Kdo pronikne do srdce Řádu věčných trnů?
Alchymistka Madeleine se nedobrovolně vrátila do řádu Trnikeře ovládaného Padlým andělem Asmodeem. Ten ji pověří úkolem: společně s dalšími členy řádu se musí vydat do dračího království a domluvit zde příměří. K tomu navíc ale Madeleine a její kolegové dostávají tajný úkol: v dračím království mají najít Ghislaine, vyslankyni Trnikeře, která beze stopy zmizela…
Madeleine se snaží přežít a nespadnout znova do tenat závislosti na andělské esenci. Nedělá to z touhy zachránit své zničené plíce nebo z jiných pohnutek, ale prostě se bojí Asmodea víc než čehokoliv jiného.
Annamita Philippe unikl z řádu Stříbrostínu a teď se protlouká zničenou Paříží, jak jen může, a přitom skrývá, že má dar magie. Stále se ale ani o krůček nepřiblížil ke svém cíli: oživit Padlou Isabelle, která kvůli němu zemřela. Jenže i jeho pronásleduje cosi temného a nebezpečného. A aby toho nebylo málo, stále vidí přeludy Padlého Jitřence, bývalého představeného Řádu Stříbrostínu, a teď také Isabelle.
Dračí princ Thuan se infiltroval do Řádu Trnikeře. Obyvatelé dračího království se totiž stali závislými na andělské esenci, která funguje jako magický nástroj i droga, a ta je zabíjí. Thuan musí zjistit, zda za tím vším nestojí právě dlouholetý nepřítel dračího království, jímž je řád Trnikeře. Nemá přitom ale ani tušení, že jeho osud bude s tímto řádem svázán mnohem pevněji, než by si kdy přál.
Setkáváme se i s novými postavami, jako je Padlá Berith a její těhotná družka Françoise., jejichž životní cesty se protnou s tou Philippovou. Berith totiž možná dokáže to, po čem Philippe nejvíc touží: přivést Isabelle zpět k životu. Větší prostor zde dostal také představený řádu Trnikeře Asmodeus, který patřil mezi nejlepší vedlejší postavy v prvním dílu Řád zlomených křídel. Asmodeus je můj velký oblíbenec, přestože to rozhodně není kladný hrdina, takže bych klidně snesla, kdyby se autorka jeho postavě věnovala ještě více.
Aliette de Bodardová opět propojila prvky fantasy, dystopie a atmosférického románu. V sérii Dominium Padlých andělů se inspirovala válečnou Paříží i dalekou a exotickou Asií a její mytologií. Dohromady to může působit poněkud zvláštně, ale ve výsledku všechno funguje a činí to ze série něco jiného a neotřelého.
Aliette de Bodardová píše až poeticky, zdařile buduje temnou atmosféru plnou zmaru a úpadku i nejednoznačné postavy, které mají ke kladným hrdinům typickým pro žánr fantasy na míle daleko. Děj se odehrává spíš pozvolna a stejně jako u prvního dílu zápletka není od začátku daná, ale postupně krystalizuje. Řád věčných trnů je proto spíš než na ději a akci postavený na atmosféře a postavách. To může být pro někoho trochu problém, ale tím, že je už druhým dílem série, znáte svět i většinu postav, takže není problém se do příběhu začíst.
Autorka smysluplně rozvíjí dystopický svět inspirovaný válečnou Paříží i asijskou mytologií a nechává čtenáře nahlédnout za brány řádu Trnikeře, do dračího království pod hladinou Seiny i do životů řáduprostých, tedy lidí živořících v ulicích zničené Paříže. Přestože děj plyne spíš pozvolna, nechybí v něm pár překvapení a zvratů, nečekaná spojenectví, odhalení, trocha akce a nakonec i špetka romantiky (i když označit jakýkoliv vztah v tomto upadajícím světě za romantický je přeci jen silné slovo). Nicméně Řád věčných trnů navzdory popisům zmaru a bídy vyznívá přeci jen optimističtěji než první díl Řád zlomených křídel, protože některé z postav zjistí, že i uprostřed zkázy se dají najít věci (nebo lidi), kvůli kterým stojí za to žít.
Pokud si chcete přečíst zase trochu jinou fantasy, která staví hlavně na poetickém stylu, skvěle vybudované temné atmosféře a zajímavých a nejednoznačných postavách, sérii Dominium Padlých andělů rozhodně doporučuji.
Vydal: Host; 2018
Originální název: The House od Binding Thorns
Překlad: Vojtěch Ettler
Vazba: brožovaná
416 stran / 349 Kč
