Hezky po svých mimozemským artefaktem aneb Pěšky na Aldebaran
Planeta9 vydala další knihu uznávaného a cenami ověnčeného spisovatele Adriana Tchaikovského – tentokrát sci-fi novelu Pěšky na Aldebaran. Jsem celkem známá svou až takřka nekritickou láskou k tomuto britskému autorovi, takže nikoho nejspíš nepřekvapí, že i nejnovější přírůstek v českém překladu mi udělal radost.
Pěšky na Aldebaran spadá do jedné ze dvou volných sérií novel, které v originále vycházejí v limitovaných podepsaných edicích – a sice do série Terrible Worlds: Destinations. Jak už sám název napovídá, protagonisté těchto příběhů většinou skončí na nehostinném místě, z něhož se snaží dostat. Nejinak je na tom astronaut Gary Rendell (jméno je za mě jasným – a ne jediným – odkazem na Grendela z Beowulfa), který se ztratil v mimozemském artefaktu a je odsouzen k věčnému bloudění tmou plnou pastí a oblud, aby našel východ nebo své přátele – pokud přežili.
Příběh je vyprávěn v ich formě a autor se skrze vypravěče – Garyho – obrací přímo na čtenáře, což je v případě podobného typu příběhu skvěle zvolený přístup. Vyprávění působí mnohem osobnějším dojmem – je to zpověď o hrůzách číhajících ve tmě a o tom, jak se křiví morálka, když je člověk vystaven tomu, čemu byl vystaven Gary. Použitá forma výrazně umocňuje hrdinovy emoce i tíseň, která z knihy dýchá. Protože navzdory všem popkulturním odkazům, do nichž si Tchaikovsky občas ironizujícím způsobem kopne, a všem (někdy dost nenápadným) vtípkům vykazuje novela Pěšky na Aldebaran nezaměnitelné prvky thrilleru.
Adrian Tchaikovsky použil stejný fígl jako například v trilogii Děti času. Vypráví ve dvou časových rovinách: v přítomnosti, kdy je všechno dávno v háji a čtenáři sledují, jak se to hrdina snaží nějak zvládnout, a v minulosti, kde jsou čtenáři svědky toho, jak k celé tragédii, která hrdinu zanechala tam, kde je, došlo. Pravidelné střídání obou linek dodává i na relativně krátkém prostoru novely příběhu patřičnou dynamiku, další dávku napětí (aby nezůstalo jen u toho, co na Garyho vybafne za příštím rohem) a emocí. Bezmocnost, s níž čtenáři čekají na neoddiskutovatelně následující katastrofu, protože už od začátku vědí, že k ní došlo, je zajímavým prvkem, který Tchaikovsky dokáže skvěle využít ve svůj prospěch.
Ani tentokrát se nezapře autorova láska k zoologii a nutno podotknout, že Tchaikovsky patří k jedněm z mála autorů, u nichž jsem ochotna uvěřit jeho mimozemským rasám, že jsou skutečně mimozemské. Nejen díky vzhledu, ale především díky způsobu, jakým uvažují, který je naprosto odlišný od toho našeho.
- Ocelová šlechta bojuje ve válkách blízké budoucnosti
- Psí vojáci jsou pořádně ve (bio)formě
- Děti zmaru – vesmírný kout pod nadvládou chobotnic
- Klec duší – kdo zdědí umírající Zemi?
- Adrian Tchaikovsky a jeho opus magnum Stíny vědoucích
- Střepy Země – Neláteř a látej!
- Hezky po svých mimozemským artefaktem aneb Pěšky na Aldebaran
- Oči prázdnoty – když dlouho hledíte do propasti…
- Děti vzpomínek – závěr space opery plné zvířecích mimozemšťanů
Adrian Tchaikovsky předvedl také výtečnou práci s atmosférou. Kombinace jízlivého, sebeironizujícího Garyho vyprávění s děsivým putováním tmou dokáže čtenáře strhnout a ti tak útlou knihu přečtou klidně za odpoledne. Tchaikovsky opředl mimozemský artefakt řadou tajemství, a přestože jsou některá v průběhu četby (možná?) odhalena, jiné záhady zůstávají stále neobjasněné. Ne vše je tedy patřičně vysvětleno, ale i takový stav věcí má své kouzlo a nutí pracovat čtenářovu fantazii.
Zároveň se ale není třeba bát toho, že by Tchaikovsky v novele vrstvil jednu hrůzu a nechutnost za druhou, to není jeho styl. Děs v tomto případě vyvolává spíš právě ono nezodpovězené tajemství než krev a usekané údy. To vše spolu s poměrně silnou pointou (k jejímuž odhalení ale dostanete dostatek indicií, když se budete koukat) dělá z novely Pěšky na Aldebaran zdařilou sci-fi jednohubku, která milovníky žánru rozhodně neurazí.
A kdyby vás zajímalo, co že to ten Aldebaran vlastně je, protože třeba nejste úplně zběhlí v astronomii (klid, taky jsem googlila), pak vězte, že je to oranžový obr – nejjasnější hvězda souhvězdí Býka a celkově jedna z nejjasnějších hvězd, které na obloze můžete spatřit. Pokud bychom se nechali trochu unést fanouškovskými teoriemi, pak tím Adrian Tchaikovsky údajně naráží na domovský svět princezny Lei – Alderaan. Vzhledem k tomu, kolika (nejen) popkulturními odkazy je kniha prošpikovaná, bych se nedivila, kdyby na onom tvrzení bylo aspoň zrnko pravdy.
Vydal: Planeta9, 2023
Překlad: Milan Pohl
Vazba: brožovaná
Počet stran: 180
Cena: 299 Kč