Hádes a Persefona – dvojitá dávka komiksové romantiky z Olympu

Když už máme ten svátek zamilovaných, co si takhle dát nějaké něžné, romantické čtení? A když už jsme u toho, co si to rovnou dát jako komiks, ať se na to i hezky kouká?

Osud Háda a Persefony už dlouho fascinuje řadu umělců. Za tu dobu, co ho známe, se stal předlohou mnoha děl – více či méně přiznanou. Nutno podotknout, že v poslední době se příběh změnil z řeckého dramatu o unesené bohyni na příběh dvou milenců, kterým štěstěna není zrovna nakloněna. A proč ne? On totiž tenhle příběh má rozhodně milostný potenciál – ať už ho pojmete jako tragédii, nebo komedii. Když se k tomu připočte ještě celý Olymp a další postavy řecké mytologie – od různých potvůrek přes polobohy až k samotnému Diovi –, máte už slušný základ, z něhož se dá vycházet. Najdete tam snad vše, na co si vzpomenete, ačkoliv je to – mezi námi – plné především toxických záležitostí a málokdo skončí šťastně až navěky (nebo přinejmenším do smrti, která mohla ale přijít dost záhy). Zkrátka staří Řekové byli od přírody optimisté!

V loňském roce se láska mezi Hádem a Persefonou stala inspirací hned třem komiksům (nakreslené byly sice podstatně dřív, ale loni vyšly knižně). Z výtvarného hlediska si tak můžete vybrat mezi několika styly – od ryze uměleckého přes mainstream až po kresbu šmrncnutou mangou. My se tu podíváme na dva kousky, které sice vyšly knižně, ale zároveň jsou dostupné i na webtoons.com

Lore Olympus

Začnu tím víc známým kouskem z pera novozélandské výtvarnice Rachel Smythe. Ta začala svůj romantický komiks uveřejňovat na internetu v březnu 2018 a záhy se z něj stal hit. Když v loňském roce vyšla tištěně první kniha (obsahující 25 epizod z momentálně dostupných 190), okamžitě získala nominaci v kategorii nejlepší komiks v Goodreads Choice Awards, kterou také s přehledem proměnila (získala skoro dvojnásobný počet hlasů než druhé místo). Letos také Lore Olympus vyhrál spolu s dalšími devíti knihami cenu ALA Alex Award.

Příběh Háda a Persefony je v tomto případě zmodernizovaný. Olymp je místo víceméně mimo prostor a čas, kde si bohové jezdí v drahých autech (sám Hádes je kravaťák, vedoucí firmy Podsvětí, zabývající se přerozdělováním duší zemřelých), píší si přes messenger a scházejí se ve strip barech, zatímco venku se nachází starověké Řecko.

Persefona konečně přesvědčila svou matku, která se o ni velice bála, aby se mohla přestěhovat na Olymp, kde hned na prvním večírku padne do oka Hádovi. Dojde samozřejmě k únosu neúnosu, v němž je chudák Hádes zcela nevinně, a následuje prohlubování vzájemného vztahu, řešení konfliktů a překračování klacků pod nohama. Rachel Smythe se i přes občasný vtípek drží spíš vážné noty.

Zajímavé je také pojetí postav. Jsou tu dodržena jistá klišé (a mýty), která k postavám patří, ale zároveň má každá z nich duši a je v jistém ohledu originální. Velmi oceňuji, že se autorka pouští i do vážnějších témat a různých traumat – dává to vyprávění jiný rozměr a je to emocionálně silné. Dialogy byly svižné, k věci a bavily mě. Konec první knihy, to už je ale jiná. Autorka si podle mého ukousla velké sousto, které tak úplně nezvládla. Pokusila se nadnést těžké téma a výsledek nevyzněl tak, jak to nejspíš Rachel Smythe zamýšlela (možná že ano, ale to ukážou další díly). Konec knihy je tak dost rozpačitý.

Největším kamenem úrazu je nicméně výtvarná stránka komiksu. Kladnou zmínku si zaslouží akvarelová stylizace, hra s barvami a práce se světlem. Bohužel kresba jako taková místy vyloženě fyzicky bolí. Sice si na ni v průběhu četby zvyknete, ale pořád se na některé panely skoro nedá koukat. (A to je tam naopak spousta povedených momentů – především tedy černobílé obrázky.) Nevadila by až tolik jednoduchost kresby, přivřít oko by se dalo i nad disproporcemi postav. Bohužel linie, výrazy tváře a celkově místy odfláknutě vypadající panely (někdy to opravdu vypadalo, jako by Rachel Smythe nad panelem nestrávila ani pět minut v programu Malování) způsobily, že vizuál jako celek působí leckdy vyloženě odpudivě. Těžko říct, nakolik zajímavý příběh dokáže v další knize vizuální stránku zachránit.

Punderworld

Druhý komiks je z dílny Lindy Šejić. Že vám to jméno něco říká? Nepletete se. Jejímu manželovi – Stjepanu Šejićovi – u nás totiž vyšlo už několik komiksů (Death Vigil a tři souborné svazky Sunstone). S manželem sdílí nejen vášeň pro kreslení a komiksy, ale také fiktivní světy. Punderworld je skrze postavy propojený se Stjepanovým nejnovějším počinem: erotickou fantasy Fine Print. Punderworld je ale spíš něžný a zatím jen trošku romantický.

V tomto příběhu se Hádes při náhodném setkání bezhlavě zamiloval do Persefony (netušil, že to bylo vzájemné) a trvalo dost dlouho, než to vůbec někomu přiznal. Komiks tak čerpá do značné míry ze vzájemných snah o další setkání a o různá větší či menší nedorozumění z toho plynoucí. Věnuje se okrajově i vzájemným vztahům a nesvárům mezi dalšími bohy, ale soustředí se pochopitelně hlavně na Háda a Persefonu. Na rozdíl od výše zmíněného Lore Olympus se příběh Lindy Šejić odehrává stále ve starověkém Řecku, takže není nouze o polonahé bohy a v řízách oděné bohyně. I tady dojde k (ne)únosu Persefony. Linda Šejić to však pojala po svém, stejně jako celé Podsvětí či zapracování řecké mytologie.

Punderworld je nevtíravě, příjemně vtipný (ačkoliv těch dvojsmyslů a slovních hříček [= pun] tu moc není) a především tak nějak milý, občas možná trochu střelený tím správným způsobem. Sice řeší – minimálně v despotickém vztahu Deméter a její dcery – i trochu vážnější motivy, ale není to nic, z čeho by měl člověk bolení bříška. Je to zkrátka takové pohlazení. Příběhově to možná není nic převratného, ale po pravdě, užívat si prosté namlouvání dvou plachých bohů (s občasnou sexuální narážkou), kterým se děje jedna pohroma za druhou a oni tomu stále čelí tak nějak s úsměvem, má něco do sebe. Těch pohrom tady sice nebylo tolik, kolik byste nejspíš čekali, ale lze předpokládat, že další díly to vynahradí.

K příběhu tak mám jen jednu výtku: nezdálo se mi příliš uvěřitelné, že by Persefona nevěděla, kdo Hádes je, když ho potkala. Sice byla s matkou od ostatních dost izolovaná, ale vzhledem k Hádovu postavení v celém panteonu by ho podle mě měla znát.

Kresba je stejně jako příběh pohlazením. Pravda, je hodně mainstreamová, ale zároveň má určité charakteristické rysy, díky nimž poznáte, že jde o práci Lindy Šejić. Pokud chcete strávit večer s příjemnou – i když nenáročnou – četbou, je Punderworld dobrou volbou. Není to žádné drama, ale zároveň tu nechybí emoce a dojde i na pár zvratů.

Kdybych z těchto dvou komiksů, které jsem tu dnes představila, měla zvolit jeden, který bych vám doporučila, byl by to jednoznačně právě Punderworld.