Vila nad mořem Stefana Grabińského aneb Temné síly účtují

Po základním povídkovém kánonu polského autora mysteriózních, okultních a hororových příběhů se nám Stefan Grabiński konečně představuje i jako divadelní dramatik. A to hned překladem, který začal psát svůj vlastní příběh.

Jak je zmíněno již v zajímavé a informativní předmluvě, jež se ve třech částech zabývá kontextem originálu, Vydrovým rukopisným překladem a Grabińského překlady do češtiny, dlouho se mělo za to, že prvním překladem polského autora do českého jazyka byl výbor z jeho povídek V domě Sáry a jiné povídky (Volvox Globator, 2012, překl. L. Martinek). K poslední části této předmluvy dodejme ještě překlady povídek Slepá kolej (Ślepy tor) v pátém čísle časopisu Howard (prosinec 2012) a Čmoud (Smoluch) ve třetím čísle časopisu Krátký řez (květen 2023). Předmluva odhaluje tajemství i osudy po letech objeveného Vydrova překladu, který se ke sto letům jeho pořízení rozhodlo publikovat ostravské nakladatelství Protimluv.

Stefan Grabiński je často označován za polského Edgara Allana Poea. Nutno říct, že Grabińského tvorba má, co do obsahových prvků, mnohem větší záběr. Hned několik příběhů věnoval železnici, fascinaci ohněm či erotickým pohnutkám a pnutím a temným stránkám mezilidských (intimních) vztahů. Ty okrajově prosakují i do jeho divadelního dramatu Temné síly, jež bylo na žádost samotného autora do češtiny přeloženo jako Vila nad mořem.

Příběh se odehrává v titulní vile nad mořem a autor v něm rozehrává snad až klasickou zápletku milostného trojúhelníku s tím, že jedna z rozdaných karet hry je již nějakou dobu mrtvá. Svérázně, byť na svou dobu snad nepřekvapivě pojatý manželský pár (ona si ho vzala i přesto, že milovala jiného, který zemřel při lodním neštěstí) navštěvuje dávný známý. V probíhajících vzpomínkových rozhovorech se pomalu odhalují dávná, přehlížená a ignorovaná tajemství, kreslí se nové podoby dávných událostí a stíny minulosti začnou svírat hrdla současnosti.

Vila nad mořem je (s ohledem na dobu vzniku) možná lehce čitelný a částečně předvídatelný příběh, přesto však dokáže zaujmout a vtáhnout postupně odhalovaným tajemstvím, houstnoucí atmosférou a událostmi prostupujícím napětím. Tam, kde si zpočátku hraje jen s pomrkáváním a žánrově laškovným nahazováním návnady, se od objevení žebráka příběh nemilosrdně řítí k mysteriózně okultnímu vyvrcholení. Protože nejen voda, ale i pravda si cestu najde. Někdy však natropí více škody než voda, neboť zasahuje mnohem hlouběji a trvaleji.

 

Tam, kde je Grabiński v jiných příbězích otevřenější, přímočařejší a expresivnější, si ve svém divadelním dramatu (které je ovšem adaptací, či rozvedením, chcete-li, stejnojmenné povídky) uvědomuje formu a prostředky divadelní formy a v podstatě pouze pomocí mluveného slova a několika vizuálních prvků zabaluje příběh do tajemného oparu, kde je řečeno jen a pouze to, co vyřčeno být musí, aby tajemno přejelo po zátylcích v hledišti (či čtenářů) a udělalo, co má. Atmosféra, napětí, mystérium, zahloubání, to jsou základní průvodní slova příběhu.

Stefan Grabiński byl natolik schopný autor, že není třeba jeho dílo, ani konkrétně tuto hru, uvádět do kontextu doby svého vzniku. Pomůže to dodat esprit, to ano, ale i bez toho se to současnou explicitností, doslovností a žánrovou teatrálností dokáže probojovat a protlačit tam, kam má. Na správná místa. A tam působit.

Grabińského přednostmi totiž vždycky byly cit, hloubka a pronikavost. Nejinak je tomu i v této divadelní hře, neb jak napsal jeho krajan Karol Irzykowski: „Grabiński dokáže být vynalézavý, umí dávkovat tajemství po částech (…), zahalit je oblakem zlověstných příslibů, které obvykle dodrží.“ A přesně toto na čtenáře a čtenářky čeká ve Vile nad mořem.

Jak je u knih Protimluvu, na nichž se podílel historik hororu a černého žánru Martin Jiroušek, zvykem, i tato obsahuje zajímavou obrazovou přílohu. Kniha vyšla jako příloha třetího čísla kulturní revue Protimluv (3/2023).

Vydal: Protimluv, 2023
Původní název: Ciemne siły (Willa nad Morzem) (1921)
Překlad: Bohumil Vydra (1923)
Počet stran: 80