Robert A. Heinlein: Hvězdná pěchota
Hvězdná pěchota. Literární klasika, kterou si nejen podle anotace buď zamilujete, nebo ji nepochopíte. Mrtvej brouk je dobrej brouk. Prostě za Buenos Aires! Chcete vědět víc?
Hned úvodem asi bude nejlepší upřesnit, co vlastně Hvězdná pěchota není, abyste se vyhnuli zklamání. Mnoho lidí má tendence si knihu spojovat se zábavným parodickým filmem, který před skoro pětadvaceti lety natočil Paul Verhoeven a v němž si hlavního hrdinu zahrál Casper Van Dien (ten se dočkal zasloužené pozornosti na prvním pražském Comic-Conu), ale to by byla velká chyba.
Samozřejmě v ní nechybí akční scény, ale ty rozhodně netvoří jádro celého příběhu, protože jsou většinou úmyslně vyprávěny s nezúčastněným reportážním odstupem. Dozvíte se, jak která bitva skončila a jaký měla ve válce proti hmyzu dopad, ale nečekejte žádné dlouhé pasáže ve stylu Fabianových Mariňáků.
Válka a boj totiž tvoří pouze nezbytnou kulisu celého příběhu, který autorovi umožňuje průběžně na vás chrlit jednu myšlenku za druhou, přičemž nechává zcela na vás, jak si je přeberete.
Tady se sluší podotknout, že kniha poprvé vyšla v roce 1959 a je třeba ji alespoň trochu zasadit do dobového kontextu. Na jedné straně máte v románu dost militantně zaměřené sjednocené lidstvo, které ctí pravidlo, že pouze ten, kdo si poctivě odslouží několik let v armádě, si zaslouží získat plné občanství s volebním právem a „svobodné“ rozhodování o svém dalším osudu, i když za to často zaplatí tu nejvyšší cenu. Je opravdu tvrdý vojenský dril doplněný ideologickým výplachem tím nejlepším vkladem pro budoucí vývoj lidské civilizace, která je ochotná řešit své problémy pouze silou? A co strana brouků, která je naopak rozdělena dle přísných kastovních pravidel na obyčejné dělníky, válečníky a vládnoucí třídu? Nepřipomíná vám tento utopický systém pouze do krajnosti dovedené myšlenky komunismu? (Pro jistotu raději doplňuji, že tato interpretace nepochází z recenzentovy hlavy, ale jedná se přímo o citaci z knihy.)
Během výcviku Rico často podobným způsobem delší dobu debatuje se svými učiteli nebo nadřízenými o tom, zač a hlavně proč je třeba bojovat. Ačkoliv to všechno myslí upřímně a sám si to nejspíše neuvědomuje, stává se pouze dalším masem do mlýnku v obří válečné mašinérii, kde život jednotlivce nemá žádnou cenu.
Záleží na vás, jestli budete text brát jako nadčasové podobenství s varovně zdvihnutým prstem, nebo si naopak budete pouze užívat „zábavnou“, do krajnosti dovedenou představu totalitní vojenské společnosti. Přestože má kniha za sebou již nějaký ten pátek, je stále aktuální a příliš nezestárla, protože Robert A. Heinlein na těch správných místech necítil potřebu cokoliv komplikovaně vysvětlovat, aby neodváděl pozornost od hlavních myšlenek.
Na několika řádcích je prostě konstatováno, že když lidé silou rozšiřovali své impérium, brouci pomocí vesmírných lodí dokázali zaútočit na Zemi a ohrožené lidstvo musí pro zachování svého druhu podniknout odvetný úder. Pro základní popis rozestavení a motivace figur na galaktické šachovnici to bohatě stačí a není třeba se zdržovat popisováním toho, jak vlastně ty broučí mezihvězdné lodě fungují nebo jak je vůbec staví. Je to prostě jen vhodně použitá rekvizita dobře zapadající do pokřiveného vesmírného světa a cokoliv jiného by asi mohlo (zejména s odstupem let) působit nechtěně směšně.
Důležité je při hodnocení brát v potaz těžko přenositelnou generační zkušenost z poměrně nedávno skončené druhé světové války, která v knize zanechala svůj nesmazatelný otisk – pro srovnání doporučuji třeba knižní memoáry roty E od Stephena Ambrose známé jako Bratrstvo Neohrožených. Opravdu je použití síly vždy tou nejlepší cestou k dosažení cíle? I když vše je opět lehce zjednodušeno tím, že s brouky asi nelze jen tak snadno zasednout k vyjednávacímu stolu.
Hvězdná pěchota u nás vyšla již několikrát a páté vydání se dočkalo nového překladu. Na porovnání s originálem si netroufám, ale pro srovnání jsem si přečetl i první dvě kapitoly prvního vydání. Novější kniha je jazykově více učesaná a lépe se čte, na druhou stranu překladatel občas využil možná přesnější, ale odlišný překlad u některých pojmů (Rasczakovi raubíři a Rasczakovi rváči), takže to může na čtenáře působit trochu rušivě, když se nedočká svých oblíbených hlášek z filmového zpracování.
Co tedy napsat závěrem? Tohle upravené vydání se podařilo, nový překlad Tomáše Jeníka knize prospěl a vyplatí se pořídit i těm, kteří již knihu četli. Pro ostatní je tato podoba ideální k seznámení s jednou z největších klasik, o které se všeobecně hodně mluví – i když nejste zrovna militaristický typ, těch dvě stě šedesát stránek určitě zvládne každý.
Ačkoliv se jedná „jen“ o sci-fi, nebojím se román zařadit hned vedle 1984 nebo 451 stupňů Fahrenheita, které by si měli povinně přečíst všichni, kdo to s knížkami myslí opravdu vážně. No a filmoví diváci budou možná překvapeni zjištěním, že oproti literární předloze se u některých postav změnilo jméno i pohlaví.
Vydalo: Argo/Triton, 2021
Původní název: Starship Troopers
Překlad: Tomáš Jeník
Vazba: vázaná
264 stran / 398 Kč