Když si minulost rovná účty v přítomnosti (Oskar Fuchs: Frost)
„Po levý straně mám jezírko, pokud si dobře vzpomínám, bylo na plánku popsaný jako Kouzelná voda. Mám teorii, že kdo ji ochutná, získá schopnost lítat celou noc. Na hajzl.“ (str. 59)
To je jedna z mnoha hlášek páně Zikmunda Frosta, válečného mága, přezdívaného Sigi. On a jeho nejlepší přítel – mluvící vlk Wolfi – právě razí srovnat pár účtů. Co na tom, že některé jsou stovky let staré.
Ve světě, kde má hlavní slovo magie, vzduchem létá obří chobotnice a po muzeu běhají oživlí mamuti, je možné prakticky cokoliv. Na Frostově straně navíc stojí sexy válečnice a jeho oblíbené zbraně, vtipně pojmenované Anestezioložka a Kitty. Frost sám samozřejmě také není žádné mírumilovné zlatíčko – například roku 1280 prý vypálil Českou Třebovou. A tohle kvítko je hlavním hrdinou nové akční fantasy debutujícího autora Oskara Fuchse. Ať už k jeho válečnému mágovi čtenář zpočátku přistoupí s pochybnostmi, úšklebkem, či obdivem, příběh plný přestřelek a humoru ho už nenechá vystoupit.
Román se odehrává v českých zemích, což dílu dodává na autentičnosti. Žádné cucání si z prstů, ale reálie, na které si můžete skoro sáhnout. Autorova znalost historie čiší z každé stránky. Ve Frostově vyprávění tak čtenář může zaslechnout jména takových velikánů, jako jsou „Přemek“ (Přemysl Otakar II.) nebo „Venca“ (Václav II.), debatuje se o územních sporech i velkých bitvách, a to s takovou lehkostí, jako by o tom všem denně psali v Blesku.
Autorovu sečtělost dokládá také perfektní používání češtiny. Dokáže se ohánět erotickými narážkami či vulgarismy, aniž by při tom shazoval úroveň jazyka samotného. Vyprávěcí styl se naopak drží velmi vysoko, což dnes už nedokáže každý autor. Použité výrazivo povahově definuje každou postavu, stačí pár vět přímé řeči, a čtenář už tuší, s kým bude mít tu čest.
Co se fantastiky týká, autor se nedrží nijak při zemi: hrady létají vzduchem, policejní stanicí se producírují mluvící zvířata. Všechny okolnosti ale do sebe zapadají, mají svá vysvětlení a skvěle zpestřují Frostovo dobrodružství. Ani těch pár krátkých erotických vsuvek nijak neruší, nepůsobí neeroticky, ani nejsou trapně cudné. Naopak tu a tam svojí špetkou pikantnosti okoření jinak především akční děj.
Knize by se dalo vytknout asi jen několik maličkostí: obálka, která je sice výstižná, ale mohla by být zajímavější (a proč proboha Frost míří Wolfimu za krk?), pár scének, kdy se jinak inteligentní vojandy chovají jako čtrnáctileté slípky, což ubližuje jinak dobře vystavěným postavám, a konečně „nízká úroveň napětí“, kdy všichni jsou tak neohrožení, že je takřka jisté, že vždy zvítězí. Ovšem v románu Frost je prvoplánově mnohem důležitější samotná cesta než její cíl.
Psát akční fantasy okořeněnou erotikou je dneska sice hrozně „in“, ale nesklouznout do laciného braku znásilňujícího český jazyk nebo logiku příběhu není vůbec lehké. Oskaru Fuchsovi se naštěstí hned napoprvé podařilo vytvořit originální, kvalitní a svěží, byť krátké dílo.
Vydal: Epocha, 2017
Obálka: Žaneta Kortusová
Vazba: brožovaná
168 stran / 159 Kč
Recenze nalákala, musím na to mrknout :)
Jo, určitě nezklame, minimálně něčím tě bude bavit :-)