Odkaz oceli řinčí nepřátelskými zbraněmi

Pokud máte rádi bichle, u nichž si na první dobrou pomyslíte, že je snad nikdy nemůžete přečíst, a libujete si v politikaření a válečných střetech, určitě jste už zaregistrovali trilogii Odkaz, jejíž druhý díl vyšel letos na jaře.

Odkaz oceli zastihl hrdiny zhruba rok poté, co došlo k porážce Chadářanů a vypálení Eskavordu. Chadářané se opět šikují – tentokrát aby zbavili Trezijskou republiku tmy tyranské bohyně. Síly Trezie jsou roztříštěné a ten, kdo by je mohl sjednotit, se ukrývá kvůli svým tajemstvím. Tajemství je celkově mezi postavami na obou stranách víc než dost, a když se do hry vloží sami bohové s vlastními záměry, získává válka nový rozměr.

Matthew Ward už v prvním dílu trilogie Odkaz ukázal, že se nebojí rozmáchlosti ani epiky, a oboje má své právoplatné místo i ve druhém svazku. Obě knihy jsou si v mnoha ohledech podobné, co do dynamiky a atmosféry. Odkaz oceli je – jak už název trochu napovídá – ale přece jen víc válečně laděný. Dojde tu k většímu počtu bojů i menších půtek a mnohem víc se řeší vojenská strategie, což může pro mnohé čtenáře představovat překážku. Tempo příběhu je tak místy ještě o něco rozvláčnější než v případě prvního dílu. Intriky trochu ustoupily do pozadí a do popředí se naopak dostala božská moc a zásahy bohů do dění lidí. Celkově tu mnohem víc prostoru dostala magie, která řeší (nebo naopak způsobí) řadu problémů. Atmosféra v některých okamžicích zhoustla a vyprávění díky tomu vyznívalo ještě o něco ponuřeji.

Vzhledem k novým událostem Matthew Ward přidal spoustu nových postav – většina z nich má však jen epizodní role a ve čtenářích nezanechají kdovíjaký dojem, možná si je dokonce ani nezapamatují jménem. Zároveň s tím se autor nebojí postav i porůznu zbavovat – ať už těch extra vedlejších, tak těch důležitých. Co ale považuji za dobré znamení, je fakt, že i když jsou všechny postavy postradatelné, autor je neodstraňuje samoúčelně, jen aby šokoval. Jakákoliv smrt v knize má svůj dopad – politický či osobní –, který je dál využit, a řada z nich se dokonce odehraje i takříkajíc mimo záběr. Nicméně autorovi budu asi jen těžko odpouštět, že jsem si musela počkat víc jak třetinu knihy na to, než se na scéně objevila moje oblíbená postava…

Odkaz oceli by si zasloužil proškrtat – některé popisy či rozhovory čtenáře občas opravdu takřka zahltily. Zároveň má ale každá událost v příběhu své místo a nepůsobí jen jako umělá snaha natáhnout děj co nejvíc. Vzniká tu tak jistý rozpor mezi tím, že je kniha opravdu velice pomalá, což může řadu čtenářů odradit, ale přitom je do detailu propracovaná a je ukázkou kvalitní řemeslné práce.

Odkaz oceli je typickým příkladem knihy, která nejspíš nemá kdovíjaký potenciál komerčního úspěchu, ale je dobře, že u nás vyšla, protože v rámci epické fantasy zase o něco víc rozšiřuje čtenářské obzory. Šanci by sérii měli dát především milovníci rozsáhlých sérií nebo ti, kdo mají rádi dílo Glena Cooka. Já osobně jsem zvědavá, jak to s Trezijskou republikou dopadne a jak Matthew Ward ještě zahýbe s osudy postav.

Vydal: Host, 2023
Překlad: Daniela Orlando
Vazba: vázaná
Počet stran: 815
Cena: 649 Kč