V Synovi času Deborah Harknessové je čas nadějí i hračkou
Upíři mají sílu a dlouhověkost, čarodějnice dar magie, démoni zase tvůrčího ducha. Lidé vynikají schopností popírat skutečnost. Svět zázraků americké spisovatelky Deborah Harknessové ožil nejen v knižní trilogii Čas čarodějnic, ale i v úspěšném stejnojmenném seriálu.
Syn času je zpovědí sympatického modrookého blonďáka Marcuse McNeila, upířího syna Matthewa de Clermonta, který z nespolehlivé upíří paměti doluje bolestné vzpomínky na své dětství a dospívání. Autorka ho nešetří, noří se do čím dál větší hloubky až ho vyloženě psychologicky pitvá. Co pro člověka znamená a jak ho utváří rodina a může ji nahradit armáda? A jak důležité je být uznávaný a někam patřit? Marcus, neúnavný bojovník za svobodu, je důkazem, že se člověk může několikrát znovuzrodit, stát se jinou bytostí a ani to nemusí být proměna v upíra.
Marcusovo zbytečně obsáhlé a místy nezáživné vyprávění věnované americké válce za nezávislost a posléze Francouzské revoluci – kupodivu takřka bez akčních scén – se jeví jedinou vadou na kráse jinak velice zajímavé a čtivé knihy.
Bohatě to vyvážila druhá a zároveň nejatraktivnější linie příběhu, ve které proběhla velmi detailní instruktáž v oboru přeměny teplokrevníka v upíra, neboť právě toto Marcusova vyvolená Phoebe podstupuje.
A konečně v třetí lince se autorka věnovala oblíbené dvojici, čarodějnici Dianě a upíru Matthewovi, a nesnadné výchově nadpřirozených dvojčat. Setkání s jejich širší, pro nadpřirozené bytosti nezvykle vlídnou a podivně domáckou upíří rodinou se vztahy (většinou) zalitými sluncem – ne, ani to upírům nevadí – bylo opět jako ze zidealizované červené knihovny. K tomuto druhu literatury to ovšem patří, jen mě u Deborah Harknessové vždy zarazí upíři připravující teplokrevníkům jídlo – někteří z nich to činí již po staletí. Asi forma trestu.
K vlastnímu překvapení jsem dostala mnohem víc, než jsem čekala: odpovědi na otázky, které by mě ani nenapadlo položit, a překvapivá odhalení i o vedlejších postavách, známých z Času čarodějnic. Užila jsem si nepředvídatelný děj, barvité postavy a jejich důkladný psychologický rozbor. Dostalo se mi také příjemného textu se správně historizujícími a době poplatnými slovy, což se často v oddechové literatuře neděje; nevím, nakolik je to zásluha autorky, nakolik překladatelky.
Syna času charakterizují tři slova: svoboda, čas a výchova. Svoboda znamená pro každého něco jiného a leckdy ani všechen čas světa ji nepřinese. Čas je někdy hojivý, a jindy ani několik století rány nezacelí. Výchova je tak zásadní a zároveň tak obtížná věc a je jedno, jestli se jedná o dítě lidské, upíro-čarodějnické nebo, nedej bože, o novorozeného upíra. Kniha je také o otcích a synech, v menší míře i o matkách a dcerách. Potkává se zde minulé, současné a také budoucí; to je ale pochopitelně zatím zahaleno v mlze.
Vydal: Laser, 2021
Překlad: Petra Diestlerová
Vazba: brožovaná
392 stran / 399 Kč
