Božský imperátor Duny – několik tisíciletí vlády v područí Boha

Co znamená sledovat opravdu dlouhodobé plány, když motivace a sny jednoho lidského života jsou z vesmírného pohledu jen krátkou a bezvýznamnou existencí jepice?

Od událostí zaznamenaných v předchozím díle ságy Děti Duny uplynulo nepředstavitelných tři a půl tisíce let pod vládou božského imperátora Leta II Atreidského. Celé impérium se změnilo, zrovna jako celý vesmír. Zavládl Letův mír. Staré pořádky vzaly za své, zrovna jako dřívější mocenská hierarchie. Jako s posledním červem odešla i produkce koření na Duně, která se mezitím stala planetou bohatou na vláhu a zeleň. Zůstala pouze poslední poušť na Arrakis, posvátný imperátorův Sarír. On sám vládne rukou tvrdou, nesmlouvavou a neovlivnitelnou. Zrovna tak rozděluje i koření ze svých tajně uložených, legendárně obrovských zásob. Loajálním dopřeje, ale těm, kteří ve svých intrikách zajdou až příliš daleko a zklamou, dávky melanže odepře.

Děj příběhu začíná, když jedna z jeho potomků z rodu Atreidů Siona, dcera imperátorova majordoma Monea, s několika dalšími vzbouřenci vnikne na zakázané území, aby společně ukořistili plány vedoucí právě k tomu tajného skladišti. S domnělými plány se jim podaří odcizit i zašifrované dokumenty, jejichž význam se teprve má vyjevit. Všichni krom Siony za tento odvážný čin zaplatí životem, ovšem dá to do běhu události, které sice neodporují Letově Zlaté stezce, ovšem urychlí spád dění následného, které má otřást celým impériem, a to ve výročních oslavách Siajnoku.

Poté co Leto II Atreidský na sebe vzal břímě Zlaté stezky, začala i jeho proměna. Po zhruba třech a půl tisících letech vlády se změnil v předčerva a začaly vyvstávat otázky nespokojenosti s jeho přísnou a nejspíš i záměrně despotickou vládou. Do jaké míry ještě zůstal člověkem, když se mezitím změnil na živoucího Boha, posledního žijícího červa na Duně? Laandsrad dávno zanikl, stejně jako bylo bez speciálního povolení zakázáno cestování mezi jednotlivými planetami impéria.

Autorova inspirace by se dala nalézt ve vnitrostátní struktuře Sovětského svazu, k čemuž odkazují i další narážky v tomto již čtvrtém pokračování ságy s názvem Božský imperátor Duny od amerického spisovatele Franka Herberta.

Čtenář může sledovat sled nikdy nezmírajících intrik z pohledu samotného imperátora, vědomého si své změny, svázanosti s planetou Arrakis a hlavně díky výjimečnosti i své osamělosti. To se snaží trochu zmírnit připomínkou na staré časy, kterou mu má zajistit pravidelný přísun gholů Duncana Idaha od Tleilaxanů, když ten starý „doslouží“, jakožto vrchního velitele imperátorových Rybích strážců, tvořených výhradně ženami a dohlížejících na pořádek v celém impériu. Nemálo starých hráčů, jako kupříkladu velkorody, již svou moc ztratilo. Krom starých známých v podobě Gildy a Bene Gesseritu se přidávají i noví, a to právě Tleilaxané a Iksané. Iksané právě v té době vysílají na Arrakis novou velvyslankyni Hwi Nory, která má nevědomky podpořit jejich intriky proti božskému imperátorovi.

Čtenář v této knize opět dostane velice poutavý příběh, plný dobrodružství, filozofických dialogů i vnitřního myšlenkového světa a náhledu do záměrů jedince, který se stal důsledkem svého nezvratitelného rozhodnutí vedoucího nejen k fyzickým změnám tím nejosamělejším tvorem v celém známém vesmíru. Jedince, jemuž jedinou radost dělají nepředvídaně překvapivé skutky jiných. A to i kdyby to mělo znamenat jeho zánik, neboť jde v prvé řadě o to, aby přetrvala Zlatá stezka.

Vydal: Baronet, 2022
Původní název: God Emperor of Dune (1981)
Obálka: Emil Křižka
Překlad: Veronika Volhejnová
Vazba: pevná
464 stran / 499 Kč