Už máte svého Symbionta?

Publikováno: Autor:

O tom, že Adrian Tchaikovsky má neskutečnou imaginaci, nemůže pochybovat nikdo, kdo s jeho dílem přišel alespoň okrajově do kontaktu. Jeho romány jsou tak trochu jako symbionti – zavrtají se do vás, a i když si z vás něco vezmou, zároveň vám přinášejí i něco dobrého. Možná z nich sice nebudete mít vždycky lehké spaní, ale to už je detail.

Profesor Arton Daghdev se stal jedním z mnoha disidentů, kteří byli vyhoštěni do extrasolárního pracovního tábora na planetě láskyplně přezdívané Pec. Je zde zapotřebí jeho expertízy, která má pomoci s odhalením tajemství místních ruin. Ty jsou zjevným pozůstatkem inteligentních bytostí, po nichž se ale na Peci slehla zem. Zato tu zůstala džungle plná roztodivných tvorů, kteří se pokouší s narušiteli interagovat poněkud nešťastným způsobem – pokouší se vlámat do jejich genetického kódu a přizpůsobit je k obrazu svému. Z toho Arton není pochopitelně zrovna nadšený, stejně jako z tyranského velitele tábora. Zůstává tak jen otázkou, co ho připraví o život – nebo příčetnost – dřív.

Adriana Tchaikovského netřeba představovat. Jde o velice plodného autora, který už má na kontě přes šedesát titulů, celou řadu ocenění a v nedávné době například prodal filmová práva na jednu ze svých novel. Pro jeho tvorbu je typická neskutečná představivost, zaměření na ekologii, evoluci a zvířátka – ideálně hmyzáky. Tohle všechno spojil i v Symbiontovi, čímž kniha dělá čest svému českému názvu.

Přiznávám, že při popisu některých potvůrek, kterými se to tu hemží, jsem si kladla dvě otázky. Na čem autor jel, když to psal? A kde to seženu? Protože na rovinu, tohle vám hlava nebude brát. Ale zároveň to není jen náhodná slátanina, Adrian Tchaikovsky moc dobře ví, co dělá (koneckonců to vystudoval). Všechno vám detailně popíše z hlediska biologie a tělesných pochodů, až nebudete pochybovat, že by někde něco takového mohlo klidně žít. A po pravdě jsou to hodně znepokojivé vize.

Na sebeobětování je totiž nejtěžší to, že nevíte, jestli bude stát za to.

Kromě toho, že Tchaikovskému uvěříte jakoukoliv mimozemskou entitu, kterou vám předloží, také dokážete soucítit s jeho postavami. V případě Symbionta sice zpočátku Arton vypadá odtažitě (a není to ani úplně spolehlivý vypravěč), ale postupně se vám spolu s ostatními dostane pod kůži.

Příběh je vyprávěn s určitým odstupem, ale o to úderněji některé scény působí. Pořád tu zkrátka zůstává jistá odosobněnost, přestože je román psaný v ich formě. Arton všechno důkladně analyzuje a své poznatky předává čtenářům. Přistupuje s chladnou logikou ke všemu, včetně svých emocí. Sice tak neprožijete některé z jeho emocionálních výlevů vyloženě s ním, ale ani takovým okamžikům nechybí hloubka a leckdy dokážou zasáhnout svou syrovostí.

Adrian Tchaikovsky je zkušený vypravěč, takže si s textem hraje a nepodává vždy nutně jen lineární příběh. Hrůzu despotické vlády panující na Zemi nepopisuje přehnaně detailně (koneckonců pro tento konkrétní román představuje jen širší kontext, proč se hlavní hrdina ocitl tam, kde se ocitl, ale pro samotný děj to tak zásadní není). Spíš hodí sem tam detail, aby dokreslil neutěšenou situaci. Zaměřuje se především na vládu a ideologii v pracovním táboře, zkoumá vztahy mezi jednotlivými vězni – od snah o přátelství přes nedůvěru až po vyložené nepřátelství – a co s člověkem podobné situace udělají. A do toho se tam pohybují příšerky, z nichž by jeden mohl mít noční můry. (Pro podporu této možnosti je v knize také řada znepokojivých černobílých ilustrací.)

Svým tématem mi kniha připomněla autorův dřívější román – Klec duší –, v němž se zaobíral také vězením a jeho systémem. Tam ale podobnost končí, protože oba příběhy jsou v důsledku o něčem jiném.

Věda by principiálně měla dbát na pravdu. Neměla by ji ohýbat k politickým účelům.

Symbiont představuje přiměřeně složité čtení. Je to román tak akorát vědecký, aby vám nezavařil mozkové závity, a tak akorát filozofický, abyste se občas zastavili a nad něčím z toho popřemýšleli. Dokáže zasáhnout na správných místech, zároveň mu ale nechybí ani špetka velice specifického humoru. Zatím se mi ještě nestalo, abych v případě knih Adriana Tchaikovského sáhla vedle. A pokud s ním chcete začít, Symbiont by nemusel být špatnou vstupní branou.

Ukázka

Vydal: Planeta9, 2025
Překlad: Milan Pohl
Vazba: vázaná
Počet stran: 406
Cena: 599 Kč