Psanci Scarlett a Browne – postapo příběh pro všechny generace

Název Psanci Scarlett a Browne – vyprávění o jejich odvážných činech a troufalých zločinech evokuje možná šestákové romány z Divokého západu. Při druhém pohledu na obálku však oko spočine na troskách výškových budov a hned je jasné, že tady o žádného Jesseho Jamese a přepadávání dostavníků na texaských prériích nepůjde.

Jonathan Stroud je autorem duchařských a čarodějnických fantasy příběhů pro mládež. Proslavily ho především Bartimaeova trilogie odehrávající se v současném Londýně, jemuž vládnou mágové, a série Lockwood & Co. v níž se také v současném Londýně vypořádává s přízraky a duchy výše jmenovaná agentura. Obě tyto série spojují humor, mladí hrdinové, akce a autorova rodná Anglie. Ani ve své nejnovější knize Albion neopustil

Stará dobrá Anglie…

… je pod vodou, tedy z velké části. Z té druhé je zatopena bažinami a z kdysi oku lahodící krajiny plné živých plotů a rázovitých vesniček se za sto let od poslední přírodní katastrofy stala džungle a divočina, v níž se prohánějí vlci, medvědi a kmeny kanibalů. Přesto zde civilizace nevyhynula. A to navzdory tomu, že Londýn je pod vodou a nad hladinu ční možná tak akorát špička Elizabeth Tower a Big Ben odbíjí čas maximálně podvodním stvůrám. Prapor civilizace třímá Nejvyšší rada, která řídí všechny Domy víry v Sedmi královstvích. Na dodržování jimi vydaných zákonů pak dohlíží domobrana. V opevněných přeživších městech smí žít jen ti, kteří jsou schopni dostát náročným kritériím o tělesné a duševní čistotě. Máš o prst navíc, mateřské znaménko velikosti mexického dolaru, hrb, nebo jsi nedej bože Welšan, bandita či lupič? Šup s tebou na popravčí vrch anebo na galeje. A města jsou plná udavačů, pardon, pravověrných a zákonů dbalých občanů.

„Vždycky je to tak báječná zábava. Svlékneme padouchy donaha, pěkně je zbičujeme, pak je připoutáme na železnou popravčí káru a dotlačíme rovnou doprostřed plamenů.“ (str. 105)

Albion už dávno není tou poetickou shakespearovskou Anglií či bezpečným přístavem z dob Margaret Thatcherové. O tom ví své i Scarlett McCainová, dodavatelka svatých relikvií z dob před katastrofou, cestovatelka, poutnice a věřící holka.

„Toho vlhkého bledého rána se Scarlett McCainová probudila v mokřadech vedle čtyř mrtvých mužů. Čtyř! Neuvědomila si, že jich bylo tolik. Žádný div, že se cítila ztuhlá.“ (str. 9)

Jak vidno, Scarlett se o sebe umí postarat. Umí zacházet stejně dobře se šperhákem jako s nožem. Z pistole střílí líp než Buffalo Bill a o přežití v divočině či městě ví své. Scarlett se řídí jediným zákonem, neplést se do ničeho, do čeho jí nic není. Stačí, že šlápla na kuří oko jisté mafiánské organizaci, které teď musí splatit dluh. Ostatně proto se z ní stala bankovní lupička.

A kdo je zatraceně ten Browne?

Beze slova zírala na rozvaleného chlapce. Byl šlachovitý, bledý, vyzáblý a obdařený obrovskýma vykulenýma očima a hřívou bujných černých vlasů, které trčely do stran a připomínaly náhle zmrazený vodní gejzír. Pouze jedna kadeř mu spadala dopředu přes obličej, jako by mu někdo dal pohlavek. Zvedl štíhlou ruku a odhrnul si pramen vlasů z očí. „Ty vole,“ řekla Scarlett.

Tak tady ho máme. Albert Browne, mládeneček, kterého jakožto jediného přeživšího vytáhla Scarlett z havarovaného autobusu v lese kdesi nedaleko Cheltenhamu. Kluk s vizáží podvyživeného králíka a mentalitou malého chlapce je pro děvče s dobrodružnou povahou evidentní zátěží. A přesto se Scarlett rozhodne mladíkovi pomoci a dopravit ho do nejbližšího města. Tím se samozřejmě rozjede spousta nepříjemných událostí a příhod, které tuhle nesourodou dvojici nejen vzájemně připoutají, ale poženou je přírodními živly zničenou Anglií až na sám její kraj.

Jestliže byly nedílnou součástí všech předchozích Stroudových knih akce a humor, v příběhu Alberta a Scarlett je obojího vrchovatě. Držkatá, sveřepá a velice výbušná hrdinka to s novým parťákem nemá vůbec jednoduché a jejich slovní přestřelky jsou prostě skvělé. Důkazem budiž scéna, v níž jsou oba zahnáni pronásledovateli na ostroh nad řekou.

„Prostě skoč do vody.“ Zamrkal na ni. „A co ty?“ „Já pak udělám to samé. Ale nejdřív je zdržím.“ Na tváři mu zazářil nadšený úsměv. „Děkuju ti, Scarlett.“ „Za co? Potřebuju, aby ses mi tu nepletl. Jde akorát o výhodnější pozici.“ „Ty jsi tak ušlechtilý a ohleduplný člověk.“ „To teda vážně nejsem.“ Zlostně na něj pohlédla. „A teď pohni kostrou. Dělej! OKAMŽITĚ, buď tak laskav.“ (str. 63)

Stejně jako Scarlett i Albert má svá tajemství. Navíc to ve světě, ve kterém není místo pro jakékoliv odchylky od normálu, může stát oba hrdiny život. Takže i v tomto směru je o zábavu a akci postaráno. Oba hrdinové jsou navýsost sympatičtí a čtenáře si záhy získají. Svět zatopeného Albionu je natolik pestrý, zajímavý a originální, že zaujme i otrlé čtenáře postapo románů, kteří byli odkojeni Malevilem a pro něž je Den trifidů stará vesta.

Kniha Psanci Scarlett a Browne je sice určena mladším čtenářům, ale bavit bude i dospělé fanoušky postapo příběhů. A nic na tom nezmění ani nevhodná obálka či místy trošku kostrbatý překlad. Tohle dobrodružství stojí za přečtení a já doufám, že autor už konečně dopíše pokračování.

Vydal: Fragment, 2022
Původní název: The Outlaws Scarlett and Browne
Překlad: Václav Soukup
Vazba: brožovaná
352 stran / 369 Kč