobílého období kinematografie, kdy se zrodily nestárnoucí legendy jako Vlkodlak, Frankenstein nebo Dracula a díky svým charismatickým představitelům položily základy žánru, ke kterým se filmaři i fanoušci rádi vrací dodnes.

Kult, klasika nebo ještě lépe kultovní klasika. Devalvované slovní spojení lepené distributory poslední dobou na jakýkoliv film, který je potřeba prodat. Pokud si však něco tohle přirovnání plně zaslouží, je to nepochybně slavná The Rocky Horror Picture Show.

Upíři jsou zkrátka v módě. Pro žánrového fanouška to znamená jediné – než se dostane k něčemu dobrému, musí se pročíst či prokoukat spoustou balastu. Když už se k nám dostane nějaký snímek mimo klasickou anglo-americkou produkci, obvykle už bývá něčím zajímavý a ze „studijních důvodů“ bývá dobré se podívat, jak na tuto problematiku nahlížejí jinde. Německý snímek Wir sind die Nacht však proti svým známějším severským a asijským příbuzným působí lehce rozporuplně.

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít