Cizincem v Olondrii – cestopis s příchutí smutku

Občas se na trhu objeví knihy, které vyčnívají svou jinakostí. Jednou z nich je rozhodně román Cizincem v Olondrii – ten zavede čtenáře do exotických míst popisovaných nebývale poetickým jazykem.

Dževik je synem obchodníka s pepřem a po ničem netouží víc než se podívat do vzdálené Olondrie, kam jeho otec jezdí prodávat zboží. Když se jednou vrátí z Olondrie s učitelem pro Dževika, chlapec propadne kouzlu olondrijského učení a především knih. Jakmile se mu naskytne příležitost odcestovat, využije ji. A nelze pochybovat o tom, že Dževikova cesta bude mít nedozírný vliv na zbytek jeho života.

Cizincem v Olondrii je divnokniha s velkým D. Na rovinu – do postav se hned tak nevcítíte a myslím, že spousta čtenářů se do nich nevcítí vůbec (mezi námi, některé jsou docela protivné). Dlouho nelze říct, zda je v knize nějaký příběh, nebo to opravdu bude pojaté čistě jako cestopis s nekonečnými popisy cizích míst a zvyků. Kromě toho je kniha plná nesouvisejících krátkých příběhů a Dževikových příhod, které odvádějí pozornost od hlavní dějové linky (ano, nakonec se objeví).

Obávám se, že spousta čtenářů to s románem vzdá dřív, než se dostane do třetiny – možná i proto, že tohle je jedna z těch knih, kde forma jednoznačně vítězí nad obsahem, což není pro každého. I já jsem si chvíli myslela, že se k těmto čtenářům přidám – knihu jsem často odkládala, nedokázala jsem se do ní pořádně začíst. A právě to odkládání byl kámen úrazu. Jakmile jsem si totiž řekla, že přečtu víc jak pár stránek, najednou mě příběh od Sofie Samatarové pohltil.

Poetický, květnatý styl plný barvitých a leckdy neobvyklých přirovnání už nebyl na překážku, ale naopak mě dokázal okouzlit. Ve chvíli, kdy si čtenář na autorčin styl zvykne, kniha ho strhne a přiměje ho přečíst ji takřka na jeden zátah. V takovém případě pak ze stránek začnou vystupovat nádherné detaily a snová, melancholická atmosféra. Zajisté, stále je tu velké množství popisů, ale člověk už je vnímá jinak. Dokáže ocenit, jaký cit pro práci s jazykem Sofia Samatarová má a jak si dokáže hrát se slovíčky. Pořád platí, že forma převládá nad obsahem, ale čtenář má větší šanci to docenit, když románu věnuje víc času v kuse a pak nechá své pocity z něj chvíli uzrát – ihned po dočtení je totiž dost těžké říct, co si o tom člověk myslí. S odstupem času ale vykrystalizuje finální dojem, v němž se nedá ubránit pocitu, že kniha vypráví o nejhlubších tužbách srdce a je vlastně docela smutná.

Cizincem v Olondrii je příběh, který vyžaduje plnou pozornost, ale není úplně jisté, jestli nakonec čtenáře odmění. Po dějové stránce totiž nejde na první pohled o nic hlubokého, ale emoce, které ze stránek dýchají, a autorčina nepochybná láska k literatuře mají šanci to zachránit – stejně jako celková atmosféra knihy. A ve výsledku je možné, že čtenáři najdou i onu zdánlivě postrádanou hloubku a budou se cítit obohaceni. Otázkou jen zůstává, kolik lidí dojde s Dževikem až na konec jeho neobvyklé cesty.

Vydal: Host, 2023
Překlad: Jakub Němeček
Vazba: brožovaná
Počet stran: 368
Cena: 439 Kč