To nejlepší z hudebních revivalů o slunovratu v Příbrami
Ne nadarmo se říká, že Češi jsou národ muzikantů. Pravdou je, že hudebních skupin tu máme dost a další mladé kapely dnes stejně jako kdysi rostou jako houby po dešti. Některá uskupení se snaží tvořit ryze vlastní hudbu, některá se inspirují již existujícími hvězdami v zahraničí, jiné své slavné vzory přímo napodobují. To je případ i skupin Špejbl’s Helprs, kteří imitují koncerty australsko-skotských velikánů AC/DC, a RCZ (Rammstein Tribute Show), kteří imitují show svých jmenovců z Německa.
Špejbl’s Helprs jsou na scéně hodně přes dvacet let a patří jednoznačně mezi nejlepší „coverbandy“ AC/DC v Evropě. Snad díky tomu, že skupina pochází z Příbramska, rozhodla se zahrát o letošním slunovratu právě zde, a navíc zcela zdarma. To ale neznamená, že by koncert byl ochuzen ještě o něco dalšího. Naopak, šlo o parádní živelné vystoupení a vynikající hudební performanci.
Naprosto bravurní byl nestárnoucí zpěvák, sympatický Petr Průša, který se ztotožňuje s jinak takřka nenapodobitelným hlasem zpěváka originálních AC/DC Briana Johnsona, za zmínku stojí sóla kytaristy „Anguse“ alias Petra Kollerta i šlapavé bicí Marka Starka. Zazněly takové pecky jako Highway to Hell, Hells Bells nebo Stiff Upper Lip – vše poslechově takřka srovnatelné s živým vystoupením AC/DC – a nechyběla zpěvákem vedená „hlasová rozcvička“ diváků.
RCZ se snad kvůli pokročilému času museli spokojit s tišším zvukem. Zpočátku na sebe tedy nestrhávali příliš pozornosti. To se však změnilo s prvními pyrotechnickými efekty. To už se dopředu draly i ponocující děti, které – doufejme – neuměly německy. RCZ si totiž nebrali servítky a zahráli i ty nejodvážnější songy – a to nejen textem, ale i performancí. Parta mladíků se nezdráhala zahrát „homosexuálně laděnou“ Mann Gegen Mann oděná jen v trenkách a při slavné Bück Dich demonstrovat ejakulaci z umělého penisu.
Hudebně byla skupina taktéž velmi přesvědčivá, a to především hlasem frontmana s pseudonymem Tom Lindemann (alias Till Lindemann) a pak celkově německy neomylnou rytmičností, jíž se Rammstein proslavili. Co se týká kostýmů, kulis a efektů, je až s podivem, jak autenticky působily. Kdo ví, jaké by mohly být, kdyby RCZ disponovali rozpočtem svých vzorů.
Vystoupení obou vynikajících revivalů atmosférou trochu připomínalo koncert na Strahově léta páně 2001, kde Rammstein předskakovali AC/DC. Letos o slunovratu to sice byl menší, ale srovnatelně zajímavý zážitek. Ukazoval nejen to, že se tvrdá hudba dostává do povědomí „civilistů“, ale také, že i v menších městech se začíná něco dít.
Krátký rozhovor s frontmanem skupiny RCZ Tomem Lindemannem
Jak ses poprvé „seznámil“ s kapelou Rammstein?
Bráchové si v pubertálních letech pouštěli necenzurovanou verzi koncertu z Berlína, jak tam probíhá soulož na pódiu. Já jsem se tomu smál, nerozuměl jsem tomu.
Který rok to tak mohl být?
1999, tehdy to vyšlo na videokazetě. Bráchové to přestali poslouchat asi po roce, ale já jsem u toho jaksi zůstal. Čím víc jsem Rammstein poslouchal, tím víc jsem pronikal do jejich textů, a jak jsem dospíval, tak jsem i zjišťoval, že mají i hlubší stránku, a to mě u kapely udrželo, proto Rammstein poslouchám od svých devíti let a bude to již dvacet let.
Který text tě oslovil ze všech nejvíc?
Wiener Blut. Je to text o Josefu Fritzlovi, kdy zpočátku se zdá, že autor dotyčného opěvuje, ale pak otočí a řekne „vítejte v realitě“, což obrací celé vyznění.
Vraťme se k úplně původním dvěma albům. Co tě nejvíce zaujalo na deskách nebo klidně i titulních písních Herzeleid a Sehnsucht?
Byla to prostě energie a perverznosti podané krásnou němčinou, podtext… dvojsmyslnost textů, kterou v tu dobu neměla žádná jiná kapela.
Kolik let na pódiu už máte za sebou?
Devět. Příští rok touto dobou budeme slavit deset let RCZ.
Co vás drží jako kapelu pohromadě, když se třeba něco nepovede a podobně?
Vždycky musíte mít v kapele jednoho rejpala, kterej věčně rejpe, jednoho otloukánka, ze kterýho si každý může dělat srandu, jednoho nebo dva lidi, kteří jsou opravdu muzikanti a drží to celý pohromadě, a potom dva tajtrlíky, který dělají šou a baví lidi.
Jste původní sestava?
Původní sestavení Rammstein CZ vzniklo v roce 2004. Po čtyřech letech mě oslovili Rammstein s tím, že narušuji jejich ochrannou známku, a naše kapela se vlastně rozpadla. Kytarista se pokoušel to dát znovu dohromady, ale po jednom roce jsme se rozloučili, protože jsme zjistili, že to není úplně férovej člověk, a tudíž byl „odstoupen“ z kapely, nahradil ho nový člen, po dalším půl roce se vyměnil basák. Od roku 2011 jsme už v této sestavě.
Máte větší úspěch v tuzemsku nebo v Německu?
V Německu. Tady lidi znají pár písniček, děláme to hlavně, aby se bavili. Ale v Německu rozumí textům a užívají si písničky a zpívají. A ta atmosféra je tam úplně jiná.
Bývají tam na koncertech i děti?
Je to stejné na celém světě, vždy je to všechno o rodičích. Ale vystoupení na festivalech máme až později, až když je ta správná atmosféra a dostatečná tma na veškeré efekty. A bez těch podmínek prostě odmítáme hrát.
Jak se znáte se svými dnešními kolegy Špejbl’s Helprs?
S klukama už jsme se viděli na pár akcích, párkrát jsme i popili. Dnešní společná akce ale byla náhoda. Pořadatel nás oslovil, věděl, že dohromady fungujeme.
Foto: Tislav Rocker
