Velké hledání zahájilo další otočku Kola času
V pořadí druhý román ze série Kolo času přináší další dobrodružství Randa al‘Thora a jeho přátel. Ti se sice rozdělili, ale Kolo neúnavně tká a každý z nich má ve velkém vzoru své nezastupitelné místo.
Rand se nechce smířit se skutečností, že je Drakem Znovuzrozeným, a dělá vše pro to, aby se dostal z vlivu Aes Sedai. Jenže tyhle čarodějnice Randa šikovně postrkávají tam, kde ho chtějí mít. Do karet jim hraje i to, že byl ukraden Valerský roh – pradávný artefakt, bez nějž se nelze postavit Temnému v Poslední bitvě. Spolu s rohem byla totiž ukradena i prokletá dýka, s níž je svázán život jednoho z Randových nejbližších přátel – Mata. Pokud dýku včas nezíská zpět, zemře. Rand se tak vydává spolu s oddílem ostřílených vojáků na hon zlodějů. Všichni chtějí získat bájný roh – až na Randa. Ten potřebuje za každou cenu získat dýku dřív, než Matovi dojde čas, a o nic jiného mu nejde – nechce být hrdinou ani Drakem. Ovšem Aes Sedai mají s Randem vlastní plány a Kolo tká, jak si Kolo přeje…
Už po prvních pár kapitolách jsem se musela ujistit, že na obálce knihy stojí stejné jméno jako na obálce prvního dílu, protože rozdíl ve vyprávění Velkého hledání a Oka světa byl neskutečný. Zajisté, v textu je stále větší než velké množství popisů, ale zmizelo prázdné tlachání a hory nikam nevedoucí výplňové vaty. I přes řadu drobných odboček je Velké hledání dynamickým textem, a jakmile se do něj pustíte, je těžké ho odložit. Místy je to sice stále vlivem přílišné popisnosti trochu hutnější a pomalejší čtení, ale člověk už nemá tendence přeskakovat, protože mu určité pasáže připadají nezáživné. Tentokrát má všechno svoje místo a posouvá kupředu děj nebo postavy.
Velké hledání působí dojmem, jako by Robert Jordan našel svůj hlas, ujasnil si, kam chce příběh vést, a díky tomu si byl mnohem jistější v kramflecích. Z druhého dílu Kola času je cítit mnohem větší sebejistota, s níž autor k vyprávění přistupoval, proto působí celý text soudržněji a jeho čtení je plynulejší.
Zhruba do poloviny knihy jsem si kladla otázku, zda je Velké hledání skutečně lepší než Oko světa, nebo jsem si prostě jen zvykla na autorův styl. Nakonec jsem se ale přiklonila k možnosti, že je druhý díl opravdu lepší. Důkazem toho jsou především dialogy. Ty totiž ztratily (až na pár výjimek) naivitu – jsou daleko věrohodnější a nepůsobí dojmem prázdného tlachání. Robert Jordan také lépe pracuje s informacemi – ať už s těmi, které jako vypravěč předává čtenářům mimo hlavní dění, nebo s těmi, které na stránkách získávají sami hrdinové. To, co bylo běžné v Oku světa, kdy se postavy dozvídaly zásadní informace až úsměvnými náhodami, se ve Velkém hledání děje spíš výjimečně.
Většina postav zatím neprošla nijak velkým vývojem, ale stále jsme teprve na začátku dlouhé cesty. Největší změny jsou patrné na Randovi, který se konečně přestává chovat jako spratek a začíná si uvědomovat tíhu svého osudu. Robert Jordan dokázal do jeho postavy vdechnout dostatek lidskosti, aby čtenáři pochopili, proč se chová, jak se chová, a na jednu stranu je osvěžující sledovat, že se Rand roli Draka brání zuby nehty, místo aby ji mučednicky přijal. Na druhou stranu je však Randovo chování v mnoha ohledech poněkud nesympatické, protože archetypální model hrdiny bez bázně a hany, do něhož ho Robert Jordan dosadil, si takhle většinou čtenáři nepředstavují. Tento rozpor je ale tím, co Kolo času v rovině práce s motivem vyvoleného odlišuje od podobných děl.
Z Velkého hledání jsem po přečtení prvního dílu měla trochu obavy. Ty se naštěstí ukázaly jako liché a já se naopak přistihla, že bych nejraději sáhla hned po třetím dílu s názvem Drak Znovuzrozený. Ten by snad měl vyjít v květnu, takže to čekání nebude tak dlouhé.
Vydal: Laser, 2022
Překlad: Dana Krejčová
Vazba: vázaná
Počet stran: 688
Cena: 599 Kč