Margaret Owenová: Milosrdná vrána

Vrány jsou sice milosrdné, ale nejsou laciné. V nakladatelství Fragment vyšel strhující první díl fantasy série z pera Margaret Owenové.

Mělo to být rutinní vyzvednutí hříšníků, sice šlechticů, ale přesto nic zvláštního, možná lepší viatikum. Fie ale opravdu nečekala, že se v paláci bude muset s královnou handrkovat o směšné viatikum a že nakonec hříšníci vlastně ani nebudou mrtví. To nejšílenější však přijde, když princ Jasimir nabídne Vranám další dohodu. A to takovou, kterou nebudou moci odmítnout v zájmu vlastního bezpečí a budoucnosti. Zavede je však na dosti kamenitou a nebezpečnou cestu, ze které nemusí být možnost úniku. Může je to stát všechno, ale jak se říká – risk je zisk.

Děj Milosrdné vrány se odehrává v království Sabor, kde se společnost dělí do několika kast. Příslušníci kast se dále řadí do skupin nazvaných podle ptactva a každá má dědické právo (kupříkladu Fénix-Oheň, Páv-Půvab, Jeřáb-Pravda, Vrabec-Útočiště), avšak na úplném dně společnosti stojí Vrány bez dědického práva. Před dávnými věky v Saboru existovali bohové, kteří před svou smrtí dali kastám právě dar dědického práva. Jejich smrt dala za vznik čarodějům, kteří mohou toto dědické právo využít nehledě na to, zda jsou či nejsou ve svatyni. Vraní čarodějové jsou však výjimeční, díky kostem mrtvého dokážou na určitou dobu převzít jeho dědické právo. Nicméně v Saboru už delší dobu řádí vysoce nakažlivý mor hříšníků a Vrány jsou jedinou nezasaženou kastou, proto se starají o zasažené – dají milost hříšníkovi v podobě smrti a následně jeho tělo spálí na hranici. Chodí v tlupách v čele s velitelem, reagují na morová znamení a přežívají z viatika, jakéhosi barteru za poskytnuté služby, které by mělo odpovídat prostředkům rodiny. Jelikož jsou odvrženy společností, neumí klasicky číst ani psát, vytvořily si ale své značky, kterými upozorňují například na nebezpečí, nutnosti úplatku nebo na nepřátelské obyvatele. Celý jejich způsob života je zajímavý a promyšlený, obzvlášť skvělý je takzvaný tanec peněz.

Fie se narodila jako vraní čarodějka a to ji o to víc předurčuje stát se velitelkou tlupy Vran. V příběhu se zaškoluje u současného velitele, což není vždy snadné. Svou důležitost mají vyjednávací scény, kdy Fie celkem tvrdě vyjednává, ale úplně třeba nedomyslí všechny důsledky, nebo se ukáže, že to nebylo až takové vítězství, za jaké ho považovala. Také je vystavena těžkým rozhodnutím, například vybrat si mezi svými lidmi a splněním přísahy na Dohodu. Autorka v rámci Fiiných myšlenek a úvah nakousla téma vyhnutí se z předurčeného osudu, které se s velkou pravděpodobností prolne i do druhého dílu. Princ Jasimir a jeho strážce Tavin mohou ze začátku působit jako ty nesympatické, nepřátelské postavy, ale s posouváním příběhu čtenář zjišťuje, že jsou stejně jako další postavy komplexní a v chování velmi realističtí a nelze je hned soudit.

Young adult fantasy Milosrdná vrána nabídne čtenáři propracovaný unikátní svět, který si udrží jeho zájem i napětí. Některé zvraty se daly očekávat, jiné zas méně. Dohoda a přísahání na ni je snad jediné, co autorka plně nedefinovala. Pravděpodobně jde o jistý magický pozůstatek po bozích, který má moc ovlivňovat současné a budoucí životy. Margaret Owenová povedeně zpracovala, jak se Tavin a hlavně princ Jasimir popasovali s tvrdou každodenní realitou života Vran. Skvěle propojila skoro až nucené přijetí prožívané reality s momenty, kdy převládla jejich výchova v paláci, někdy s návratem k uvědomění si skutečných faktů. Ten svár emocí a přesvědčení se mi moc líbil. Co se sexuality týče, autorka napsala více otevřenějších náznaků a jednu lehce peprnější scénu, než je u běžných young adult románů zvykem, což bylo příjemné překvapení. Na začátku uvedla, že se monogamie a sexuální orientace nijak neřeší (asi převážně ve vyšších kastách), ale během skoro celého příběhu to nemělo žádný význam. Popis Fiinina způsobu kouzlení mi přijde důvtipný a taky doufám, že v následujícím díle poznáme potenciál i dalších dědických práv.

Margaret Owenová napsala příběh ve třetí osobě z pohledu Fie se začleněním jejích myšlenek a úvah. V mluvě dominuje hovorová čeština, překladatel použil i výrazy z obecné češtiny a pár vulgarismů (převážně když mluvily Vrány nebo v naštvaném či sarkastickém vyjádření). Na začátku čtenáři může trochu drhnout plynulost čtení kvůli složitějším větám s ještě nevysvětlenými výrazy (plný význam slova “cesty”, právě ona Dohoda a pár dalších), ale s postupem stran jsem jiný problém nezaznamenala. Příběh má několik spádových křivek a konec není zakončen cliffhangerem a v některých částech je uzavřen natolik, že román působí uceleně.

Milosrdnou vránu bych doporučila čtenářům, kteří mají rádi neobyčejné a propracované světy, nevyžadují bojové scény a rádi si přečtou o jiném, netradičním způsobu kouzlení.

Vydal: Fragment, 2021
Překlad: Jan Kozák
Vazba: brožovaná
Počet stran: 408
Cena: 349 Kč