Rhapsody – hudební fantasy sága končí. Prý už naposledy.

Je až skoro s podivem, jak málo fanoušků klasické fantasy zná italskou hudební skupinu Rhapsody. Skupinu dosud nepřekonanou v soundtrackovém znění, která všech svých deset desek vydávala jako příběh na pokračování. A že jde o příběh poutavý, napínavý a krvavý.

 

Všechno to začalo někdy v roce 1994, kdy se talentovaný kytarista, textař, milovník klasické hudby a počítačových her Luca Turilli rozhodl poslat ven své vlastní fantasie. Kdesi v maličkém italském městě se spojil s hudebním skladatelem a klávesákem Alexem Staropolim, zpěvákem Christianem Adacherem a bubeníkem Danielem Carbonerem a zrodila se kapela Thundercross. Následovalo vydání prvního dema (Land of Immortals) a přejmenování na Rhapsody.

Úspěch sice nepřesáhl italské hranice, ale i tak byl na „hudebně konzervativní“ Itálii poměrně nečekaný. O rok později nahrazuje původního zpěváka vokalista ze skupiny Labyrinth Fabio Lione a na svět přichází první album – Legendary Tales.

Jak už jsem psala výše, v Itálii zrovna metalu pšenka moc nekvete a fantasy tematice jakbysmet. Kapela se tedy snažila zapůsobit spíše na zahraniční publikum, což se jí podařilo. Velice brzy se dostala na přední příčky zahraničních hudebních magazínů. U nás prorazila hned prvním albem Legendary Tales.

Období ságy Emerald Sword (1997 – 2003)

Musíme přiznat, že v té době nebylo posluchačstvo úplně ochotno si texty překládat, takže kdo ví, kolik procent fanoušků Rhapsody mělo ponětí o legendě na pokračování. Mnohé se ale dalo tušit z bookletů alb, které obsahují mapy a další údaje včetně letopočtů a samozřejmě textů. Sága vypráví o „Válečníkovi ze severu“, který jediný mohl zachránit zemi, ale který při tom zachraňování přišel o princeznu, draka, o většinu zachraňované země i svého vlastního těla. Nad krutý konec nás však povznese víra v „Sílu dračího plamene“, který v sobě má každý z nás. První sága je rozepsána na pět CD a je – dá se říci – uzavřena.

 

Období ságy Dark Secret (2003 – 2011)

Ovšem Luca Turilli chtěl rozjet nový příběh a jeho nápady nebyly skromné. Jako vypravěče tentokráte získal legendárního Christophera Leeho. Hrdinou druhé ságy se stává Dargor „Pán stínů“, který se na konci první ságy snaží (ač marně) vysekat hrdiny z nejhoršího. Ale stále se v něm skrývá jeho démonická podstata. Dark Secret sága je možná o to zajímavější, že hlavní hrdina není černý ani bílý, ale z literárního hlediska výborně napsaný. Tady už nejde o sword and sorcery kladného hrdinu jaksepatří, ale o postavu, se kterou se lze ztotožnit. V nových pěti CD je Dargor postaven před rozhodnutí, kdy buďto zůstane jen nepovedeným synem Nekrona – pána temnot a chaosu, nebo se otci postaví a bude bojovat za svět, který mu právě přirostl k srdci (ano, byla v tom krásná dívčina), ale do kterého ze své podstaty nikdy nemůže patřit. Nejednomu posluchači, který umí alespoň trochu anglicky, při posledním songu desáté desky Rhapsody ukápne slza.

Zatímco první sága se hudebně odvíjí spíše v duchu svižného metalu a středověkých odrhovaček, druhá obejme fascinující filmovou hudbou, za kterou by se nemohl stydět ani Vangellis, autentickými zvukovými efekty a samozřejmě vyprávěním sira Leeho. Ani kudrlinky Turilliho kytary a krásné samply Staropoliho však nezůstávají pozadu.

Nutno ještě doplnit, že druhá pětice desek je již vydávána pod názvem Rhapsody of Fire, jelikož název Rhapsody prý někdo Italům vyfoukl, a že do poslední desky se zapojuje navíc ještě jeden kytarista (Tom Hess). Lione za ta léta tréningu v pohodě prokládá svůj zpěv operními linkami i drsným growlem a stává se jedním z nejuznávanějších zpěváků na metalové scéně.

Finále je skutečně velkolepé. Jde bezpochyby o nejpůsobivější „fantasy metal“ – nebo jak Rhapsody pojmenovává sám Turilli – „filmový metal“ vůbec.

U nás má poměrně silnou fanouškovskou základnu. A není divu – kapela hojně využívá nejen české klasiky, jako je Antonín Dvořák, ale i známou Zlínskou filharmonii, nebo třeba sboristy z Brna.

V roce 2012 příběh bohužel skončil. A to ne jen desátou deskou. Kapela se rozdělila na Rhapsody of Fire a Luca Turilli’s Rhapsody. Nemá cenu se zde rozepisovat o tom, kdo kde zůstal a s kým, protože obě uskupení se i nadále měnila (a jejich tahanice by samy o sobě vydaly na další ságu), a je to znát i na tvorbě – ani jedna z dalších desek už nedosahuje kvality originálu.

Snad i proto se vloni dala dohromady „stará skvadra“ (v sestavě Luca Turilli, Fabio Lione, Alex Holzwarth, Patrice Guers and Dominique Leurquin, z dlouhodobých členů se tedy neúčastní Alex Staropoli), která bude za pár týdnů vystupovat ve Zlíně během takzvané „Rhapsody farewell tour“ – 9. 3. 2018 v klubu Masters of rock café. Nemohu jinak než říci, že se hoši loučí v nejlepším, jinými slovy právě teď, kdy fantasy zažívá další zlatý věk a anglicky umí každý druhý, by měl Luca naopak začít vyprávět.

Sága Rhapsody:
Děj stručně převyprávěný v češtině zde.

Emerald Sword saga:
Legendary Tales (1997)
Symphony of Enchanted Lands (1998)
Dawn of Victory (2000)
Rain of a Thousand Flames (2001)
Power of the Dragonflame (2002)

Dark Secret saga:
Symphony of Enchanted Lands II – The Dark Secret (2004)
Triumph or Agony (2006)
The Frozen Tears of Angels (2010)
The Cold Embrace of Fear – A Dark Romantic Symphony (2010)
From Chaos to Eternity (2011)

Rozlučkový koncert ve Zlíně – událost na Facebooku.