Chlebová kouzelnice Mona zachraňuje město

Jméno T. Kingfisher se zahraničím prohnalo ve velkém stylu. Jedná se o pseudonym autorky dětské literatury Ursuly Vernon, která se rozhodla vstoupit do světa young adult a momentálně si pohrává i s příběhy pro dospělé (Nettle & Bone, What Moves the Dead). Čeští čtenáři mají nyní možnost se s autorčinou tvorbou seznámit skrze její nejoceňovanější knihu.

Čtrnáctiletá Mona pracuje v pekárně své tety. Práci má ráda a co na tom, že si sem tam vypomůže kouzly – nikomu nevadí, když těsto přemluví k tomu, aby se nepřipalovalo nebo aby bylo nadýchané… Když jednoho dne ráno najde v pekárně mrtvou dívku, ocitne se ve víru událostí, které ji nakonec dostanou až k samotné vévodkyni – vládkyni Řekocopí, v němž Mona žije. V celém tom zmatku jde ale Moně o život, protože ulicemi města chodí vrah zabíjející všechny kouzelné bez ohledu na to, jak bezvýznamnou silou vládnou. A Mona je na seznamu také.

T. Kingfisher zúročila své bohaté zkušenosti s dětským publikem a v Moně stvořila hrdinku, která je přesně na pomezí dětství a dospívání, čemuž odpovídá její chování. Je v něm pořád dost naivity a jisté bezelstnosti, ale zároveň už Mona začíná tušit, že svět nebude tak černobílý. Jelikož je příběh vyprávěn v první osobě, čtenáři jsou na každé stránce konfrontováni s Moninými úvahami a postřehy k dění. Ty jsou velice trefné a jde z nich ještě často cítit ono nedospělé uvažování – což je naprosto skvělé, protože přemoudřelí puberťáci s chováním třicátníků, kteří se v knihách tak často vyskytují, nepůsobí realisticky.

Bylo by vrcholně trapné, kdybych unikla Brčálově zelenému muži a nechala se sníst Carexskými. To bych se skoro radši nechala sežrat medvědy. U medvědů se alespoň takové chování dalo považovat za normální.

T. Kingfisher má sice ve své podstatě docela jednoduchý sloh, zároveň však dokáže jazykově překvapit – ať už se to týká slovní zásoby (na čemž má beze sporu zásluhu i překlad Anežky Mann), nebo různých přirovnání a slovních spojení, díky čemuž text krásně plyne kupředu. Monin příběh je dynamický – i popisy toho, jak se učí lépe využívat vlastní kouzla, jsou barvité a nenudí. Díky tomu mají čtenáři pocit, že se neustále něco děje.

Celé vyprávění je sice lehce naivní a místy zkratkovité, ale sedí to k celkovému ladění knihy. Kromě toho autorka sem tam uštědří čtenářům pomyslný políček, když v záplavě odlehčených chvilek tne nějakou úvahou do živého.

„Myslí si, že jsem hrdinka,“ řekla jsem, když se ticho začalo nebezpečně protahovat. „Ale přece to nemělo být tak, abych to musela udělat já. Měla tu být spousta dospělých, kteří by všechno spravili dřív, než vůbec došlo na mě a na Špendlíka. To, že nikdo nedělal svou práci pořádně, z tebe přece nedělá hrdinu.“

Monin kouzelný průvodce obranným pečením se v edičním plánu Slovartu objevil už loni, ale nějak to neklaplo. Nakonec je ale možná dobře, že se román zjevil až teď na předvánočním trhu, protože je to titul, který se do nadcházejícího období výtečně hodí. A to nejen proto, že se v něm potulují perníčkoví panáčci. Kniha je totiž hravá, navzdory některým událostem veselá a patří mezi ty pohodové kousky, které pohladí po čtenářské dušičce. Je tedy ideální k zapálené svíčce, huňaté dece a hrnku horké čokolády. Nemluvě o tom, že ji člověk slupne jako malinu.

Monin kouzelný průvodce obranným pečením není románem, který vám změní život, rozhodně s ním ale strávíte příjemné chvilky a dokáže vám vykouzlit úsměv na tváři. Občas je potřeba si přečíst něco milého a pohodového, kde nemusíte trnout nad tím, kdo je další zrádce, a můžete se spolehnout, že to dobře dopadne.

Vydal: Slovart, 2023
Překlad: Anežka Mann
Vazba: brožovaná
Počet stran: 344
Cena: 369 Kč