Jakub Hoza: Sochaři masa

Jakub Hoza už Asiante navštívil v knihách Theatre Macabre a Jako sama smrt. V novince Sochaři masa tam zavítal znovu. Ale protože jde o samostatný román, užijí si ho i čtenáři, kteří zmíněné knihy ještě nečetli. Je to drsná cesta do zatracení, nad kterou by John Carpenter slintal blahem.

Vévodství Asiante není místem pro slabochy. Ba přímo naopak. Svévolná a krutá šlechta odírá poddané a holduje zvrhlým zábavám, na cestách číhají lapkové a v zájezdních hostincích či stanicích pro přepřahání dostavníků může nebohý poutník schytat dýku do ledvin. Jsou zde však i místa, kde cestující můžou sejít ze světa mnohem horším způsobem.

Vypadalo to jako fajnová zakázka, a skončilo to posraným nahoru. Jestli mi bouře rozmlátí kočár, tak se můžu jít rovnou pověsit na nejbližší větev. (str. 67)

Deštivou nocí se řítí dostavník. Blesky bijí do země jako šílený hrobník a ve voze sedí nesourodá skupinka cestujících. Lovec hlav honosící se ošklivou přezdívkou Smrťák převáží v řetězech spoutaného zbojníka Lambrechta, aby na něj dopadla přísná ruka katova. Proti nim sedí šlechtický manželský pár doprovázený felčarem. Do kočáru se vnutili proti Smrťákově vůli, ale mladá žena dokázala kočího rychle přesvědčit. Vždyť jejího muže sužuje vážná choroba a musí se mu co nejdříve dostat pořádné lékařské péče. Najatý doktor na zahnání choroby zjevně nestačí. Váček zlatých mincí tedy změnil majitele. A i když se to lovci hlav zrovna nelíbí, získal spolucestující. Že dostavník záhy ukončil svou pouť deštivou nocí právě v Ďáblově chřtánu, je možná důsledek nešťastné náhody. Anebo také ne. Nicméně cestovatelé skončili v péči správce místní dostavníkové stanice, jejíž dosavadní společnost se rozrostla o dalších pět lidí. Venku zuří stoletá bouře a v dostavníkové stanici pomalu, ale jistě houstne atmosféra.

Sotva Nathaniel uslyšel klapnutí dveří, začal v duchu počítat. V budově máme tři nebo čtyři skupiny. Je tu Smrťák, který je ovšem sám za sebe. Lambrecht se přidá ke komukoliv, kdo mu poskytne příležitost zbavit se věznitele. Potom jsou tu zbylí tři vojáci. A nakonec tu byli kupec a jeho dva muži. Nebo snad dva muži a jejich kupec? (str. 119)

V první polovině knihy autor rozehrává komorní konverzační drama, v němž nikdo z osazenstva stanice neví, co může očekávat od ostatních, a paranoiou nabitá atmosféra by se dala krájet řeznickým nožem. Nejde tu jen o neustálý pocit nevysvětlitelného strachu, který sedí všem přítomným, čtenáře nevyjímaje, za krkem. Dojem, že nikomu z hráčů nevidíte do karet, čtenářský zážitek ještě umocňuje. A to navzdory tomu, že je díky několika šikovně umístěným flashbackům před aktéry blížící se tragédie o krok napřed.

Druhá část knihy pak přechází plynule v horor, za nějž by se nemusel stydět ani jeden ze scenáristů kultovních snímků Věc či Vetřelec. Ale i zde autor drží opratě skvěle rozjetého příběhu pevně v rukou, aby ho dovedl zdárně do cíle.

Jakub Hoza používá dávno provařené ingredience. Prokleté sídlo s temnou minulostí, postavy bez větší hloubky, zato skrývající své záměry, osudové setkání a démonické zlo. To vše tady již bylo v tolika variantách, že se ani spočítat nedají. Navíc je zjevné, kde bral pro svou knihu inspiraci. Ale ono to vlastně ani moc nevadí, protože autorská invence, kterou do příběhu vložil, a vypravěčské postupy, které použil, dělají ze Sochařů masa zatraceně čtivý příběh, který ocení nejen fanoušci drsné fantasy, ale i ctitelé hororů.

Jsem zvědav, co si pro nás Jakub Hoza připraví příště, a opravdu se na jeho další knihu těším. Protože Sochaři masa přesvědčivě dokazují, že spisovatelské řemeslo zvládá čím dál lépe.

Vydal: Mystery Press, 2023
Obálka: Tomáš Duchek
Vazba: brožovaná
Počet stran: 352
Cena: 349 Kč