Chloe Neill: Holky někdy koušou
Studentka Merit zažila svůj nejhorší den blbec. Nejdříve jí někdo rozsápal krk a pak byla, bez možnosti volby, přeměněna na upírku. A nejhorší na tom je, že zákon zakazuje nemrtvým navštěvovat univerzitu… Má další trochu akční, hodně romantická urban fantasy série Upíři z Chicaga šanci uspět na tímto žánrem momentálně celkem zaplněném malém českém trhu?
Americké spisovatelce Chloe Neill vydali prvotinu Holky někdy koušou v roce 2009. Tentýž rok vyšlo i pokračování. Od té doby má série již deset dílů a plánováno je celkem třináct knih. Zároveň stihla napsat trilogii The Dark Elite a už plánuje děj série, která bude následovat po ukončení Upírů z Chicaga. Její kariéra je tedy perfektně našlápnutá a to je možné pouze se spoustou spokojených fanoušků. I průměrná hodnocení na Goodreads.com jsou velmi dobrá. Vše tedy slibuje pohodový čtenářský zážitek.
Pokus o vraždu hlavní hrdinky a její nečekaná záchrana zaručí napětí hned na začátku příběhu. Bez zbytečných okolků se musí Merit vypořádat se svým novým upířím bytím a s nepříjemnostmi, povinnostmi, ale i výhodami s tím spojenými. Naštěstí se nestane jen tak obyčejnou upírkou, ale je obdařena výjimečnými schopnosti, díky kterým se záhy vyšvihne mezi upíří elitu.
Příběhem se proplétají tři hlavní linie. Akční a místy takřka detektivní zápletka vede k odhalení jejího rádoby vraha. Emoční linka se zabývá vztahem s rodinou a nejlepší kamarádkou. Do třetice romantickou část obstarává váhání mezi dvěma muži-upíry, kteří ji přitahují a oba se o ni zajímají. I když má být vysokoškolsky vzdělané hrdince dvacet sedm let, mentálně spíš připomíná sedmnáctiletou středoškolačku.
Předobrazem vytvořeného světa je dnešní Chicago okořeněné o magii a fantasy tvory. Chloe Neill projevila cit pro věc a dokázala své představě vtisknout punc uvěřitelnosti. Za takových podmínek by soužití lidí s nadpřirozenem mohlo fungovat. Sice občas nějaký předpoklad lehounce zaskřípe, ale logických kotrmelců se autorka vyvarovala. Kéž by to bylo standardem i u některých jiných spisovatelů.
Kniha je napsána lehkým, čtivým, místy celkem vtipným stylem. Práce s textem, tempo děje, nastínění postav, jejich chování a vedené rozhovory, to všechno je napsáno na jedničku pro cílovou skupinu. Musím však upozornit, že vyprávění je silně zaměřeno na dívky a naprosto vše je tomu podřízeno. Bohužel to zřejmě bude velká překážka pro mužskou část čtenářů. Hybatelkami veškerého děje jsou ženy a muži jsou jen do počtu. Pokud už se na ně zaměří pozornost, tak pouze aby ženské publikum mohlo nad stránkami obdivně vzdychat. Všichni muži kolem ústřední postavy jsou krásní, sošně stavění, patřičně mocní a zřejmě poněkud retardovaní, aby hlavní hrdinka mohla jasně ukázat svoji morální a myšlenkovou převahu. Nebezpeční upíří mistři se musí spoléhat na nováčka, aby za ně řešil triviální úvahy. Po staletích krutých soubojů a intrik jim konečně moderní žena předvede jak na to…
Ideální cílová skupina románu Holky někdy koušou jsou mladé dívky. Čas ukáže, zda jejich nákupní potenciál dovolí vydat celou sérii. Ostatně ženský pohled naleznete zde. Dám šanci ještě druhému dílu, ale pokud se chování postav trochu nevyváží, tak u něj asi skončím. Celkový můj dojem je někde mezi pohlavně neutrálními sériemi Noční lovci a Kate Daniels a estrogenovým šílenstvím, které reprezentuje třeba série Bratrstvo černé dýky.
Hodnocení:
kluci 50 %
holky 70 %
Vydal: Fantom Print; 2014
Četla jsem to v roce 2009, nemohla jsem tenkrát ještě srovnávat třeba s Frostovou nebo Kate Daniels a dalšími sériemi, ale z dnešního pohledu bych to řadila právě na úroveň těch Nočních lovců, cca těch 80 %. Bratrstvo je paranormálka, k tomu bych to určitě nepřirovnávala.
OK, rozproudíme diskuzi. :) Většinu Bratrstva jsem přečetl a za mě je to jasná akční romantická erotická urban fantasy určená pouze pro ženy. Nabízí se otázka – proč jsem to četl, když je to jen pro ženy? Odpověď – protože jsem chtěl referenční knížky, podle kterých bych mohl posoudit, co se holkám na takové literatuře líbí.
S tím souhlasím, Bratrstvo je typická paranormální romance cílená na ženské čtenářky (stejně tak třeba Kenyonová nebo L. Adrian nebo K. Cole…).
Oproti tomu si myslím, že Upíři z Chicaga jsou urbankou typu Nočních lovců, a pokud si vzpomínám, tak Neill tam ani nemá tolik erotických scén jako Frost (čímž nechci odradit ženské čtenářky :)))
Tak v tom případě mi někdo musí vysvětlit jaký je rozdíl mezi paranormálkou a urban fantasy. :) A ano, minimálně v prvním dílu Upírů z Chicaga sex nenajdete.
Dardo, doporučuji přečíst Renčinu studii, kde právě rozdíly mezi paranormální romancí a urban fantasy vysvětluje :-)
http://deti-noci.cz/2012/03/literatura/studie/paranormalni-romance-a-urban-fantasy/
Já se pokusím najít prezentaci, kterou jsem na tohle téma PR měla na jednom z festivalů fantazie a snad by Renča/Axia mohly dohledat téma UF. Ale za hlavní rozlišovací znak by se dalo považovat, že v PR sériích má každý díl jiný pár hrdinů, kteří se snaží propracovat ke svému „žili spolu šťastně až navěky“.
Jinak přibližné rozdělení jednotlivých sérií u nás je tady:
http://deti-noci.cz/2013/02/literatura/studie/vydane-knizni-serie-3-cast-paranormalni-romance/
http://deti-noci.cz/2013/02/literatura/studie/vydane-knizni-serie-1-cast-urban-fantasy-zeny-hrdinky/
http://deti-noci.cz/2013/02/literatura/studie/vydane-knizni-serie-2-cast-urban-fantasy-muzi-hrdinove/
Loni jsme dělaly přehledy sérií, které patří mezi paranormální romance a které mezi urban fantasy: http://deti-noci.cz/2013/02/literatura/studie/vydane-knizni-serie-3-cast-paranormalni-romance/
Ale jednak chci říct, že na tohle rozdělení nemám žádný patent, je mezi nimi občas hodně úzká hranice, prostě takhle tyhle dva subžánry vnímám já.
PR má oproti UF jako hlavní zápletku to, jak se chlap a ženská, nebo prostě jakýkoli pár, i dva chlapi (obvykle každý z jiné rasy – upír/člověk, čarodějka/vlkodlak…) dá dohromady a většinou končí HEA v jedné knize. UF by jako prvotní měla mít detektivní zápletku a tu vztahovou až jako druhou. PR jako série je většinou z jednoho světa, každý díl o jiné dvojici, UF je jenom o jedné dvojici, které to většinou trvá déle než jeden díl, než se dá dohromady, navíc tam bývají i troj- a víceúhelníky (Anita, Sookie, Mercy…).
A pak tu jsou samozřejmě „chlapské“ urbanky, jako Dresden, Noční strana, Kroniky železného druida… , a ty tu vztahovku mají většinou na dost vedlejší koleji. Naopak ty ženské UF mají tu vztahovku na druhé a někdy se stočí i na první, což pak už hraničí právě s PR (třeba Alfa a Omega, Merry Gentry).
Za sebe tomu dávám 60%. Je to prvotina a je to znát, začátek sklouzává do paranormálky, konec je urbankovější. Ovšem ten výběr slov je děsný…Renčo bylo to v aj také uhihňané a uchichotané? to mě fakt zajímá!
Četla jsem to v originále, tak nemůžu posuzovat překlad.
Sakra, to je teda pěknej guláš. A já naivně myslel, že se to rozděluje podle toho, jakým stylem je ta která knížka napsaná.
Tedy:
Urban Fantasy – autor využívá fantasy prvky (fantasy je poměrně přesně definováno) v moderním prostředí
Paranormální – autor využívá prvky, které bývají v našem světě označovány za paranormální a plno lidí tvrdí, že je ovládá. Tedy rozmlouvání s duchy, čtení myšlenek a podobně.
To je platforma. Pak určujete, jaký zaměření/vyznění tomu autor dal. Třeba romantika, erotika, detektivka a tak dál.
Všeobecně známý příklad je film Duch. Jde o paranormální romantickou detektivku.
Pak třeba film s Cruisem Legenda. Jde o romantickou fantasy.
Zas takový guláš to není. V podstatě rozdíl mezi urban fantasy a paranormální romancí (v moderním chápání, tedy v paranornální literatuře po roce 2008, kdy přišel boom tohoto žánru) určují dva prvky: detektivní rovina a erotická rovina.
Urban fantasy: hodně detektivní, stojí na řešení údálostí vnějšího světa. Romantická stránka a vztah ústředního páru je stranou. Povětšinou psáno v první osobě očima hlavní hrdinky.
Paranormální romance: děj stojí na budování vztahu ústředního páru a události vnějšího světa jsou okrajové. Povětšinou psáno v třetí osobě.
Mercy, Kate, Alex nebo zde Merit jsou urban fantasy série.
Bratrstvo černé dýky paranormální romance.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Paranorm%C3%A1ln%C3%AD_jev
http://cs.wikipedia.org/wiki/Fantasy
Tyhle definice na wiki neodporují tomu, co jsme napsaly výše. Navíc my jsme všechny psaly o tom, jak se tyhle dva subžánry odlišují, nejde mi o žádné definice, nebo jak to kolikrát rozdělují internetová knihkupectví.
Když máš rád definice: http://en.wikipedia.org/wiki/Paranormal_romance
Jen mám pocit, že u nás je Stmívání YA.
Aha, chápu. Zaměnili jste formu za obsah a proto je to třeba sáhodlouze vysvětlovat a stejně to má logické díry.
Srozumitelněji, zaměňujete to co určuje v jakém světě se to odehrává, za to co určuje co se tam odehrává.
To co určuje kde. Tedy vlastně obrysy světa, který můžeme očekávat, když knížku otevřeme. Nemá to přímo vliv na obsah. Pouze jakým způsobem bude obsah ovlivněn:
sci-fi – vědecká fantastika, svět který nám ukazuje, kam až se může věda dostat a jak to může ovlivnit život
fantasy – zkrácené označení původního meč a magie(Sword and sorcery), tedy svět, kde funguje magie a bojuje se převážně meči, jakýsi pseudostředověk
urban fantasy – fantasy z moderního světa, není třeba aby se odehrávala ve městě, ale je jasné, že meče nahradí střelné zbraně a hrdinu může nahánět třeba helikoptéra
paranormální – není nutné, aby magie fungovala, ale fungují duchové, předpovídání z karet, andělé a podobně, dlouho mrtvý žánr, obnovu zažívá poslední dobou díky romantickým románkům pro mladé ženy, ale není to podmínka, že je něco paranormální, tak to neznamená, že se tam bude odehrávat romantický příběh
dále tam můžeme zařadit dystopii, postkatastrofální, heroic fantasy a podobně
Možná trochu mate, že dílo, které se odehrává v naší běžné současnosti, plus mínus pár let, se většinou nijak specielně neoznačuje a rovnou se uvádí o co tam jde.
To co určuje obsah. Tedy jaké příběhové linie můžeme v knize/kině/divadle očekávat:
detektivka – řeší se nějaká záhada, většinou kolem nějakého zločinu, proces vyřešení můžeme popisovat jako pátrání
horor – autor se snaží čtenáři navodit pocit strachu, je jedno, zda používá přirozené nebo nadpřirozené prvky, takovým přirozeným hororem je třeba Psycho
romance/romantické – v příběhu se bude řešit nějaká přitažlivost mezi osobami, je jedno, jaké kulisy tomu dáme, nezapomeňte, že i Zkrocená hora je romantický film
A další přesnější určení dějové linky…
Dále můžeme upřesňovat, jaké vyznění má dílo mít. Nemá to nic společného se světem, kde se to odehrává, ani s dějovou linkou, která se tam odehrává.
drama – asi se moc nenasmějeme
komedie – měli bychom se smát
tragikomedie – budeme se smát ale občas ne
A tak bych mohl pokračovat dalšími upřesněními…
A? Ty ses ptal jen na rozdíl mezi PR a UF, neboli proč nezařazujeme Bratrstvo do stejné škatulky jako Kate Daniels nebo Upíry z Chicaga. A na to jsme už odpověděly :) Na to není třeba definovat všechny pojmy okolo :)
Šlo mi o to, abychom si upřesnili, co je pro co určující.
Že urban fantasy neznamená primárně detektivní zápletku. Že to z toho názvu není možné vyčíst a pouze víš, že se to bude odehrávat v dnešním moderním světě. Pokud tam je detektivní zápletka a někdo na to chce upozornit, tak se sluší dodat „detektivní“. Tedy „detektivní urban fantasy“.
Že paranormální nemá nic společnýho/určujícího s tím, že tam bude romantická zápletka. Tedy je správě celý název paranormální romance. Proto používání paranormálka nemá smysl, když upozorňuješ na romantickou část. Srozumitelný by bylo, že Holky někdy koušou jsou ze začátku převážně romance a až ke konci začnou být i akční.
Stejně tak s pojetím světa (např. fantasy, urban fantasy, paranormální) nemá nic společnýho vybrání vypravěče (ich forma, třetí osoba), nebo zda je v sérii vždy popisován vztah jedné dvojice, nebo jsou to furt ti samí.
Že prostě použitý svět nemá nic společnýho s příběhem, který se tam odehrává. I ve sci-fi bylo napsáno plno romancí. Je to prostě jen kulisa. Když ti ukážu kulisu hradu, tak budeš moc hádat, že půjde o historickou hru, ale neuhádneš, zda to bude detektivka, romance, komedie, drama, bude použit vypravěč doplňující příběh(Romeo a Julie)…
Tak za mě tedy musím souhlasit s Dardou. Jestli je kniha v duchu romance nebo detektivky už mi přijde podružné.
Fantasy je prostě všechno, co má nádech magie nebo fiktivní svět, kde vládne meč a draci
Urbanka je fantasy odehrávající se v moderním světě
Paranormálka je nadpřirozeno s duchy v současnosti a nebo ovládání myšlenek či telekineze.
A k věci: recenze je moc pěkná a divím se, žes to Dardo přelouskal :-)
Děkuji. Mé ješitné ego každá chvála vždy zahřeje. ;)
Každopádně, pokud se týká pochválení za recenzi, tak je třeba vždy stejnou měrou chválit i Renču. To ona piluje a přidělává cingrlátka surovému materiálu. :)
Jinak přelouskání nebyl problém. Čte se to pěkně. To autorka i překladatelka odvedli dobrou práci. Nekomplikovaný text. Vše na svém místě. Žádné zbytečné zabíhání do nesmyslných popisů, ale ani nechybí podstatné informace. Rozhovory svižně odsýpaj. Na ničem se ti oči při čtení nezastavěj.
S čím mám problém, to jsem v recenzi popsal. Hrdinka se chová, uvažuje a mluví jak sedmnáctiletá. No a přístup ke chlapům v celé knize. Akce je sice málo, ale je to první díl, hrdinka se teprve seznamuje s novým životem a tak uvidím v druhé knize.
A k hodnocení, asi se málo vnímá, že vlastně 50% je průměr. Takže propadák to úplně není.
Souhlas s Dardou. Čte se to dobře, je to jednoduché čtení, čte se to samo. Ano hrdinka se chová jako teenager, nevím, proč je u těchto knížek norma vysokoškolačka (zde dokonce asák), která je mentálně dítě. Mě nejvíc vadila jiná věc a to hihňání a chichotání a zírání. VŠICHNI, bez vyjímky. Lidé, mladí i staří, upíři. Nemohla jsem tomu věřit. Proč?!? Moje hodnocení 60%, dalo se to dočíst. A konec byl docela fajn. Třeba se autorka časem vypíše.
K výběru slov. Poměr těch slov u autorky v originále a tudíž i v překladu: postavy se asitak stokrát usmály, přibližně dvacetkrát zasmály a asi dvacetkrát zahihňaly a stejnou měrou zachichotaly. Chloe Neill je možná veselá kopa a podle toho se chovají její postavy. Když to tak autor chce, má to mít.
Ještě k té otázce v perexu… Myslím, že ten trh není těmi urbankami tak zaplněný, jako byl loni nebo předloni. Nevidím samozřejmě L.M. do hlavy, ale je možné, že čekal, až některé série dojedou, než přišel s novou. Končí Frostová, Mercy vychází už jen jednou ročně, protože dotáhli vydávání originálu, podobně tu bude brzy s K.Daniels. A taky už nevychází K. Cole, K.Chance, Ch.Harris, K.Price, K.Harrison, T.Huff. Na druhou stranu mám dojem, že zájem o tenhle žánr opadá. Nebo byl ten trh loni a předloni v tomhle subžánru přesycen a čtenáři neměli na to, aby kupovali všechny ty série.