Colleen Houcková: Tygrova stezka
Tygrovo prokletí představilo čtenářům magický svět Indie a dva velice pohledné prince, kteří se přes tři sta let toulají světem v podobě tygrů. Ne že by si snad tuto podobu zvolili dobrovolně – jsou totiž prokletí. Kelsey zlomila první část kletby a Ren s Kišanem už mohou strávit v lidské podobě šest hodin denně!
Kelsey Hayesová se vrací k nevlastním rodičům, ale namísto toho se ocitá v překrásném domečku, který dostala jako součást mzdy za její práci v Indii. Nastupuje na oregonskou univerzitu s vedlejším zaměřením na lámání starodávných indických kleteb a snaží se přijít na to, jaké čtyři oběti budou muset být přineseny k úplnému zlomení kletby postihující prince. Chce zapomenout na Rena, a tak přijímá pozvání na schůzku od spolužáka Jasona a trenéra wushu Lia. Jenže Ren už nehodlá čekat, až dostane dívka jeho snů rozum, a rozhodne se bojovat o to, co mu po právu patří.
„Varuji tě, Kelsey. Jsem velmi trpělivý muž. Měl jsem rozsáhlou průpravu ve vyčkávání na nepřítele a jako tygr jsem se naučil, že vytrvalost a svědomitost vždycky nesou ovoce. Ber to jako výstrahu, priyatama. Už jsem na lovu. Jdu po tvé stopě a nenechám se ničím odradit.“ (str. 106)
Kelsey se v prvním díle chovala nelogicky a natolik protivně, že to mohlo čtenáře až štvát. Na začátku druhého dílu pokračuje v zažitém vzorci plného naivity a hloupých rozhodnutí, ale pak nabere její jednání na obrátkách a ona přehodnotí své priority. Začne jednat s rozvahou a pomalu si získává čtenářův respekt a sympatie. Vztah mezi Kelsey a Renem se vyvíjí a utužuje, ačkoliv dramatický a emotivní závěr nechává otevřené dveře dalším možnostem.
Měla jsem místo domácího mazlíčka hada, který zároveň sloužil jako módní doplněk, málem mě sežrala upírská opice s ocasem jak mořský koník, měla jsem kluka, který byl většinu času tygrem, a zjevně jsem byla schopná z rukou metat blesky. (str. 189)
Tygrova stezka je vyprávěna v první osobě z pohledu Kelsey a uvádí čtenáře do světa plného touhy, poezie, kouzel a zkoušek. Autorka sází na akčnost, napětí i nádech nebezpečí, a to zejména ze strany hlavního záporáka Lokeše, ačkoliv i v Šangri-la zažijí hrdinové perné chvilky. Zatímco první část knihy je romantická a má vztahovou linii, druhá polovina se týká zlomení kletby a záchranné mise. Inteligentní Kišan získává víc prostoru a nachází si cestu k srdci hlavní protagonistky i čtenářek.
Collen Houck popisuje přespříliš detailně pro děj zcela nepodstatné věci, jako trénink bojového umění wushu nebo tradice čínské svatby. Na druhou stranu má neskutečnou přestavivost (šaty, na nichž rostou živé kytky, víly, co drží účes, nebo zrození nymfy ze stromu). Autorka si se čtenáři pěkně pohrává – od začátku jsem fandila Renovi, ale na konci tohoto dílu je to Kišan, kdo u mě vede.
Z Tygří ságy zatím vyšly čtyři díly (u nakladatelství CooBoo dva), ale naplánováno je jich pět. Kniha se čte lehce, postavy jsou uvěřitelné a děj poutavý. Ukázka ze třetího dílu s názvem Tygrova plavba, jež je na konci knihy, nenechá čtenáře v klidu, takže mu nezbude nic jiného, než odpočítávat čas do okamžiku jeho vydání.
Vydal: CooBoo ; 2012
