Stacey Kade: Zamilované duše
Měl to být úkol jako každý jiný – uklidnit jednoho rozzuřeného ducha, vyřídit s ním jeho poslední přání a pomoct mu tak „na druhou stranu“. Willa by nikdy nenapadlo, že přitom pozná dalšího člověka, který stejně jako on vidí duchy. A loví je.
Už jsou to dva měsíce, co Alona Dareová opustila tento svět – tedy ne tak úplně. Jako duch pomáhá školnímu vyvrženci Willovi s ostatními duchy, řeší jejich poslední nedokončené věci, aby se konečně jejich duše mohly vydat za bílým světlem. V domě nedávno zesnulé paní Ruizové na ně ale čeká překvapení – dívka Mina, která nejen vidí a slyší duchy, ale také disponuje zařízením na jejich polapení. Will se tak díky ní dozví, že na světě operuje celá organizace lovců duchů, která má o Willa víc než velký zájem.
Jedním z velkých pozitiv Zamilovaných duší je skutečnost, že román dějově nabírá na obrátkách a v podstatě od prvních stránek se čtenář ocitne ve víru akce a překvapení. Jsou odhalena mnohá tajemství a zjištěny mnohé skutečnosti. Je patrné, že si Stacey Kade svět svého díla promyslela, zákonitosti jsou jasně dané a díky střídajícím se pohledům Willa a Alony děj plyne poměrně rychle.
Tam, kde bylo Setkání s duchem hravé, humorné a odlehčené, jsou ale Zamilované duše románem působícím vážnějším tónem. Alona je sice stále Alona, poměrně sebestředná dívka, která se snaží vše využít ve svůj prostěch, nyní se ale jen horkotěžko smiřuje se skutečností, že život její rodiny jde dál a že ti, které považovala za své kamarády, se po její smrti ukazují v pravém světle.
Naproti tomu Will ztrácí v druhém dílu charisma a spíše než jako dospívající podivín s mimořádnou schopností a odhodláním se chová jako dvanáctiletý naiva, který sice má své dobré chvilky a správný charakter, po většinu knihy je ale poměrně nesnesitelný. Čtenář se do něj jen těžko vcítí, proto je mu poměrně lhostejné, jak moc Willa zasáhla tajemství, jež odkryl o svém otci.
První díl působil především jako romance o tom, kterak se (mrtvá) roztleskávačka zamilovala do školního podivína, v druhém dílu stojí romance stranou a v podstatě je pro příběh nedůležitá – román totiž pomalu spadává do žánru paranormálního thrilleru, který ale na rozdíl od prvního dílu pozornost čtenáře neudrží. Výsledek tak působí poměrně splácaně a uspěchaně a spíše jako předehra ke (snad) mnohem působivějšímu pokračování.
Vydal: Fragment; 2013
