Vypůjčený čas: člověk a umělá inteligence v nesmyslném světě budoucnosti
Dvaatřicetiletá Sofie Adlerová trpí smrtelnou nemocí a zbývá jí jen pár týdnů života. Jenže experimentální lék bude hotov nejdřív za půl roku, a tak Sofii uvedou do kryogenní stáze. Sofie se z ní však probere až v roce 2198, tedy o sto šedesát sedm let později, kdy ze světa, jaký znala, nezůstalo vůbec nic…
Sofii nikdo nebere jako člověka, nic jí nevysvětlí, o empatii nemůže být ani řeč a většina s ní zachází jako s kusem masa. Na druhou stranu je pro ně cenná, protože s pomocí její DNA by vědci mohli vyvinout zázračný lék, který by zachránil slábnoucí a vymírající lidskou populaci. A tak ze Sofie udělají další experiment – umožní jí začlenit se do společnosti s pomocí Kontrolora Ichira. Až na to, že Ichiro není člověk, ale bioroid, který má umělé vědomí a lidskou podobu, o čemž Sofie nemá ani tušení. A právě na Ichirovi testují vědci nový software, který má ověřit, jestli se bioroidi mohou chovat lidsky…
Sofie je navždy odtržená od všech, které milovala, a všeho, co znala. Proto se u ní střídají záchvaty vzteku s bezmocí, melancholií a depresí. Pořád je to ale silná hrdinka s pevnými morálními zásadami a zdravým rozumem, jen někdy má příliš horkou hlavu, porušuje pravidla a ve snaze konat dobro způsobí další problémy. Ichiro se snaží vypořádat s „lidským“ způsobem myšlení a emocemi a mezi ním a Sofií se rozvíjí křehké přátelství, které knize dodává to správné kouzlo.
Vedlejší postavy jsou morálně šedivé, protože každá sleduje vlastní cíle a neváhá se Sofií a Ichirem manipulovat. Doktor Edgar Meier by nejradši dělal na Sofii na pokusy, aby mohl vytvořit zázračný lék pro lidi, magistra Ava Olsonová zase testuje Ichira a jeho nový software, aby všem dokázala, že bioroidi se mohou chovat stejně jako lidi a že bez nich se lidská populace neobejde. A generál Adam Dandrige pro změnu bioroidy nesnáší, protože se domnívá, že kvůli nim je lidská populace ještě slabší, neschopnější a závislejší, a nejradši by je odstranil.
Ve Vypůjčeném čase najdeme spoustu tajemství, intrik, politických manipulací a nesmyslných pravidel. Nechybí ani napětí, špetka krimi, trocha akce, kapka humoru a skutečně překvapivé zvraty a odhalení. Nenásilně se knihou proplétá i řada dalších témat: jak lidská může být umělá inteligence, co dělá člověka člověkem, diskriminace, kam až lze zajít ve vědeckém výzkumu a taky to, že nad lidskostí a zdravým rozumem často vítězí politika, byrokracie, mocenský boj a že světu vládne hrstka papalášů s pochybnými motivacemi.
Zuzana Strachotová klade důraz na vykreslení futuristického světa, který má skvěle promyšlený, a tak v knize najdete řadu popisů a vysvětlování. Neskutečně mě bavilo společně se Sofií poznávat svět budoucnosti (ve kterém bych rozhodně žít nechtěla). Když k tomu přidáte autorčin velmi čtivý a chytlavý styl, z Vypůjčeného času se stává neskutečně návykové čtení.
Vypůjčený čas v žánru sci-fi není převratně originální, ale všechno je v něm skvěle vymyšlené, vystavěné, dotažené a správně zamotané. Dějová linka je víceméně uzavřená, nicméně je patrné, že se jedná o první díl chystané série, takže autorka úmyslně nechala nezodpovězenou celou řadu otázek.
Vypůjčený čas jsem si naprosto zamilovala a právem se zařadí mezi nejlepší knihy, které jsem za rok 2023 přečetla. A po dočtení zůstává ještě jedna zásadní otázka – kdy bude další díl? Opravdu nutně ho totiž potřebuju!
Vydala: Epocha, 2023
Vazba: měkká
440 stran / 329 Kč
