Krev, monstra a cukroví – vánoční sborník pestřejší než štědrovečerní tabule

Vánoce, svátky plné kouzel a radosti, jsou pro mnohé příležitostí užít si společné chvíle s rodinou, pro jiné jsou spojené s vyvražďováním nebohých kaprů a genocidou jehličnanů. Pro Michaelu Merglovou a Petra Brožovského se alespoň ty letošní Vánoce staly záminkou pozvat spisovatele a upéct s nimi sborník fantastických povídek Krev, monstra a cukroví.

 

„A jestli se vám nelíbilo, co provedly Lucinky vašemu kámošovi, představte si, co nám asi provede Bafomet v kulichu!“ (str. 33; Martin Paytok – Pranostiky)

Každý zkušený editor moc dobře ví, že vánoční sborník má být pestřejší než štědrovečerní tabule a že musí obsahovat více povídek než babiččina spíž druhů vánočního cukroví.

Proto se ve více než šestisetstránkové knize sešlo hned devatenáct povídek, jejichž autory spojuje láska k fantastice pevněji než papírový řetěz na vánočním stromku. Jejich povídky září všemi odstíny fantastiky, takže tabule je to více než bohatá.

Jako předkrm dvě medvědí pracny z alternativní historie

„Hra na kočku a myš do vánočních tradic nepatřila. Ale objevilo se sněžení, viditelnost se zhoršila a teď už nebyla šance, že by je ruští piloti našli.“ (str.137; Jan Kotouč – Porcování medvěda)

S pilotem Lukášem Bergem, hrdinou série České země, prožijete v povídce Jana Kotouče Porcování medvěda plné bojové nasazení. Dalibor Vácha zase v povídce Vánoce v létě prozradí, co mají společného srpen 1986, Vánoce a tajná organizace Blaník. Obě povídky jsou skvělým příkladem toho, jak má vypadat kvalitní příběh z alternativní historie.

Tři porce krvavé rybí postapo polévky

Jáchym se obratně proplížil mezi okrasnými keři. Ještě jednoho strážného se mu podařilo vyřídit potichu – udusil ho na řemínku jeho vlastní helmy. U další dvojice postávající u zdi mu však štěstí došlo. „אזעקה!“ vykřikl jeden z nich varování. Vojáci chvatně hmátli po zbraních. Jáchym byl téměř u nich. Dvěma skoky překonal zbývající vzdálenost a v letu tasil mačety. Jednou srazil obě hlavně stranou, druhou ťal obloukem ve výšce jejich krků. Krájení jablíček, pomyslel si Jáchym. Jestli pak mají v krku hvězdičky? (str. 563; Petr Brožovský – Půjdem spolu do Betléma)

Petr Stančík přispívá do fantastických antologií pravidelně, a proto není divu, že i zde má svou povídku. Na konec světa a dál do nebe v sobě však překvapivě spojuje příběh ze světa po apokalypse s dekadentní a snivou poetikou. Petr Brožovský se naopak nespokojil s ničím menším než ultimátní splatterpunkovou řezničinou, díky níž se dozvíte o vánočních zvycích a druzích vánočního cukroví tolik, že vám z toho polezou oči z důlků. Povídka Půjdem spolu do Betléma je zkrátka výbušnější než směs síry a purpury na plotně. Zombie apokalypsu v povídce Veselé vánoční hody přinesl slamer a hudebník Filip Koryta. Tato kotletovsky laděná pocta filmům George A. Romera vám polechtá bránici.

Kapr s tváří monstra

„Bojovníci, básníci, rebelové. Co tady budu dělat? Vařit jim kafe?“ Povzdechl si.“No, při vaření kafe aspoň nejde o život.“
Maškary divoce křepčily a vířily v závojích sněhu. Některé tloukly do improvizovaných bubnů a po větru se neslo jejich prozpěvování: „The wren the wren king of all birds – St. Stephen’s Day was cought in the furze!“ Z hustých splývavých stébel slámy jim netrčely ruce v rukavicích, ale pařáty opatřené ostrými drápy. „Up with the kettle and down with the pan! Give us a penny to bury the wren!“ zpívali lovci. (str. 233; Lucie Lukačovičová – Zbraně Azylu)

Lucie Lukačovičová, odbornice na za cizokrajné příšery, v povídce Zbraně Azylu poslala jednoho z lovců monster na stáž do sněhem zasypaného Dublinu. John Shot se jen těžko sžívá s novým prostředím, a aby toho nebylo málo, po krku mu jde obávaný Wren Boy. Martin Paytok coby vyznavač drsné školy v povídce Pranostiky na partičce bankovních lupičů názorně předvedl, proč je třeba dodržovat půst.

Své monstrum do košíčku pro koledníky přihodila i Michaela Merglová. Ta v hororově laděné povídce Dromův syn ukázala všem nezbedným dětem, jak se to opravdu má s finským vánočním kozlem. A Zuzana Daletth Hartmanová ve fantasy povídce Krámek snů a nočních můr navštívila město, v němž sice vedle sebe svorně žijí monstra všeho druhu, ale čarodějky tu moc v lásce nemají. Tahle feel good povídka vás pohladí po duši a dýchne na vás vánoční atmosférou jako žádná jiná.

Trocha bramborového salátu se špetkou pravé fantastické majonézy

Miloval jsem tu dobu. Nejen Vánoce, ale všechny příležitosti, kdy se scházela celá rodina. Až do Štědrého dne roku 1989, kdy všechno pozitivní ze dne na den skončilo. A mohla za to žena. Erža. Bosorka. (str. 363; Patrik Banga – Erža)

Pohled na to, jak Vánoce prožívají romské rodiny, přináší Patrik Banga v povídce Erža. Autorovou úlitbou fantastice je dějová linka věnovaná jedné opravdu ošklivé kletbě. Lukáš Vavrečka pro změnu upekl mrazivý komorní mystery thriller Zvířátka, která šla spát příliš brzy. Příběh o hledání malého děvčátka funguje skvěle. Ostatně, Lukáš ho nosil v hlavě od loňského roku. Oba autoři však mohli trošku více zapracovat na vánočních motivech.

Sci-fi perníčky

„Vánoce. Vánoce přicházejí!“
Strašlivá slova, myšlená naráz v celém jejich Kruhu. Nejhorší událost, jakou si vůbec dokázali představit: katastrofa, bolest, rozsudek smrti, Vánoce! Právě teď! Slunce Modrák stálo nízko a rudé mraky se kupily nad obzorem a všichni Lesní se srotili na pahorku nad jižní plání… (str. 300; Vilma Kadlečková – Jednou se to stane)

Vánoce jsou jako genocida připomínající vyhlazovací válku proti domorodým kmenům Severní Ameriky. A toto téma rozvíjí Vilma Kadlečková v novelce Jednou se to stane. Zároveň je to také detektivní příběh, v němž se parta statečných stromků snaží rozlousknout záhadu jménem Vánoce. Podaří se jim tak zabránit neodvratné zkáze stromového lidu? Autorka je zdatnou malířkou, takže si k povídce kreslila obrázek. Nakonec namalovala obrázky i k několika dalším povídkám a pět z nich bylo v podobě pohlednic vybráno jako bonus pro čtenáře, kteří si sborník koupili v předprodeji.

Marie Domská v povídce Náhradník vypráví o rodinných vztazích, které obzvlášť o Vánocích často procházejí zatěžkávací zkouškou. A pokud ta rodina žije ve světě, v němž spolu žijí lidé a mimozemská rasa, je to všechno ještě mnohem komplikovanější. Petr Heteša v povídce Šťastné a veselé ukáže, jak to dopadne, když se mezinárodní posádka vesmírné lodi rozhodne strávit Vánoce ve virtuální realitě ovládané nudící se umělou inteligencí. Že půjde v pravdě o výbušný večírek, musí být jasné každému, kdo zná jeho knihy.

Do světa Arkádského cyklu situoval svou povídku Dopis Ježíškovi Ondřej Neff. Všichni víme, jak drsné mohou být chvíle pod stromečkem, když děti nejsou spokojené s tím, co jim Ježíšek nadělil. Ovšem Kuba Nedomý a Dědek Čuchák se přesvědčí, že nespokojený robot je ještě mnohem horší. Mediální masáž je s Vánocemi spojena stejně nerozlučně jako koledy v supermarketu. Své o to ví Pavel Fritz. Hrdinové z PR oddělení v jeho povídce Kdo kráčí pouští však zjistí, že využívat pro reklamu špehování v období, kdy jistý mesiáš chodil mezi lidmi, nemusí být výhrou.

Pár vosích hnízd nadívaných černým humorem jako zákusek

„Přišli jsme sem kvůli tobě, Josefe.“
„Vážně? A čím jsem si takovou čest zasloužil?“
„Šéf ví, že jsi naprdnutej,“ informoval mě Baltazar.
„Šéf ví všechno,“ připojil se Melichar.
„Šéf?“
„Náš Šéf, vysvětlil Melichar. „Šéf, co nás sem poslal.“ (str. 419; Štěpán Kopřiva – Co pro mě znamenají Vánoce)

Jako cynická hyena se můžete zasmát trampotám jistého tesařského mistra z Betléma při čtení satirické povídky Co pro mě znamenají Vánoce od Štěpána Kopřivy.

Jiří Pavlovský v povídce Pan Au naděluje sice přivedl na scénu oblíbenou postavičku z dětských filmů z konce sedmdesátých let. Ale tahle povídka je především velkolepým návratem Felixe Jonáše. O Vánocích se vám prý mohou splnit přání, ale ve světě série Kladivo na čaroděje jejich splnění může zatraceně bolet. A bránice vás bude bolet taky, zvlášť pokud máte smysl pro černý humor. Vánoční ozdoby se sice z počátku tváří jako retro kriminálka z devadesátek, ale díky zvrhle poetické imaginaci Viléma Koubka se překlopí v bizzaro povídku, za niž by se nemusel stydět ani Carlton Mellick III.

Medailonky a pár sladkostí navíc

„Každopádně všechno výše zmíněné je skvělým základem, ze kterého se mohou vyvinout jedinečné a originální příběhy, právě takové, jaké se sešly v této antologii.“ (str. 9; z předmluvy Martina Fajkuse)

Editoři si se sborníkem opravdu vyhráli, proto v něm nechybí medailonky autorů, z nichž se čtenáři dozvědí nejen to, které z jejich dosud vydaných knih by si mohli nechat nadělit pod stromeček, ale také to, jaký mají autoři vztah k svátkům míru a pokoje. Případně jakým způsobem tráví vánoční čas. Každý medailonek je navíc okořeněn úryvkem z některé známé vánoční koledy. Ty však doznaly značných změn. Zkrátka a dobře, i díky takové drobnosti je radost tuto jinak hojně opomíjenou část sborníků a antologií číst.

Hezká je také trojice receptů z Kuchařky pro monstra a příšery. Pomyslnou poslední sladkou tečkou této opulentní hostiny je však procítěná předmluva šéfredaktora časopisu Pevnost Martina Fajkuse.

Vánoční sborník Krev, monstra a cukroví strčí hravě všechny jiné antologie do chlívku s oslíkem a kravičkou. Veselé Vánoce a dobrou chuť.

Rozhovor s editory M. Merglovou a P. Brožovským najdete zde.

Vydala: Epocha, 2023
Editoři: Michaela Merglová a Petr Brožovský
Obálka: Lukáš Tuma
Vazba: vázaná
Počet stran: 616
Cena: 699 Kč