S Michaelou Merglovou a Petrem Brožovským o Krvi, monstrech a cukroví

Jak napéct vánoční cukroví již v půlce listopadu? To vám v našem rozhovoru prozradí editoři sborníku Krev, monstra a cukroví.

Byla popudem k sestavení vašeho sborníku Vánoční koleda Charlese Dickense? Nebo jste o ni nikdy okem nezavadili a nápad na sborník umatlaný od krve a vanilkových rohlíčků se zrodil z jiného popudu?

Petr: Nebyla! Vánoční koleda je samozřejmě ňami ňami, ale tenhle nápad pramení spíš z vánočních speciálů Doctora Who. Obývák je celý rok obývák, ale o Vánocích se mění v místo zázraků plné dobrot, světýlek a pohody. Doufali jsme, že úplně stejné je to s povídkami a že jim vánoční atmosféra přidá ono neopakovatelné kouzlo, a nespletli jsme se!

Míšo, ty jsi, co se sestavování antologií týká, zkušená matadorka. Naopak Petr, alespoň pokud vím, v roli editora vystupuje poprvé. Jak se stalo, že u sporáku v editorské kuchyni vedle Míši stojí právě Petr Brožovský? Nebo jsi naopak Míše navlékl kuchařskou zástěru ty, Petře?

Míša: Začalo to telefonátem, kdy mi Petr řekl, že pro mě má návrh. Trochu jsem se vyděsila, ale naštěstí šlo jen o nabídku kvalitního sborníku. Po chvilce vlichocování zmínil Doctora Who a bylo rozhodnuto.

Petr: Jsem ji ukecal.

Když se dívám na seznam autorů, kteří přispěli svou povídkou, vidím hnedle několik těch, kteří mají na kontě tu rozsáhlé, tu přinejmenším slibně rozjeté série. Můžeme se tedy těšit, že oslavíme Vánoce v jednom ze světů Jana Kotouče nebo s partou z Azylu Lucky Lukačovičové či s Össeany Vilmy Kadlečkové?

Míša: Čtenáři se mohou těšit na příběhy, které se odehrávají ve světech nových i známých. Přesně jak zmiňuješ, Lucka Lukačovičová přesunula své lovce monster do Irska, Honza Kotouč přidal historku ze série Českých zemí, Jiří Pavlovský se vrací k Felixovi z Kladiva na čaroděje, Ondřej Neff přidává další střípek z Arkádie, Marie Domská dává ochutnat v povídce svůj sci-fi svět Kchrat… Dobré nicméně je, že i tyto příběhy propojené s předchozí tvorbou autorů stojí bez problémů samostatně a mohou tak posloužit jako první seznámení s příslušným prostředím. A pak jsou ve sborníku také jednohubky, které sice žádné universum nepokrývají, ale budou určitě bavit i tak – Štěpán Kopřiva, Dalibor Vácha, Petrova povídka…

Petr: Navíc ono u autorů člověk nikdy neví. Možná, že něčí nový svět začíná právě v tomhle sborníku. A někteří autoři prostě jen s novými hrdiny prochází z jejich knih stará známá místa, jako například Martin Paytok, který znovu navštíví Katohroby.

Kdo zastupuje českou akční školu je zřejmé, Jiří Pavlovský, Štěpán Kopřiva, Martin Paytok a Vilém Koubek. Uslyšíme v jejich povídkách střelbu u Jesliček? Nakolik jsou povídky okořeněné těmi echt tradičními Vánočními motivy?

Petr: Štěpán Kopřiva čtenáře asi překvapí, ač v tom nejlepším slova smyslu. Na místo střílení bude trhat čtenářům bránice. Vilém Koubek taky necílí na akci, spíš na husí kůži. Ale ano, jinak obvyklí podezřelí. Přímo u jesliček ale střílím jen já, takže se přiznej, kde ses dostal k mojí povídce!

Míša: Autoři s vánočními motivy nakládali dost různě. Někteří se drželi při zemi a jeli tradičnější realistickou linku jako Lukáš Vavrečka, Patrik Banga nebo Zuzka Hartmanová, jiní zase servírují exotiku nejen místní i časovou – třeba Petr Heteša a Pavel Fritz své povídky zasadili do technicky vyspělé budoucnosti, Petr Stančík servíruje apokalyptickou poetičnost, Vilma Kadlečková se vyřádila na mimozemské rase… Je ale pravda, že třeba Havaj nám tam schází, tak uvidíme. Třeba se poštěstí příště.

Vedle těch známých autorů vidím i jména, která si s fantastikou moc nespojuji. Třeba Patrik Banga, či autor básnických sbírek Filip Koryta. Můžete nám o jejich cestě k perníčkům a monstrům říct něco víc?

Míša: Patrik Banga je spisovatel romského původu, který loni získal ocenění Magnesia Litera za svůj debutový román Skutečná cesta ven a v nakladatelství Kher mu vyšlo také několik povídek ve sbornících Sametové blues nebo Všude samá krása, díky čemuž jsem věděla, že kratší útvar nebude problém. Když jsem s ním mluvila, ukázalo se, že je fanouškem sci-fi a fantasy, a tak mě napadlo ho o pár měsíců později oslovit do sborníku. Říkala jsem si, že by jeho úhel pohledu mohl být svěží vítr pro čtenáře fantastiky, a povídka Erža se skutečně povedla. Patří k těm realističtějším kouskům ve sborníku, ale je velmi sugestivní.

Petr: Filipa Korytu jsem dotáhnul já. Děláme spolu slam poetry a ten kluk je čaroděj se slovy. V mládí hltal jednu fantasknost za druhou a pak uvěřil lži, že dospělí mají číst odbornou literaturu. Stačilo však, aby prstíček smočil, a teď se po hlavě noří do toho, co bylo právem jeho a bylo mu sebráno. Tudíž stačilo mu zamávat sborníkem před očima a hned po té šanci skočil. Báli jsme se, jestli se povídkou jako nežánrový autor trefí do terče, ale rána šla přímo do černého. Vánoční zombie apokalypsa v Sokolově ostatně ani mimo terč skončit nemohla.

Deadline je asi největším strašákem každého autora. Na druhou stranu jsem se doslechl, že kniha se plánovala už od března. Museli jste na autory posílat čerta s řetězem a pytlem uhlí, nebo se vám perníčky scházely pěkně plynule a stačily vychladnout už koncem srpna? Jinými slovy, jak se vám s tou smečkou kuchařů spolupracovalo?

Petr: To se musíme zeptat toho, kdo všechnu práci s autory oddřel. Éééé… Míšo?

Míša: Kdyby od března, od února! Spolupráce byla ale pohodová, někteří autoři dodali povídky dlouho před deadlinem, jiní honili další projekty, takže jsme se s nimi domlouvali individuálně. Pár lidem jsme posouvali termín dodání, ale žádná dramata se nekonala a sborník vznikl velmi organicky a příjemně.

Anotace slibuje jak poetiku a pohlazení pro duši, tak i akční nářez, v titulu knihy se zase objevují monstra a krev. Tedy je vhodnější spíš jako dárek pro prarodiče, nebo pro cynické uctívače Kulhánka?

Míša: Snažili jsme se povídky vyvážit tak, aby si v nich obě skupiny našly svoje. Samozřejmě babičky budou asi trochu zděšené množstvím usekaných končetin a ustřílených hlav a cynici možná na pár místech zazívají, na druhou stranu, kdyby byla kniha jen akční nářez nebo jen slepičí polévka pro duši, byla by po čase monotónní. Chtěli jsme mix, u kterého si může člověk odpočinout oběma způsoby – zasmát se jako hyena, i se dojmout zachumlaný v dece. A navíc je tam vždycky Vilém Koubek, který nejspíš vyděsí obě skupiny…

Petr: Navíc takhle nad tím nemá smysl přemýšlet. Pokud knihu ten nevděčný obdarovaný nebude chtít, prostě si ji necháte jako dárek pro sebe a vyřízeno!

Perníčky jsou perníčky, ale bez zdobení je to jen kus nevzhledného hnědého, těsta. Ten váš se ale honosí hned dvěma parádními obálkami. Můžete nám o nich říct něco víc?

Míša: Limitka vznikla trochu jako hurá akce, protože když jsme začínali řešit obálku, narazili jsme na časové limity. Báli jsme se, že bychom mohli skončit s krásnou knížkou, která by byla nakonec holá. Narazila jsem na internetu na britského umělce, který dělá úžasné ironicky hororové kresby monster ve stylu Tima Burtona nebo Edwarda Goreyho a okamžitě mě nadchly jeho výjevy Cthulhu s vánočními dárečky. S Petrem jsme se shodli, že se nám ilustrace líbí, a tak jsme posunuli kontakt do nakladatelství s tím, že se s chlapíkem můžeme zkontaktovat. Nakonec nám Lukáš Tůma udělal krásnou červenou obálku, ale ilustrace se Santou a Cthulhu se nám líbila tak moc, že jsme ji nakonec použili pro limitovanou edici.

Petr: Té limitky bude navíc jen 250 kusů a bude ji prodávat jen nakladatelství Epocha na svém webu. Tam není nač čekat. Ale ta červená má zas to vánoční kouzlo a je ňuňu. Pokud se jako já nemůžete rozhodnout, kupte si obě. Třeba vám doma projde, že jde o dvě různé knihy.

Pokud na chvilku opustíte vy i autoři povídek svá pohodlná křesla a sklenice horkého punče, budou vás moct čtenáři někde potkat a třeba si i knihu nechat podepsat?

Petr: Jasně! Domlouváme toho dokonce víc! Průběžně o tom budeme informovat na sociálních sítích (jestli nás někdo nesleduje, možná by to měl napravit). Co už máme domluveno, Míšo?

Míša: Na 28. 11. je domluvený křest v knihkupectví Krakatit a pro ty, kdo by nemohli dorazit, je pak ještě jedna autogramiáda na Florenci v Knihách Dobrovský 7. 12. A Plzeňáci se na nás mohou přijít podívat 18. 12. do Vědecké knihovny, kde budeme povídat o knize s Petrem a Filipem Korytou.

Co byste vzkázali či popřáli našim i vašim čtenářům?

Míša: Já bych jim popřála pohodové a klidné svátky se spoustou cukroví, a pokud možno minimem krve a monster. A samozřejmě s nějakou dobrou knihou (mrk mrk).

Petr: Děkujeme, že čtete! Veselé Vánoce!

Díky za rozhovor a vám i knize přeji pohodové vánoční svátky.