Laurell K. Hamiltonová: Harlekýn (Anita Blake 15)
Harlekýn, postava z komedie dell’arte, je také strašák upírů. Harlekýni fungují jako policie pro upíry, upíři o nich nesmějí mluvit s nikým jiným, ani mezi sebou. Jejich příjezd oznamuje zaslaná maska v různých barvách. Kam přijdou, tam vládne panika, ostatní upíři z nich mají pořádně nahnáno, však jsou také pomocníky samotné Marme Noir, nejstarší a nejděsivější upírky vůbec.
A teď mocní Harlekýni poslali upířímu vládci města St. Louis Jean-Claudovi a jeho lásce, nekromantce Anitě Blakeové bílou masku, která sice neznačí bezprostřední nebezpečí, ale samotné objevení Harlekýnů ve městě znamená problémy.
„Upíři lidi děsí tak jako tak, Jean-Claude. Nepotřebujete si hrát na severské bohy, abyste byli děsiví.“
Popravčí Anita v tomto díle nespolupracuje s policií na žádném případu, dochází k tomu hlavně proto, že ji policisté začínají brát spíš jako nestvůru než jako jednu z nich. Hlavně poručík Dolph Storr nemá rád Anitiny partnery, protože se nedokáže vyrovnat s rozhodnutími svých rodinných příslušníků.
Přestože Anita neřeší detektivní případ, není tento díl plytký ani ochuzený o děj. Harlekýni se postarali o pořádnou dávku napětí. Upíří politika není jednoduchá, je třeba počítat s tím, že každý tah může nahrát nepříteli do karet. Pro Anitu je stále velmi obtížné jednat podle fines upířího protokolu a nepokazit věci dřív, než se začne něco dít. Upíří triky a ovládání mysli všechno komplikují a rovnováha mezi jednotlivými členy „Anitiny smečky“ je křehká. Zvlášť když někteří členové nemají pod kontrolou vlastní démony. Zvířata se rvou nejen venku, ale i uvnitř Anitina těla.
„Vnitřek mého těla je o hodně divnější než jakákoli zoo.“
Kvůli nezvaným návštěvníkům si Anita přizvala na pomoc svého kamaráda, federálního šerifa a lovce odměn Edwarda, kterého čtenáři postrádali už od Obsidiánového motýla. Tyhle nestvůry vypadají pěkně nebezpečně a Anita už nebude muset Edwardovi shánět dárek k Vánocům, zvlášť pokud mu dovolí, aby alespoň jednu zabil.
Edward: „Olaf je na tohle dobrá záloha, Anito. Má schopnosti, které potřebujeme: umí pracovat v utajení, ovládá jakoukoli zbraň, je skvělý v osobním souboji a s výbušninami je ještu lepší, než jsem já.“
Anita: „Taky je to zkurvenej sériovej vrah, jehož oběti jsou drobné tmavovlásky. Nepřipomíná ti to někoho?“
V tomto díle byl věnován menší prostor ardeur, Anitině sexuálnímu hladu, a větší prostor jejím vnitřním šelmám, tedy kožoměncům uvnitř Anity. Vrátilo to sérii kousek zpátky k prvním dílům série. Autorce se pomalu daří vyrovnat sexuální část s fantaskní a dosáhnout příjemného kompromisu mezi erotickou paranormální romancí a urban fantasy. Posune-li se ještě kousek k té fantastické stránce, dosáhne ideální rovnováhy.
Jako vždy se kniha velmi dobře čte, styl Laurell K. Hamiltonové je svěží a děj příjemně utíká. Po Harlekýnovi se čtenáři chce jen sáhnout po dalším díle.
Vydal: Epocha; 2014
