Petra Neomillnerová: Sladká jak krev
„Nejsi upírka.“
„Cože?“
Timotej si nás měří a tuším, že se dobře baví.
„Nikdy jsi nezemřela.“
A už je to tu zase. Minimálně jednou za padesát let někdo vytáhne pikantní podrobnosti mého přerodu.
V prvním díle upírské série nám Petra Neomillnerová představí Tinu Salo. Upírku, která není docela mrtvá – na rozdíl od svých úplně mrtvých druhů může na slunce, což je výhodou i prokletím. Ostatní upíři ji pro její odlišnost nemají příliš v lásce, ale Tině to moc nevadí. Má svých starostí dost.
V Praze se začínají objevovat mrtvoly bez krve a je na Tině, aby zjistila, kdo to má na svědomí, dřív než z toho bude malér. Sny o krvi jako vzpomínka na neznámého tatínka Tině na klidu taky nepřidají. Hlavou upírů v Čechách je Timotej, starý upír, který má tetovací salon, ale na vedení mocichtivých upírů je příliš shovívavý, a tak se mu upíři trochu vymykají z rukou. Ještě, že Tina stojí při něm a je ochotná pro něj i zabíjet.
Z Berlína přijíždí Tině na pomoc při pátrání po zdivočelém upíru Kay Schaefer. Na řešení případů sice hlavu nemá, ale jako zbraň je výborný. Kay s Tinou spolu zpočátku příliš nevycházejí. Ve vzduchu stále visí otázka, jestli Kay pro jistotu nepůjde po Tině a Timotejovi, místo po nezbedné mládeži. Přeci jen Kay na slovo poslouchá Gothel, vládkyni Berlína, a nikdo si nemůže být jist, jestli nechce rozšířit své území. Medvědodlak Konrád Bér pracuje u místní policie a pomáhá Tině s materiály k vyšetřování a zahlazení nepříjemností, kterých nemrtví nadělají víc, než je Konrád ochoten snášet, ale co jiného mu zbývá.
Hrdinové v této knížce nejsou příliš hrdinští, je to spíš sebranka řízená touhou po krvi a moci. Mocenská politika je pro upíry hlavní zábavou hned po pití krve králíků. Nečekají nás žádní charismatičtí upíři řečnící o lásce, ale krev sající monstra, jejichž společným znakem je cynismus. Lítost je něco, co je všem cizí, a když náhodou někoho přece jen přemůže soucit, nebo podobný pocit, snaží se ho co nejdříve zbavit jako něčeho, co je na obtíž. Nejsme ochuzeni ani o milostná dobrodružství, která však s láskou nemají nic společného. Jde čistě o postelovou akrobacii, okořeněnou pitím krve.
Kromě násilí a sexu najdeme v knize i humorné rozhovory, a když se na Prahu nebudeme dívat jen očima Tiny, najdeme v příběhu i hlubší myšlenky a poselství. Svět je zlý, a kdo to nevidí, bude brzy poučen nepříliš příjemně.
Děj knihy probíhá místy až závratným tempem. Petra Neomillnerová se příliš nezdržuje dlouhými popisy míst a postav, ani pocity svých hrdinů. Ale i bez nich víme, jak se která postava cítí, kam jde a co tam bude dělat. Je to jako jízda na divoké řece, nejdřív se toho trochu obáváme, ale nakonec nechceme žádný volej, jen ještě větší spád.
Kniha Sladká jak krev se čte sama, takže ji stačí vzít do ruky a pak ji odložit, až budete na poslední stránce. Ani nebudete vědět, jak jste se ke konci dostali. Pokud jste tuto sérii ještě číst nezačali, směle do toho. Výhodou druhého vydání je, že na další díly nebudete muset čekat příliš dlouho.
Vydal: Brokilon; 2011
Až v souvislosti s novým vydáním jsem si všimla, jak se správně píše název knihy. Měla jsem zafixování, že je tam "jako". Asi se mi ty dvě "k" po sobě špatně vyslovují nebo co.
Jinak Tina byla první kniha, kterou jsem od PN četla, a byla jsem tenkrát hodně překvapena tím přítomným časem, který teď už u Tiny beru jako běžný.
Já mám taky zafixováno "jako" a i když vím, že je tam "jak", při vyslovování názvu knihy stejně řeknu jako. Výborně napsaná recenze.
Teda nevím, více se mi líbila obálka od Tritonu. Tohle je dost klišovitý a obyčejný.:-( Knih o upírech s ksichtem nějaký ženský je dost, ale ta předešlá byla originální a "jiná":-(
Ta "jiná" obálka především neměla s obsahem knihy nic společného, tady je ta holčina aspoň Tině podobná a celkově to odkazuje na upíří tématiku. A ani Petře se ty původní vůbec nelíbily.
Darkwitch děkuji za recenzi, perfektní obraz výborné knihy.
Taky jsem myslela, že je v názvu jako a to "jak" se mi tam vůbec nehodí…
Axia děkuji :)
Třeba neměla s knihou nic moc společného, ale byla aspoň zajímavá a něčím tajemná. Tahle je pěkně nudná. Znám dost knih (a nejsem určitě jediná), co se "pyšní" obálkou s ksichtem nějaký holky, co jí z úst teče krev. Přijde mi prostě, že je toho už moc a že by se dala vymyslet jiná a hezčí. Ale je to jenom můj názor, někomu se tahle nová může třeba líbit víc. U mě ale palec dolů a na to starý vydání nedám dopustit.
Problém původní serie obálek byl, že z nich nebylo jasné, o čem serie je. Umělecké obálky jsou sice pěkné, ale primární úlohou obalu je nalákat čtenáře ke koupi. Domácí autoři už jsou tak dost hendikepovaní, a čísla prodejů jsou rozhodujícím faktorem, pokud má serie pokračovat dál.