Ponořte se s Tokijským ghúlem do Prázdnoty

Zajímalo vás někdy, co se dělo s postavami oblíbené manga série Tokijský ghúl v době, kdy načerpávaly nové síly po některých drastických událostech? Pokud ano, odpovědi na vaše otázky může poskytnout kniha Prázdnota.

Prázdnota je druhou light novelou ze světa Tokijského ghúla, která se čtenářům dostala díky nakladatelství Crew do rukou. (Light novela je specifický druh japonského románu, vzhledem k rozsahu bychom my takové dílo označili spíš za novelu, jak už napovídá název.) Jedná se o soubor pěti povídek, jimiž Šin Towada obohatil tuto oblíbenou hororovou sérii od Suii Išidy. Všechny příběhy se odehrávají v mezičase, který v manze nastal po Kanekiho odchodu po bitvě mezi agenty ÚPG a ghúlí organizací Aogiri, jejímž členům se podařilo osvobodit některé nebezpečné ghúly ze speciální věznice.

Horký opar se věnuje Kótaróovi Amonovi – ten byl přidělen jako posila do osmého okrsku. Ihned po příjezdu se zapletl do vyšetřování místní policie, která se zabývala případem zmizelé středoškolačky. Výšivka sleduje přidrzlou dívku Asu, která se chce stát výrobkyní masek, jež si oblíbili právě ghúlové, protože díky nim snáze skrývají svou identitu. A mentora může nalézt na zcela nečekaných místech. Fotografie vypráví o osiřelé popové zpěvačce, jež se vinou příliš horlivé fotografky – shodou okolností informátorky hlavního hrdiny – dostala do hledáčku ghúla zvaného Labužník. Pouto není vyloženě povídkou, je to spíš taková mezihra, v níž se objasní emoce a vztahy některých postav. Misato je pak závěrečná sladká (mírně připálená) tečka na humornou notu.

Všechny příběhy jsou na určité úrovni propojené – většinou skrze postavy, ale i skrze případ z první povídky (ta je jednoznačně nejdelší ze všech). Přičemž u některých textů je toto propojení důležitější než u jiných. Šin Towada dokázal dobře navodit atmosféru Tokijského ghúla. Zároveň je na jeho psaní však znát, že mu chybí vizualizace, jakou nabízí manga formát. Některé scény totiž působí vyloženě jako scénář k panelům a některé dialogy jsou až příliš strojené. To se týká především Výšivky – Asa je typický drzý puberťák s extrémně výbušnou povahou a její neustálá zvolání a výkřiky do tmy by daleko lépe vynikly v bublinách, kde bychom měli šanci vidět její naštvaný, nafouknutý obličej. Celkově Towada možná až příliš popisuje emoce jednotlivých postav místo toho, aby je nechal přirozeně vyplynout ze samotného děje.

Na druhou stranu je nutné přiznat, že například v Poutu, které je celé víceméně jen o emocích a vnitřních pochodem jedné z postav, odvedl velice dobrou práci. Přimíchal do textu tak akorát velké množství patosu, aby to dokázalo čtenáře chytit za srdce, ale zároveň netlačí příliš na pilu.

Prázdnota trochu vypadá, jako by Šin Towada schválně nechával hutnější témata a dramatičtější momenty pouze na Išidovi. Což není nutně na škodu. Čtenáři mají možnost nakouknout do jistého bezčasí, které v Tokijském ghúlovi v určitých okamžicích vzniklo, ale zároveň neskončí emocionálně rozložení jako v případě mangy.

Šin Towada má jednoduchý, místy možná až zkratkovitý styl vyprávění. Vzhledem k rozsahu knihy a krátkosti jednotlivých textů tu není ani příliš prostoru pro komplikovaný děj a slepé odbočky. Texty jsou tak přímočaré a čtou se velmi rychle. Pro milovníky mangy je tohle příjemné zpestření.

Vydala: CREW, 2021
Překlad: Anna Křivánková
Vazba: brožovaná
Počet stran: 240
Cena: 249 Kč