V Synovi času Deborah Harknessové je čas nadějí i hračkou

Literární recenze / 16.4.2021 /

Upíři mají sílu a dlouhověkost, čarodějnice dar magie, démoni zase tvůrčího ducha. Lidé vynikají schopností popírat skutečnost. Svět zázraků americké spisovatelky Deborah Harknessové ožil nejen v knižní trilogii Čas čarodějnic, ale i v úspěšném stejnojmenném seriálu.

Syn času je zpovědí sympatického modrookého blonďáka Marcuse McNeila, upířího syna Matthewa de Clermonta, který z nespolehlivé upíří paměti doluje bolestné vzpomínky na své dětství a dospívání. Autorka ho nešetří, noří se do čím dál větší hloubky až ho vyloženě psychologicky pitvá. Co pro člověka znamená a jak ho utváří rodina a může ji nahradit armáda? A jak důležité je být uznávaný a někam patřit? Marcus, neúnavný bojovník za svobodu, je důkazem, že se člověk může několikrát znovuzrodit, stát se jinou bytostí a ani to nemusí být proměna v upíra.

Marcusovo zbytečně obsáhlé a místy nezáživné vyprávění věnované americké válce za nezávislost a posléze Francouzské revoluci – kupodivu takřka bez akčních scén – se jeví jedinou vadou na kráse jinak velice zajímavé a čtivé knihy.

Bohatě to vyvážila druhá a zároveň nejatraktivnější linie příběhu, ve které proběhla velmi detailní instruktáž v oboru přeměny teplokrevníka v upíra, neboť právě toto Marcusova vyvolená Phoebe podstupuje.

A konečně v třetí lince se autorka věnovala oblíbené dvojici, čarodějnici Dianě a upíru Matthewovi, a nesnadné výchově nadpřirozených dvojčat. Setkání s jejich širší, pro nadpřirozené bytosti nezvykle vlídnou a podivně domáckou upíří rodinou se vztahy (většinou) zalitými sluncem – ne, ani to upírům nevadí – bylo opět jako ze zidealizované červené knihovny. K tomuto druhu literatury to ovšem patří, jen mě u Deborah Harknessové vždy zarazí upíři připravující teplokrevníkům jídlo – někteří z nich to činí již po staletí. Asi forma trestu.

K vlastnímu překvapení jsem dostala mnohem víc, než jsem čekala: odpovědi na otázky, které by mě ani nenapadlo položit, a překvapivá odhalení i o vedlejších postavách, známých z Času čarodějnic. Užila jsem si nepředvídatelný děj, barvité postavy a jejich důkladný psychologický rozbor. Dostalo se mi také příjemného textu se správně historizujícími a době poplatnými slovy, což se často v oddechové literatuře neděje; nevím, nakolik je to zásluha autorky, nakolik překladatelky.

Syna času charakterizují tři slova: svoboda, čas a výchova. Svoboda znamená pro každého něco jiného a leckdy ani všechen čas světa ji nepřinese. Čas je někdy hojivý, a jindy ani několik století rány nezacelí. Výchova je tak zásadní a zároveň tak obtížná věc a je jedno, jestli se jedná o dítě lidské, upíro-čarodějnické nebo, nedej bože, o novorozeného upíra. Kniha je také o otcích a synech, v menší míře i o matkách a dcerách. Potkává se zde minulé, současné a také budoucí; to je ale pochopitelně zatím zahaleno v mlze.

Ukázka

Vydal: Laser, 2021
Překlad: Petra Diestlerová
Vazba: brožovaná
392 stran / 399 Kč

Žádné komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít