Kevin Hearne: Proklatý

Literární recenze / 17.12.2012 /

Arizonský rodák Kevin Hearne vypustil v závěru listopadu do knižního světa již pátou knihu z urban fantasy série Kroniky železného druida. U nás doma si díky nakladatelství Laser-books můžeme čerstvě v překladu vychutnat jejich druhou část s názvem Proklatý.

Atticus O’Sullivan, poslední druid, se v závěru minulého dílu Prohnaný vypořádal se svým odvěkým nepřítelem Aenghusem Ógem a přirozeně se těšil na klid a odpočinek, jaký si nemohl vychutnat po tisíciletí. Naneštěstí smrt boha neprojde jen tak bez povšimnutí, ba naopak přiláká do jindy klidného místa, jakým Tempe donedávna bylo, nežádoucí pozornost bytostí, o kterých se lidem nezdává ani v těch nejdivočejčích snech a nočních můrách. Zůstává na Attikovi, aby splatil závazky, ochránil město a nenechal se přitom zabít.

Jedno ze základních pravidel v druidské příručce přežití zní: nikdy nevěřte čarodějkám. Přesto, zdá se, existují čarodějky s relativně dobrým přístupem k ostatní lidem, a beznadějné mrchy. S těmi prvními, reprezentovanými po nedávných událostech značně oslabeným konventem Sester tří Auror v čele s Malinou Sokolowskou, se Atticus pokouší uzavřít mírovou dohodu, ty druhé právě přijely do města hledat pomstu. Říkají si Dcery Třetího domu a mají s Malinou i druidem nevyřízené účty táhnoucí se do temných dob druhé světové války.

Právě die cher des dritten Hauses nyní rozpoutaly přestřelku plnou magických útoků na dálku, která sice představuje hlavní Attikovu starost, ale zdaleka ne jedinou. Začínají se ozývat bohové z jiných panteonů žádající si služby od někoho, kdo by jim pomohl zlikvidovat jejich protivníky, padlý anděl z hlubin pekla hoduje na studentech místní střední školy, otravná policie se až příliš zajímá o každé úmrtí, které se jen mihne kolem, a rabín s knězem z tajného společenství lovců nadpřirozena se rozhodli Tempe vybrat jako další zastávku své malé křížové výpravy. Přičtěte k tomu hordu super silných bakchantek s původním sídlem v Las Vegas, v současnosti na cestě za šířením šílenství mezi místní zbohatlickou mládeží, a neohlášenou návštěvu hlavy keltského panteonu, ohnivé Brighid, a Attikův vytoužený klid je v nedohlednu.

Stejně jako u prvního dílu Prohnaný ani od Proklatého není dobré očekávat pevnější dějovou zápletku a klasický postupně budovaný příběh. Děj ovšem odsýpá takovým tempem a je prokládán rovným dílem humorem i dobrými nápady, že výše zmíněné nepředstavuje velkou překážku. Zlepšila se plynulost vyprávění, která v prvním díle mírně zadrhávala vinou příliš podrobného vysvětlování a zbytečných odboček. Zasloužený větší prostor dostaly vedlejší postavy včetně Attikova právníka – upíra Leifa Helgarsona, čerstvé druidské učednice a bývalé barmanky Granuaile, indiánského boha Kojota nebo keltské bohyně Morrígan. Pozici si pak definitivně upevnil Attikův mluvící vlkodav Oberon jako jedna z hlavních a nepostradatelných postav.

Možná největší úskalí Proklatého představuje samotný Atticus. Zajímavé jsou sice náhledy do jeho minulosti dokazující, že přes všechnu adaptabilitu a pohodovost se za moderní fasádou skrývá někdo se zkušenostmi daleko přesahujícímí naše představy, problémem je ovšem Attikova neprůstřelnost jako hlavního hrdiny, který za všech okolností reaguje správně, pohotově a bez zaváhání odstraní všechny potíže, a ještě k tomu dobře vypadá a je nesmrtelný tím způsobem, o nemž si může nechat kdokoliv jiný jen zdát. Děj knihy pak graduje v efektivním akčním finále, po kterém zbyde kopa nepořádku pro ghúlskou úklidovou četu a několik slibů k splacení. Ty nakonec povedou k výpravě do Ásgardu s nedozírnými následky, jež přeci jen lehce nabourají onu zmíněnou druidskou neomylnost.

Proklatý potvrzuje, že Kroniky železného druida patří mezi to nejzajímavější a nejlepší, co současný žánr moderní fantasy může nabídnout. Nejde o žádné vážné čtení, ale zároveň se nenajde ani mnoho takových knih, kde by byl dobře napsaný příběh proložen mixem mytologie, hlášek z Hvězdných válek a citacemi Shakespeara. Jde o rychlou a zábavnou jízdu opatřenou úžasnými obálkami, kterou se rozhodně vyplatí sledovat do budoucna, a to i bez lákavého slibu výpravy do světa norské mytologie s jasným cílem – zabít Thóra.

Vydal: Laser-books, 2012

Koupit knihu

komentáře 3

  • finka 17.12.2012na9.30

    Attica s jeho přítelem Oberonem mám ráda, je to opravdu lehké oddechové čtení. Vadí mi na tom jediné a to příběh NARVANÝ mytologickými postavami.
    Souhlas, obálky úžasné, Gene Mollica se moc trefil.

    • Sevia 18.12.2012na0.20

      Pro mě je narvání mytologickými postavami to nejzajímavější na sérii :) Napsala bych, že se to v dalších dílech trochu omezí jen na keltský a norský panteon, ale nebyla by to tak docela pravda.

  • ff 18.12.2012na12.14

    moc pěkně napsaná recenze. u prvního dílu jsem nevěřil, že se to autorovi podaří ukočírovat, ale příjemně mě překvapil a u druhého a třetího dílu se mi potvrdilo, že se nebojí psát podobně svérázně, jako to podle mě dělal roger zelazny… ne, že bych chtěl srovnávat styly, spíš bych řekl, že se v těch dvou skrývá podobná divoká originalita, což vnímám jako velké +

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copy Protected by Chetan's WP-Copyprotect.

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.

S pozdravem
Děti noci

PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)

Zavřít