Studené světlo hvězd potvrzuje Fritzovu pověst zdatného povídkáře
Pavel Fritz je profesí biolog trávící pracovní dny mezi přístroji virologické laboratoře, chvilky volna však prožívá mezi hvězdami, neboť jak sám v předmluvě své druhé autorské povídkové sbírky říká: „Přiznávám, že bezedné hlubiny vesmíru mě vždycky fascinovaly.“ Možná proto se většina jeho povídek odehrává tam někde nad námi.
Některé Fritzovy povídky byly otištěny na stránkách časopisu XB-1, jiné v různých sbornících. V roce 2016 mu vyšla v nakladatelství Epocha autorská sbírka Archa zrůd a i v ní se objevily čtyři povídky, které spojuje člověk a jeho snaha o přežití ve vesmíru.
Nyní se tedy u stejného nakladatelství dočkal vydání druhé autorské sbírky. Studené světlo hvězd obsahuje i čtyři povídky z Archy zrůd, oproti ní je však žánrově mnohem sevřenější. Všech devět povídek a jedna novela jsou esencí moderních sci-fi odehrávajících se ve vesmíru (ať již na neznámých planetách, či ve vesmírných lodích). Druhým tématem, jež většinu povídek pojí, je přežití člověka ve vesmíru. Proto jsou zde přinejmenším dvě povídky balancující na hraně hororu.
Často v autorových textech čtenář podvědomě zachytí etická témata, která by s cestami do vesmíru mohla vyvstat. Ale Pavel Fritz je pouze předkládá a zbytečně nemoralizuje. Totéž platí o veškerých technických popisech – ty jsou omezeny na minimum a slouží pouze k dokreslení příběhu či rozvinutí zápletek, které jsou často velice originální. Nebo se příběhy odehrávají v zajímavém prostředí. A je jedno, jestli se čtenář účastní výpravy do nitra dávno pohřešované kosmické lodi, bojuje s výsadkáři, kteří jako by vypadli z Hvězdné pěchoty, nebo doprovází s knězem duše zesnulých astronautů na jejich poslední cestu.
Další věc, kterou mají všechny povídky tohoto sborníku společnou, je skvělá a často překvapivá pointa. Popravdě už dlouho se mi nestalo, abych si u jakéhokoliv jiného sborníku či antologie řekl, že jsou všechny povídky tak skvěle vypointované. Zde se to však autorovi podařilo. Co povídka, to perla. Pravdou však je, že jsou to perly povětšinou černé. Tedy řečeno po lopatě, většina příběhů je dost temná a čtenář je mnohdy bude jen těžko rozdýchávat. A nemyslím tím jen hromady mrtvol či slizkých Alienů porcujících nebohé astronauty. Těch je ve Fritzových povídkách spíš míň než víc. Je to tím, že vesmír je prostě krutý a člověk příliš slabý.
Ti, kdo četli Archu zrůd a pamatují si povídky Bestie, Zahrada slepců, Archa zrůd, To, co milovalo Arthura Brookse, vědí, co mohou od knihy Studené světlo hvězd očekávat. Ti ostatní nechť se připraví na skvělý, i když mnohdy dost depresivní čtenářský zážitek.
Touto knihou Nakladatelství Epocha otvírá novou edici nazvanou Jiné světy. Jestli i další knihy, které v ní časem vyjdou, budou stejně kvalitní jako Studené světlo hvězd, máme se na co těšit.
Vydala: Epocha, 2021
Ilustrace/foto: Luis Lara Osorio
Autor obálky: Lukáš Tuma
Vazba: brožovaná
520 stran / 359 Kč