Cassandra Clareová: Město padlých andělů
Valentýn je poražen, nástroje smrti vráceny na původní místo a Clary konečně chodí s Jacem, vše by mělo být v pořádku. V New Yorku se však začínají objevovat mrtvoly lovců stínů, kteří kdysi patřili k Valentýnovým přívržencům, Simona se někdo snaží přetáhnout na svou stranu kvůli jeho speciálním schopnostem a Jace skrývá tajemství, které ho pomalu oddaluje od Clary.
Původní příběh o Valentýnovi je sice uzavřený, na hlavní hrdiny se i přesto sype hned několik problémů. Pochybnosti o tom, že Cassandra Clareová nemá po Městě ze skla o čem psát, se rozplynou zhruba do poloviny knihy. Již zažité střídání pohledů nás zanese na několik míst současně, vždy víme, co hlavní postavy prožívají a v jakých nebezpečích se zrovna ocitají. V tom nejlepším se pohled občas změní, ale právě to nás nutí číst dál a knihu odkládat jen na krátkou chvíli.
Autorka se ve Městě padlých andělů soustředí především na Simona, který se stále nedokázal smířit s tím, že je upír. V tom mu zrovna nepomáhají ostatní podsvěťané snažící se ho získat na svou stranu. Dívky se o něj zajímají mnohem víc než dřív, Simon dokonce chodí se dvěma současně, aniž by jedna o druhé věděly. Přes tohle všechno Simon stále dokáže vtipkovat, odlehčí tak i tu nejnapjatější scénu.
Jace nás sice rozesměje svým všudypřítomným sarkasmem, ale jinak je ve čtvrtém díle mnohem umírněnější a skleslejší. Neustále ho pronásledují noční můry, kvůli kterým se rozhodne vyhýbat Clary, své problémy začne řešit až v posledním možném okamžiku, kdy se mu všechno rozpadá pod rukama. Většina příběhu je postavena především na špatné komunikaci v partě kamarádů, kteří neustále jednají na vlastní pěst, a ještě jsou překvapeni, když jim nic nevychází, jak by chtěli.
Některé drobnosti v příběhu se opět zdají nepodstatné, ale z předchozích dílů víme, že i ten nejnepatrnější detail může být součástí něčeho komplikovaného. Napětí a nebezpečí se neustále stupňují, následné rozuzlení odhalí pár zajímavých skutečností, nicméně pozorní čtenáři si je vyvodí mnohem dřív. Překvapením tak nejsou jen nebezpečí číhající na každém rohu, ale především nesmyslná jednání jednotlivých postav. Neustále se objevují další a další pravidla podsvěťanů a lovců stínů, komplikovanost je v tomhle případě na škodu a naprosto kazí požitek ze čtení.
Může se zdát, že udělat z plánované trilogie hexalogii je špatný tah. První tři knihy měly jednu hlavní linii, v dalších třech dílech to Cassandra Clareová zřejmě napodobí a bude řešit hlavně události z Města padlých andělů. Z naprostých detailů a na první pohled uzavřených věcí z předchozí trilogie se tvoří nový příběh, který čtenáře nikdy nebude nudit. Po přečtení několika posledních stránek nezbývá nic jiného než se těšit na následující díl Město ztracených duší, který vychází už v květnu.
Vydal: Knižní klub; 2014
