Arch Enemy – to je ta holka, co má koule!

Jedním z prvních letošních koncertů v Praze se stalo vyprodané vystoupení původně švédské, nyní už spíše mezinárodní grupy Arch Enemy. Hudební skupina, která vznikla už před více než třiadvaceti lety, sklízela největší ovace od chvíle, kdy na svoji tehdy ještě vratkou palubu přizvala Angelu Gossow, energickou blondýnu s dosud neslýchaným zpěvem. Posluchače i diváky na koncertech totiž tahle drobná štíhlá diva šokovala growlem lepším, než měli tehdy Cradle of Filth, Eluveitie nebo Crematory.

Málokdo věřil, že je Angela skutečně původkyní tak drsných vokálů. Někteří fanoušci metalu se při svém prvním koncertě Arch Enemy divili, že TO zpívá žena. A to se nezměnilo ani po roce 2014, kdy Angelu vystřídala Alissa White-Gluz z Kanady, milá modrovláska s tváří „elfí princezny“. Roztomilá, dokud neotevře ústa na mikrofon. V tu chvíli strká drtivou většinu svých mužských growlujících kolegů do kapsy.

Arch Enemy předskakovaly tři kapely. První dvě nebudu komentovat, protože jsem je jen zaslechla. Velkou hvězdou večera se stali až Finové Wintersun, kteří zahráli živě ukázky z nového alba The Forest Seasons. První skladba „Awaken from the Dark Slumber“ tak nějak vrzala (skřípala je v tomto případě slabé slovo, zřejmě se i kapela teprve probouzela), naštěstí ale od písně „Winter Madness“ vše jelo jako po skluzavce. A to doslova. Skoky, pády a sjezd. Hudba drtila, texty oslovovaly. Jari Mäenpää tentokrát přenechal kytaru novému kolegovi Asimu Searahovi, aby se mohl naplno věnovat zpěvu (má rozsah od screamu po operní vokál – a takových zpěváků není mnoho). Leckdo si také povšiml, že bubeníka Kai Hahta (nyní spíše v Nightwish) nahradil mladý hezounek Rolf Pilve (Stratovarius). Nutno přiznat, že změnu poslechově nebylo poznat, naopak zvládnutí partů předních finských kapel dává Pilvemu vstupenku na bubenický olymp. Trochu zamrzelo, že kapela v Praze vynechala píseň „Death and the Healing“, ovšem nechyběla „Winter“ (Lonelyness) a koncert byl zakončen nadčasovou, epickou skladbou „Time“, takže si fanoušci přišli na své.

Po půlhodinové pauze se už prostoru, času i nás všech ujala kapela Arch Enemy. Nutno přiznat, že v příštích chvílích se dostávali mnozí muži i ženy skoro do transu. Půvabná dívka chrlila záplavu drsného textu, aniž u toho ztratila špetku na svém osobitém půvabu. Švédský skladatel a kytarista Michael Amott a jeho americký kolega Jeff Loomis snad neudělali ve svých sólech jedinou chybu. Na hity jako „War Eternal“, „We Will Rise“ nebo „As the Pages Burn“ nezůstala stát ani obsluha barů.

Alissa je velmi dynamická zpěvačka. Když kapela Nightwish přišla o svoji frontmanku Anette Olzon, nebála se Alissa „z fleku“ zaskakovat, a fanoušci tak mohli obdivovat její bezchybný operní vokál. Na koncertě v Praze zase ukázala čistý zpěv například během mimořádně působivé skladby „Reason to Believe“. Také komunikace s publikem fungovala tak, jak má – fanoušky nebylo třeba do čehokoliv nutit. Koncert Arch Enemy byl v mnoha ohledech mnohem zdařilejší, než tomu bylo na loňském Metalfestu.

Velmi pěkně byla u Wintersun i Arch Enemy řešena i světelná technika, která umocňovala celkový prožitek. Obě kapely v Praze nastavily laťku nové koncertní a festivalové sezóny hodně vysoko.

 

Foto: Tislav Trefil

Arch Enemy
Členové:
Michael Amott – skladatel, kytara
Alissa White-Gluz – zpěv
Sharlee D’Angelo – baskytara
Jeff Loomis – kytara
Daniel Erlandsson – bicí

Diskografie:
Black Earth (1996)
Stigmata (1998)
Burning Bridges (1999)
Wages of Sin (2001)
Anthems of Rebellion (2003)
Doomsday Machine (2005)
Rise of the Tyrant (2007)
Khaos Legions (2011)
War Eternal (2014)
Will to Power (2017)

Wintersun
Členové:
Jari Mäenpää – skladatel, zpěv, kytara
Teemu Mäntysaari – kytara
Jukka Koskinen – baskytara
Asim Searah – kytara živě
Kai Hahto – bicí
Rolf Pilve – bicí živě

Diskografie:
Wintersun (2004)
Time 1 (2012)
The Forest Seasons (2017)