Rozhovor s Petrem Junkem
Už dlouho ve mně žádná knížka nevyvolala tolik otázek a zamyšlení jako Stigma Diabolicum – Nový světový řád. Její autor, budějovický spisovatel a hudební vydavatel Petr Junek, se svou přednáškou k motivům knihy navštívil Příbram. U této příležitosti jsem mu položila pár otázek.
Jaká je tvoje nejoblíbenější hororová kniha nebo autor, případně film?
Nejedná se přímo o horor, ale velice rád se vracím ke knize Američtí bohové od Neila Gaimana. Všechny jeho knihy mám rád. Pak také sérii knih Nekroskop do pátého dílu od Briana Lumleye. Samozřejmě nesmím opomenout Kinga a jeho díla. Právě na Kingovi mám rád barvitost jeho popisů, což někoho vyloženě irituje. Já takové to malování mám rád. Z filmů se nejraději vracím ke snímkům Satan přichází a Ďáblův advokát. Tam se tvůrci nejvíce přiblížili k biblickému popisu konce světa.
V minulosti ses věnoval především hudbě. Co tě přimělo sepsat svoji prvotinu Apokalypsa-Poslední revoluce?
Tak to šlo tak nějak ruku v ruce. Hudba mě naplňovala a naplňuje po emoční stránce. Vždy si umím sáhnout po kapele, která mě tak nějak uklidní. Po tvůrčí stránce jsem se věnoval hodně textům, a to nejen pro mé kapely. Takže to psaní tam také bylo. V roce 2001 se rozpadla má domovská kapela a já založil hudební vydavatelství. Svou tvůrčí absenci jsem si právě vynahradil v knize Apokalypsa – Poslední revoluce, která poprvé vyšla v roce 2006. S tímto vydáním jsem nebyl spokojen. Ke knize jsem se vrátil, přepracoval ji a v roce 2011 vyšla znovu, tentokrát už v profesionální verzi a distribuci. Pak až jsem se mohl věnovat novému tématu. A co mě k tomu přimělo? No především neschopnost filmových tvůrců věrohodně popsat vstup Antikrista na planetu. Všude s tím strašili, ale vždycky přišel nějaký hrdina, který tomu zabránil, přičemž v Bibli je napsáno, že ďábel skutečně vstoupí na planetu a bude jí nějaký čas pustošit. Já jsem se rozhodl, že žádný hrdina nepřijde, a naopak to bude samotný Antikrist, kdo se objeví na úsvitu nových dějin. A tak se stalo. Výsledkem je klasický příběh souboje dobra se zlem. Já si dovolil trošku obrátit polarizaci a křesťanský Bůh to ode mě dostal dost sežrat, za což jsem si vysloužil dosti tvrdou kritiku od pomatených katolíků.
Chystáš pro nás další knihu a můžeš nám o ní něco prozradit? Bude souviset s předchozími dvěma díly?
Ano, zrovna jedu jak po drátkách. Mám slinu a jedu u mě nevídaným tempem, a tak se stane, že kniha vyjde o rok dříve, než jsem si myslel. Takže pokud vše půjde dobře, tak příští rok bude nová kniha na světě. A ano, opět to bude apokalyptické dílo, ovšem tentokráte zcela jinak. Prozradit moc nemohu, jen to, že bude mnohem brutálnější a hororovější než předchozí dvě knihy.
Ve tvém příběhu se objevují mnohé vlivné a hlavně existující osobnosti současného světa. Jsou i hlavní hrdinové někým inspirováni?
Ano, kniha Stigma Diabolicum je hodně otevřená. Tito psychopati, co nám vládnou, každý den posunují svět k velké destrukci a nelze se na to už jen dívat. A je jedno, jestli je to blázen Obama nebo šílenec Putin. Zdravý člověk se tam nedostane, je jim na obtíž stejně jako policista mezi zločinci. Tak se na ně musíme dívat – jako na hluboce nemocné lidi, kteří jsou schopní čehokoliv – a podle toho se také zachovat. Jsem absolutní pacifista, ale cítím, že přichází čas pro velice tvrdou a krvavou revoluci. Dobrovolně tito lidé své posty neopustí a volby jsou jen výsměchem lidem do očí.
Mí kladní hrdinové nejsou nikým inspirováni, ale každý člověk, který je schopen si uvědomit, že je zotročený a je ochoten něco udělat pro svou svobodu, případně pro svobodu ostatních, je pro mě hrdina. Všichni ti lidé v odbojích, co podkopávají autoritu těm šílencům, nadšenci, co sbírají informace a nebojí se je zveřejnit a postavit se systému, odvádějí medvědí práci, která jednoho dne může zachránit celou planetu.
Všimla jsem si, jak barvitě umíš popsat postapokalyptický svět nebo třeba astrální říši. Jak a čím se necháváš inspirovat?
Tak tady jde čistě o mou fantasii. Některé filmy vynechávám, stejně tak jako v tvůrčím procesu nečtu žádné knížky, abych nekopíroval. Možná že ta inspirace je prostá. Astrální světy jsem viděl, vím, jak vypadají, a proto je mohu popsat. Postapokalyptický svět jsem sice neviděl, ale dokážu si ho živě představit, zvláště když je za rohem.
Stala se ti někdy nějaká děsivá příhoda?
Tak někdo by se asi bál, ale já v těchto věcech mám pro strach uděláno. Jen je trošku zvláštní, že když se dotýkáš temných témat, tak tě temnota skutečně obestoupí. Takový ten nepříjemný závoj, co se s tebou pořád vleče. S některými věcmi není radno si zahrávat. Asi nejvíce zajímavé bylo, když jsem bývalé spolubydlící vyprávěl, co občas vidím u ní doma. Úplně zkoprněla, že to vidí stejně. Ona byla vyděšená, já se smál. Tak jakápak děsivá příhoda. Bylo to něco jako duch, jenž si se mnou nechtěl povídat, tak jsem mu řekl, co za mnou leze a šel jsem spát…
Máš tedy vůbec z něčeho strach?
Opakem lásky není nenávist, ale právě strach. Moc věcí se nebojím, například smrti. Je mi to jedno, je to jen přestupní stanice do jiného vlaku, tak čeho se bát. Všichni už jsme to prožili několikrát, tak jakýpak strach. Nu, a když člověk ze sebe sejme strach ze smrti, nebojí se ničeho. Nebo alespoň já ne. Je v tom také životní zkušenost. Na jejím základě jsem se oprostil od všeho, čím by mě mohl někdo zastrašovat. Stal jsem se naprosto vyrovnaným člověkem, takže jestli mám strach, tak spíše o někoho. Bojím se o svou dívku, přátelé nebo rodiče, což je přirozený. Jiné strachy neznám. Jo, ještě by mě asi naštval had v posteli…
Ke knize pořádáš i dost zajímavé přednášky. Do jakých dalších měst se v nejbližší době chystáš?
Na podzim mě bude možno vidět ve městech po celé republice. Informace, kam se právě chystám, se budou objevovat na facebookových stránkách knihy Stigma Diabolicum. Nejdříve pojedu jihočeská města, pak zbytek republiky. Začátkem roku 2016 bych se rád objevil na pražském PragoFFestu.
