Vítr ševelící ve Vrbách Algernona Blackwooda přináší cosi zlověstného

Není ničím nepředstavitelným, že se příroda mimo lidské osídlení chová zcela jinak. Není-li dotčená lidskou přítomností, může se plně projevit její personifikovaná mystičnost uvědomováním vlastních potřeb a odhalováním vlastních mystických pravd, které jsou pro lidskou mysl stejně nepochopitelné jako děsivé.

 

Algernon Blackwood v novele Vrby vypráví příběh dvou dobrodruhů, odhodlaných na indiánské kánoi splavit Dunaj od pramene až k jeho vyústění do Černého moře. Jsou jimi vypravěč příběhu a jeho druh Švéd. Užívají si klidnou plavbu malebnou krajinou až do Prešporku, kde jsou upozorněni na jistá nebezpečí následující cesty. Nejedná se pouze o to, že řeka protéká neobydlenými oblastmi a je nespoutanější ve svém dravém proudu. Hlavní hrozba je v čemsi jiném, lidskému světu cizím a nepřátelském. Oba cestovatelé berou toto varování s lehkomyslností lidem vlastní a pouze nakoupí větší množství zásob, aby toto neobydlené území propluli bez pocitu nedostatku.

Požitek z dobrodružství je oba opustí velice záhy za Prešporkem, když se utáboří na jednom z nespočetných písečných ostrůvků hustě porostlých vrbovými keři. Tyto ostrovy proud řeky vytváří, aby z nich následně ukrajoval a odnášel jejich masu zase o kus dál po proudu a formoval do dalších stejně pomíjivých útvarů. Muži jako by svou přítomností probudili něco nelidského, co promlouvá nepozemským hlasem skrze ševelení vrb a nabývá sil se soumrakem. A ačkoli se vypravěč snaží přibývající nevysvětlitelné náznaky doteků nebezpečí odjinud racionálně vysvětlit, oba velmi rychle zjišťují, že probuzené síly je nejspíš nebudou chtít ze své moci propustit.

Tato neoprávněně opomíjená novela, poprvé vydaná roku 1907, je rozhodně atraktivním čtením i pro současného čtenáře. Přes svou relativní krátkost je autorem doslova napěchována vjemy a bravurně vymalovanými popisy, v nichž si člověk uvědomí ješitnost vlastní pýchy a musí se i proti své vůli sklonit před nevysvětlitelnými silami přírody, za nimiž se ukrývají světy daleko temnější, obývané bytostmi lidské podstatě až nepředstavitelně vzdálenými. Vrby zde představují jistou spojnici s tímto zcela jiným světem, před jehož mocí člověka neochrání ani zaryté ignorování, natož snaha o logické zdůvodnění.

Kniha samotná svou kapesní velikostí přímo vybízí k přibalení na osamělý výlet do přírody. Zde čtenář plně podlehne jejímu kouzlu doprovázenému šuměním listí v korunách stromů. Kresby Jana Híska provázejí příběh svou melancholickou modří a šedí. Sice se jedná o knihu na jedno odpoledne, ovšem svým kouzlem nezapomenutelnou a inspirativní. Myšlenky se čtenáři rozvíří a při každém dalším závanu větru se na přírodu kolem sebe již nikdy nebude dívat stejně. Rozhodně v jeho vnímání vyklíčí semínko úcty a bázně, kterou si příroda plně zasluhuje.

 

Vydal: Vyšehrad, 2018
Překlad: Petra Johana Poncarová
Ilustrace: Jan Hísek
Vazba: vázaná
Počet stran: 144
Cena: 229 Kč