Jak zní audioknižní Píseň severu?

Plzeňská rodačka Michaela Merglová debutovala v roce 2019 povídkovým fantasy románem gemmellovského střihu Píseň oceli. V něm představila bývalého otroka Cuchenana a prostořekého, sukničkářského barda Minangara. Příběh o hledání svého místa na slunci s oldschoolovou fantasy atmosférou si získal srdce mnohých, a tak se autorka letos do Dussu vrátila.

Cesty obou hrdinů se protnuly v královském městě Dussu a čtenáři s nadšením sledovali nejen dobrodružné eskapády obou protagonistů, ale především jejich proměnu z obyčejných nýmandů v dvorního barda a předního válečníka pána Dussu Raíka. Minangar i Cuchenan dospěli a možná proto je příběh druhé knihy sevřenější. Byť se na první pohled tváří zase jako povídkový román, opak je pravdou. Tentokrát bude mladý válečník bojovat s obrem a zlou čarodějnicí, řešit detektivní záhadu a především čelit tajemnému princi, který zosnoval plán na ovládnutí Dussu. Píseň severu je mimo jiné příběhem o tom, jak si udržet své místo na slunci, a také o lásce a zodpovědnosti. Možná proto je tak dobrý.

Jak už bývá v nakladatelství Epocha dobrým zvykem, nedlouho po vydání úspěšné knihy se čtenáři dočkali díla i v audioknižní podobě. Píseň oceli vyšla ve spolupráci s Audiotékou a načtení se ujal herec Městských divadel pražských Jan Meduna. V jeho podání je dobrodružství Minanga a Cuchenana balzámem pro uši a na tom se nic nezměnilo ani v Písni severu.

Jan Meduna nejenže přisoudil oběma hrdinům nezaměnitelný tón hlasu (lehce zastřený chraplák Cuchenanův je pěkným protipólem Minangarova jasného altu), ale především prokázal, že má skvělý cit pro text jako takový. Skvěle mu jdou slovní přestřelky mezi Cuchenanem a bardem, o tom se posluchači přesvědčili již u Písně oceli. Až tady ovšem ukázal, jak skvěle dokáže zpracovat dialogy mezi Minangarem a lučištnicí Gaíou. Nicméně mnohem důležitější je, že perfektně vycítil takřka hororovou podstatu druhé a čtvrté kapitoly, stejně jako rozverné a sluncem prozářené části příběhu. Zkrátka Jan Meduna ještě o kousek překonal svůj předchozí výkon.

Problémem audioknihy Píseň oceli bylo, že autorka příběh nevyprávěla lineárně a v rámci jedné kapitoly přeskakovala od jednoho hrdiny k druhému a zpět. Na to bohužel realizační tým nepomyslel, proto jednotlivé scény od sebe oddělovaly pouze delší odmlky. A tak občas posluchač ztrácel přehled o tom, kdo je zrovna na scéně. Bohužel ani v Písni severu nejsou neustále se střídající hrdinové od sebe žádnou znělkou odděleni. Ale oproti předchozí audioknize přeci jen doznala Píseň severu pokroku. Celá dějová linka Prince Símirana je nahrána ekvalizací zvuku přes několik filtrů tvořících zřetelné echo. Tím je skvěle odlišena od ostatního děje. Stejný postup použil mistr zvuku i v závěrečné kapitole, v níž se hodně prolíná minulost se současností. To je rozhodně vstřícný krok vůči posluchači a pomáhá tak dobře orientaci v ději.

Sečteno a podtrženo: Píseň severu je dobrá audiokniha. Dokonce o kus lepší než její starší sestra. Přesto má mouchy, které poslech trochu kazí.

Michaela Merglová: Píseň severu
Vydala: Audiotéka, Epocha; 2021
Délka: 16 hodin 57 minut
Interpret: Jan Meduna
Formát: digitální
Cena: 385 Kč