Železná vdova – noční můra, kterou si nechcete znepřátelit
Víte, co je to mecha? Kdysi jsem v jedné anketě viděla opravdu nezvykle velké množství odpovědí „samička mechu“. Po pravdě to není žádná samička, ale velmi specifický subžánr sci-fi typický především pro japonskou mangu a anime. Obří roboti pilotovaní lidmi přece jen ve vizuální podobě vyniknou nejlépe. Nebo tomu tak aspoň bylo, než se objevili Xiran Jay Zhao se svým debutovým románem.
Wu Ce-thien žije v krutém světe. Nejen že planetu před dávnými tisíciletími dobyla mimozemská rasa Chun-tunů – podivných strojů z magického kovu –, ale navíc je současná společnost velmi chudá a krutá možná ještě o něco víc než samotný venkovní svět. Dívky jsou brány jako méněcenné, jako zboží a samozřejmě jako nezbytné „palivo“ pro kukly – obří bojové stroje, které jako jediné stojí mezi lidmi a jejich vyhlazením.
Kukly mohou být pilotovány pouze muži, ti k tomu však potřebují v duchu principu jinu a jangu i ženskou energii. Dívky bitvy zpravidla nepřežijí, protože je jejich energie beze zbytku spotřebována pro chod kukly. Existuje jen pár výjimek, které s piloty vytvoří vyvážený pár a mohou pak pilotovat společně. Takové dívky se nazývají Železnými princeznami. Ovšem je tu také Ce-thien, která se rozhodla dobrovolně narukovat, aby pomstila smrt sestry. A vzhledem k tomu, že se román jmenuje Železná vdova, je jasné, k čemu to směřuje.
Knihu předcházela její pověst dlouho předtím, než u nás vyšla v překladu, takže očekávání čtenářů byla velká. Netušila jsem však, že dostanu brutální ránu do žaludku už v první kapitole a že kadence, s níž Xiran Jay Zhao podobné situace hází do textu, nepoleví až do poslední strany. Xiran Jay Zhao se s ničím nepářou a už od samého začátku seznamují čtenáře s jednou ukrutností za druhou.
Společenské překážky, předsudky i vnější okolnosti dávají Ce-thien neskutečně zabrat, ona se však ničím z toho nenechá semlít a každou nespravedlnost a křivdu svému okolí oplatí způsobem, jakým by to od ní nikdo nečekal. Od začátku je totiž zbavená veškerých ideálů, slupky dívčí naivity, soucitu a lítosti. Ce-thien je nemilosrdná až krutá, zmítají jí emoce, zároveň však zůstává často velmi racionální, je v jistých ohledech chladná a lhostejná a na rozdíl od jiných hrdinek, které se tváří jako děsné drsňačky, to není jen maska, ale holý fakt. Ce-thien je noční můra, kterou si vážně člověk nechce znepřátelit.
Železná vdova není kniha pro citlivé dušičky. Z místy nebývalé brutality a surovosti – na fyzické i psychické úrovni – občas čtenářům může opravdu zatrnout a po zádech jim přeběhne mráz. Tahle brutalita spolu s bezútěšnou situací, v níž se hlavní hrdinové nacházejí, je základním kamenem příběhu a jeho nejsilnějším hnacím motorem. Opravdu to není veselé čtení, ale má sílu, s níž dokáže čtenáře strhnout a ti knihu zhltnou na posezení.
V kontrastu se vším výše zmíněným – včetně popisů mučení – pak ale v určitých situacích jako by Xiran Jay Zhao hodili zpátečku. Jedná se především o chvíle, kdy přijdou na řadu otázky intimity, nebo okamžiky, kdy se postavy zachovají až pubertálně zkratkovitě, přestože doposud vystupovaly jako dospělé. V konceptu příběhu, celkovém vyznění knihy a jejím stylu tyto momenty působily uměle, skoro násilně vecpané do textu, aby se Železná vdova ještě vešla do škatulky young adult. To, že v knize pro dospívající může být popsáno, jak někoho umučí k smrti, ale nemůže tam být popsaný sex, je absurdní – Železná vdova mohla být s naprostým přehledem knihou pro dospělé a na ničem by jí to neubralo. Takhle se nachází někde na pomezí YA a dospělé fantastiky a trochu jí to škodí – kdyby se příběh přehoupl čistě do dospělé roviny, mohli by Xiran Jay Zhao o ten kousek dotáhnout věrohodnost syrového světa a tím jen víc podtrhnout atmosféru a poselství knihy.
Xiran Jay Zhao se v knize zabývají celou řadu vážných témat, jimž se věnují na různě hluboké úrovni. Na prvním místě z textu jasně na povrch vyplouvá téma rovnoprávnosti a boj za ženská práva. Nechybí ale ani rasová nesnášenlivost, extrémní chudoba versus bohatství, válčení a síla propagandy. V posledním bodě Železná vdova mrazivostí, s níž poukazuje na to, jak mocné jsou v jakékoliv bitvě lži, mediální obraz a mínění davů, hodně připomíná Hunger Games, které s tímto motivem také velmi zdařile pracovaly.
Ani přes velké množství sociálně palčivých témat však román nepůsobí přeplácaně ani samoúčelně – vše souvisí se vším a jedno přirozeně vyplývá z druhého, problémy se na sebe nabalují a jedna křivda plodí další. A do toho se sem tam čtenáři podívají na monumentální epické bitvy emzáků a obřích robotů, které značně připomínají film Pacific Rim (inspirací tímto snímkem se Xiran Jay Zhao nijak netají).
Železná vdova si zaslouží své místo na slunci a myslím, že se právem ocitne v celé řadě výběrů toho nejlepšího za letošní rok. A i když jí k dokonalosti ještě něco chybí, ocitne se určitě i v mém výběru a už teď jsem zvědavá na pokračování.
Vydal: Yoli, 2022
Překlad: Jana Kunová
Vazba: brožovaná
Počet stran: 416
Cena: 399 Kč
