Danielle L. Jensen: Mostní království – Princezna klamu

V nakladatelství Laser vychází román Princezna klamu, první díl romantické fantasy série Mostní království.

ANOTACE:
Dvě věci ví princezna Lara naprosto jistě. Zaprvé, že král Aren je její úhlavní nepřítel. A zadruhé, že to bude ona, kdo ho srazí na kolena. Proto ochotně přistoupí na dohodnutý sňatek, který má znepřáteleným královstvím přinést mír.

Lara ale mír na srdci nemá. Naopak je odhodlaná udělat cokoli, aby Arenovo království oslabila zevnitř a spolu s ním přinesla zkázu i samotnému králi. Čím víc se však dozvídá o svém novém domově a o válce o most, jež v bouřemi zmítaném světě zuří, tím víc začíná pochybovat o tom, jestli sama stojí na straně dobra, nebo patří k těm zlým. A když se její city k Arenovi promění z ledové nenávisti v prudkou vášeň, ocitne se Lara před nelehkou volbou. Které království zachrání… a které zničí?

 

INFO O KNIZE:
Vydá: Laser; 10/2023
Původní název: The Bridge Kingdom
Překlad: Alžběta Lexová
Vazba: brožovaná
Počet stran: 416
Cena: 499 Kč

 

UKÁZKA Z KNIHY:

LARA

Lara se opřela lokty o nízkou pískovcovou zídku a zadívala se ke vzdálenému pohoří, za jehož vrcholky právě zapadalo zářivé slunce. Mezi ní a horami se rozkládala jen vyprahlá pustina, písečné duny, škorpioni a pár ještěrek. Bez dobrého velblouda, dostatečných zásob a řádné dávky štěstí by poušť člověk překročil jen stěží.

Lara měla nejednou chuť to zkusit.

Tichem se rozlehlo dunění gongu. Posledních patnáct let ji ten zvuk volal k večeři každý den, ale dnes ji rozechvěl jako válečné bubny. Zhluboka se nadechla, aby se zklidnila. Potom se otočila a vykročila přes cvičiště směrem k vysokým palmám. Kolem nohou jí šustily růžové sukně. Na večeři mířilo i jedenáct Lařiných nevlastních sester. Každá v podobně honosné róbě, jen v jiných barvách, jež pro ně vybíraly jejich mistryně estetiky.

Sama růžovou nesnášela, ale její názor nikoho nezajímal.

Po patnácti letech života v ústranní je se sestrami čekal poslední společný večer a mistr meditace jim uložil, aby hodinu před jídlem strávily o samotě na svém oblíbeném místě a přemítaly o všem, co se tu naučily, a o tom, jak nabyté vědomosti zúročí.

Tedy přinejmenším jedna z nich je zúročí.

Slabounký vánek donesl k Laře vůni oázy. Ovoce, zeleň, vařené maso a především voda. Drahocenná, vzácná voda. Areál se nacházel na jednom z mála pramenů v Rudé poušti, daleko od tras karavan. Odlehlý. Utajený.

Přesně jak to měl jejich otec, král Maridriny, rád. A z toho, co se o něm doslechla, si potrpěl na to, aby bylo vždycky po jeho. Ať tak, či onak.

Zastavila se na okraji cvičiště, zlehka si otřela chodila o holeně, aby z nich smetla písek, a pak si nazula křehké sandálky na vysokém podpatku. Ani na vteřinku nezakolísala, stála stejně sebejistě, jako by na sobě měla těžké bojové holínky.

Cvak, cvak, cvak. Zvuk podpatků na mozaikové dlažbě kopíroval splašený tlukot jejího srdce. Přešla krátký most a náhle přes zurčení vody zaslechla smyčce. Otec s sebou přivezl i hudební doprovod.

Lara pochybovala, že muzikanty čeká i zpáteční cesta.

Po páteři jí stekla kapička potu. Popruh pouzdra s dýkou na vnitřní straně stehna měla už úplně zvlhlý. Dnes večer neumřeš, prozpěvovala si v duchu. Dnes ne.

Se sestrami se shromáždily uprostřed oázy, na nádvoří lemovaném potůčkem, který přecházel v ostrůvek zeleně. Kráčely k obrovskému stolu s hedvábným ubrusem. Deska se téměř prohýbala pod vahou stříbra určeného k více než dvanácti chodům. Za třinácti židlemi stáli sloužící, všichni němí, a hleděli upřeně do země. Když k nim dívky došly, odsunuli jim sluhové židle. Lara se na tu svou ani nepodívala. Věděla, že tam leží růžová poduška.

Žádná ze sester nepromluvila.

Lara pod stolem ucítila dotek ruky. Kratičce zalétla očima doleva, střetla se pohledem se Sarhinou, a pak zase rychle sklopila zrak do talíře. Všechny byly princezny, všechny dvacetileté, každá z nichbyla dcerou jiné z králových manželek. Král je nechal převézt do tohoto tajného střediska, aby podstoupily výcvik, jaký žádná z maridrinských dívek nikdy neabsolvovala. A tento výcvik byl nyní u konce.

Lara cítila, jak se jí svírá žaludek. Sarhina jí byla ze všech sester nejbližší a její dlaň byla na dotek chladná a o poznání sušší než Lařina. Rychle sestřinu ruku pustila.

Gong zaduněl znovu. Hudebníci utichli a dívky vstaly. Vteřinu nato dorazil jejich otec. Stříbrné vlasy se mu leskly ve světle lamp, a zatímco se k nim po pěšince blížil, prohlížel si je azurově modrýma očima, které po něm všechny podědily. Laře po stehnech stékaly stroužky potu, přesto ji výcvik ponoukal vnímat každičký detail. Indigový odstín otcova kabátce. Ošoupanou kůži holínek. Meč u pasu. A když se natočil, aby obešel stůl, všimla si i nepatrného obrysu ostří na jeho zádech.

Dívky počkaly, dokud se neposadil, a teprve potom ho bez­hlesně napodobily.

„Dcery.“ Silas Veliant, král Maridriny, se s úsměvem opřel a zalétl pohledem ke svému ochutnavači. Muž přikývl a král se natáhl pro pohár s vínem a pořádně si přihnul. Princezny se napily také, ačkoli Lara chuť šarlatového nápoje jen stěží vnímala.

„Jste můj nejcennější majetek,“ spustil král a mávl rukou s pohárem kolem celého stolu. „Z dvaceti dívek, co jsem sem poslal, jste přežily jen vy. A nejen to. Vedly jste si skvěle, a to při výcviku, který by byl tvrdou zkouškou i pro ty nejlepší muže. A vy nejste muži.“

Jen díky onomu výcviku Lara v tu chvíli nepřimhouřila vztekle oči. Nedala na sobě znát vůbec nic.

„Nechal jsem vás sem zavolat, abych z vás vybral tu nejlepší. Tu, jež se stane mou dýkou ve tmě. Královnou Ithicany.“ Čišelo z něj zhruba tolik soucitu a pochopení jako ze štírů v poušti. „Jedna z vás dostane za úkol rozložit obranu Ithicany zevnitř a navrátit Maridrině její bývalou slávu.“

Lara přikývla, stejně jako její sestry. Ve vzduchu viselo očekávání. Ne pokud šlo o otcovo rozhodnutí. To totiž padlo už před několika dny. Marylyn seděla na opačné straně stolu, zlaté vlasy spletené do složité koruny, s níž ladily její zlatavé šaty. Marylyn byla jasnou volbou – chytrá, elegantní, krásná jako úsvit… a svůdná jako soumrak.

Ne, ono očekávání se týkalo jejich budoucnosti. Nevěstu pro korunního prince – nyní krále Ithicany – už otec vybral. Teď zbývalo jen rozhodnout, co bude se všemi ostatními. V žilách jim kolovala královská krev a to jim dodávalo určitou cenu.

Všechny sestry, včetně Marylyn, se poslední dva večery scházely a usazené na polštářích probíraly, jaký asi bude jejich osud. Za kterého z otcových vezírů se provdají. Do kterého z království je vyšlou jako nevěsty. Na konkrétním muži ani zemi žádné z nich nezáleželo. Toužily jen po tom dostat se konečně odsud a získat svobodu.

Lara se oba večery držela stranou. Do diskuse se nezapojovala a namísto toho sestry pozorovala. Zapisovala si do paměti jejich úsměvy a oči. Vzpomínala na to, jak s každou z nich bojovala a jak je stejně často objímala. Jak je měla ráda. Jak se i v dospělosti držely pohromadě jako smečka štěňat bez matky.

Lara totiž věděla něco, co ony ne. Otec měl v úmyslu odsud odvést jen jednu z nich – budoucí královnu Ithicany.

Sluha před ni položil talíř se salátem zdobeným sýrem a ovocem a Lara se mechanicky pustila do jídla. Budeš žít, budeš žít, budeš žít, opakovala si v duchu.

„Ithicana už od nepaměti drží pod palcem veškerý obchod a svévolně rozhoduje o osudu ostatních království, jako by byla nějaké temné božstvo,“ pokračoval otec a prohlížel si dívky bystrýma očima. „Můj otec, jeho otec i jeho otec se všichni pokoušeli Království mostu zničit. Nájemnými zabijáky, válkou, blokádami, vším, co se jim nabízelo. Ale žádného z nich nenapadlo vyslat ženu.“

Prohnaně se ušklíbl. „Maridrinské ženy jsou křehké. Slabé. Hodí se jen na vedení domácnosti a výchovu dětí. Vyjma vás dvanácti.“

Lara ani nemrkla. Její sestry zrovna tak. Na vteřinku ji napadlo, jestli si otec vůbec uvědomuje, že má teď každá z nich chuť ho za tu urážku probodnout… a že by to každá z nich hravě dokázala.

„Před patnácti lety,“ navázal král, „si král Ithicany vyžádal nevěstu pro svého syna a dědice. Jako splátku. Platbu.“ Ohrnul rty. „Ten parchant je rok po smrti a jeho synáček se přihlásil o svá práva. A Maridrina je připravená.“ Zalétl pohledem k Marylyn a pak se zadíval na služebnictvo, které odklízelo talíře po salátu.

Lara si v houstnoucích stínech postupujícího večera všimla pohybu. Cítila přítomnost hordy vojáků, co s sebou otec přivezl. Služebnictvo se vrátilo s polévkou. Z misek stoupala pára a vůně skořice a pórku.

„Chamtivost Ithicany, nadutost a opovržení, jež vůči vám cítí, budou její zhoubou.“

Lara odhlédla od otce a zadívala se do tváří sester. Nemohl je nechat žít. Jejich výcvik a skutečnost, že znají jeho plány, znamenaly pro všechny – vyjma jeho vyvolené – rozsudek smrti. Tahle večeře bude jejich poslední.

Sluhové před ně položili polévku. Dívky počkaly, dokud otcův ochutnavač nepolkl jedno sousto a nepřikývl, a pak zvedly lžíce a poslušně se pustily do jídla.

Lara udělala totéž.

Otec svou favoritku vybral na základě inteligence a krásy. Zvolil tu, které se nejvíce dařilo v boji a strategii. Tu, která prokázala největší nadání v ložnici. Myslel si, že tohle jsou ty nejdůležitější rysy. Na jeden však zapomněl.

Sarhina vedle ní strnula.

Mrzí mě to, omluvila se Lara v duchu sestrám.

A pak Sarhinino tělo zachvátila křeč.

Kéž všechny najdete svobodu, kterou si tolik zasloužíte.

Sarhinina lžička přelétla na druhou stranu stolu, ale ostatní dívky si toho ani nevšimly. Bylo jim to jedno. Všechny se totiž dusily, kroutily a s pěnou u pusy lapaly po dechu. Jedna po druhé padaly na stůl nebo pod něj. A pak se rozhostilo ticho.

Lara odložila lžíci vedle prázdné misky a zadívala se na Marylyn, která se zhroutila tváří do jídla. Lara vstala, obešla stůl, zvedla sestře hlavu z misky, něžně ji očistila a pak ji položila na stůl. Teprve potom se otočila k otci. Stál celý pobledlý s napůl taseným mečem. Vojáci číhající okolo se přiřítili ke stolu a zkrotili panikařící služebnictvo. Všichni do jednoho třeštili na Laru oči.

„Vybral sis špatně, otče,“ oznámila mu s hrdě vztyčenou hlavou. Nechala se pohltit temnou, chamtivou a sobeckou částí svého já a nehnutě opětovala králův pohled. „Já se stanu příští královnou Ithicany. A srazím Královstí mostu na kolena.“